Č. 3088.

Státní občanství: * Žádost ve smyslu čl. 1. vl. nař. z 30. října 1920 č. 601 Sb. jest podána včas jediné tenkráte, došla-li ve lhůtě tam stanovené k politickému úřadu I. stolice, v jehož obvodě leží nynější domovská obec žadatelova; nestačí, podána-li ve lhůtě té u čsl. zastupitelského úřadu v cizině.
(Nález ze dne 10. ledna 1924 č. 175).
Věc: Leonina G. v P. (S. H. S.) proti ministerstvu vnitra o státní občanství.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Leonie G., vdova po polním podmaršálku v P., král. S. H. S., podala dne 30. prosince 1921 u čsl. konsulátu v Lublani žádost za přiznání čsl. státního občanství, odvolávajíc se na zákon z 9. dubna 1920 č. 236 sb. a uvádějíc, že její zemřelý manžel a s ním i ona, kteří až do r. 1914 byli státními občany uherskými, nabyli v tomto roce státního občanství rakouského a domovské příslušnosti v obci N., okres Olomouc na Moravě. Žádost tato došla na městskou radu v Olomouci dne 8. dubna 1922.
Výměrem z 5. května 1922 odmítla zsp na Moravě žádost tuto jako opožděnou, poněvadž lhůta stanovená vl. nař. z 30. října 1920 č. 601 Sb. uplynula dnem 31. prosince 1921, žádost st-lčina však, podaná pří- mo u čsl. konsulátu v Lublani, došla městské radě v Olomouci, kdež měla býti dle čl. 1 cit. vl. nař. podána, teprve dne 8. dubna 1922, tedy po uplynutí hořejší propadné lhůty.
Odvolání z výměru toho podané zamítlo žal. min. nař. rozhodnutím z důvodů nař. výměru.
Stížnost do tohoto rozhodnutí podanou neshledal nss důvodnou.
Předpis čl. 1 vl. nař. z 30. října 1920 č. 601 Sb., vydaného na základě úst. zák. z 9. dubna 1920 č. 236 Sb. a k provedení jeho, ustanovuje zcela jasně a určitě, že žádosti osob tam uvedených jest podati v propadné lhůtě do 31. prosince 1921 u polit, úřadu I. stolice, v jehož odvode leží nynější jejich obec domovská. Předpis tento pro svoji jasnost nepřipouští jiného výkladu, než jaký se podává z jeho doslovného znění, a nelze se proto dovolávati analogie ustanovení čl. 3 téhož vl. nař., a to tím méně, když předpis ten, pojednávající o opci, připouští jen ohledně opce podávání příslušného prohlášení u diplomatických zastupitelstev státu čsl. v cizině. Právě z této okolnosti, že při opci totéž vl. nař. stanovilo pro osoby v cizině žijící jako místo podací příslušná diplomatická zastupitelstva, při žádostech za přiznání státního občanství však obdobného předpisu nevydalo, jest zřejmo, že při těchto žádostech nepřipustilo jiného místa podacího, než právě politický úřad I. stolice, jmenovaný v jeho čl. I.
Dovolává-li se stížnost nějakých všeobecných právních předpisů a zvyklostí, aniž je blíže uvádí, dlužno na to odpověděti, že takových platných předpisů ani zvyklostí prostě není. Jest ovšem přípustno — a snad i zvykem — že osoby v cizině meškající, podávají svoje žádosti nebo jiná podání u diplomatických nebo konsulárních zastupitelstev svého státu, kteráž je pak dodávají dále příslušným úřadům státním, tím však není ještě řečeno, že by podání, došlé na takové zastupitelstvo v cizině, mohlo býti považováno za podané u onoho státního místa podacího, u něhož dle platných norem podáno býti má. Teprve onen den, kdy takové podání skutečně dojde od zastupitelského úřadu na úřad státní, jenž dle platných norem jest místem podacím, možno považovati za den, kdy podání u příslušného úřadu bylo učiněno.
St-lka namítá sice také, že již v rekursu tvrdila, že byla poučena čsl. konsulátem v Lublani, že má uvedenou žádost podati do 31. prosince 1921 u tohoto čsl. konsulátu, že však okolnost tato nebyla žal. úřadem vyšetřena. Námitka ta jest však bezpodstatná. I kdyby totiž st-lčino tvrzení o daném jí poučení bylo pravdivé — ve spisech správních nemá opory — šlo by o nezávazné poučení dané úředním orgánem, jemuž v tomto řízení nepříslušela žádná úřední kompetence, a nemohlo jím pro stranu býti založeno žádné právo příčící se výslovnému znění zákona. Proto nelze také spatřovati žádnou vadu řízení v tom, když žal. úřad na dotčenou námitku rekursní neodpověděl. . . .

Citace:

č. 3088. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 255-257.