Tchécoslovaquie. La vie juridique des peuples. II. Bibliothèque de droit contemporain. Paris. Librairie Delagrave 1932. Str. 468. Sbírka, jejíž první díl byl věnován právu belgickému a druhý se zabývá právem československým, jest podle předmluvy vydavatelů, profesorů Lévy-Ullmanna a Mirkina-Guétzévitche, určena k popularisaci platných právních řádů stručnou, praktickou a přísně vědeckou formou. Jest pro nás jistě lichotivé, praví-li vydavatelé, že Československo jest v povšechném vývoji právních institucí evropských výrazným příkladem síly národa, který staví svou politickou budovu na podkladě zásad práva a spravedlnosti. Úspěch tohoto nového státu neznamená prý jen triumf myšlenky demokracie, ale i vítězství práva a Československo zasluhuje proto největší pozornosti. Jeho instituce jsou výslednicí nového svobodného ducha a rakouského dědictví.
V celé sbírce je látka rozvržena podle jednotného plánu do 8 kapitol: Ústava a politický režim. Správa a finance. Ochrana proti veřejné moci. Trestné činy, jich stíhání. Rodina, vlastnictví, práce. Vztahy obchodní. Civilní řízení. Život mezinárodní. Jakousi vrchní redakci měl profesor Weуr, jednotlivé kapitoly zpracovali vesměs členové brněnské právnické fakulty, resp. právníci touto fakultou odchovaní (Kallab, Kizlink, Neubauer, Procházka, Sedláček, Vybral, Weyr, Zimmermann).
Jak tomu při podobných dílech většího počtu spolupracovníků bývá, nepostupují všichni autoři stejnou methodou a také rozsah jednotlivých pojednání není zcela souměrný. Přesto není pochyby, že jednotlivé kapitoly podávají většinou dobrý přehled stavu příslušných právních oborů ve formě stručných a snadno srozumitelných systematických pojednání. Teoretické úvahy byly ve většině kapitol vypuštěny, vzhledem k určení publikace plným právem. Pokud základ jednotlivých právních oborů tvoří dosud právo rakouské a uherské, bylo by snad účelu sbírky lépe hovělo, kdyby byly zákonodárné změny, provedené v Československu, více vyzdviženy, neboť dojde-li později k vydání pojednání o Rakousku a Maďarsku, bude tam značná část výkladů opakována. Postrádáme z části zevrubnějších zpráv o chystané unifikaci a reformě jednotlivých právních oborů, což souvisí patrně s tím, že autoři, stojíce většinou stranou těchto reformních prací, nejsou do nich podrobně zasvěceni. Uvádí-li se na př. zákon o trestním soudnictví nad mládeží jen v posledním odstavečku příslušné kapitoly a tvrdí-li se, že práce komise pro reformu občanského zákoníka nebyly dosud odevzdány veřejnosti, sluší to vysvětliti patrně tím, že příprava a tisk publikace vyžádaly si delší doby a nebylo možno přihlížeti k nejnovějšímu stavu.
Překlad do jazyka francouzského byl jistě těžkým úkolem. Tu nestačí znalost jazyka, třeba dokonale ovládati také odbornou terminologii, kterýžto požadavek může splniti zpravidla jen specialista, zabývá-li se delší čas literaturou psanou jazykem, o nějž jde. Překladatelé zhostili se svého úkolu za spolupráce pražského lektora Dr. Castana způsobem, který zaslouží uznání, i když odborná terminologie není vždy bezvadná. Uvádím namátkou, že radní komora není chambre consultative, nýbrž chambre de conseil a že kmeti nejmenují se anciens, nýbrž échevins. Více pozornosti mělo býti místy věnováno tisku českých jmen.
Jako další svazky téže pozoruhodné sbírky se připravují pojednání o Francii, Rumunsku a Španělsku. Solnař.