NPD documents search: Váž. civ., 17 (1935)

Čís. 10489.

Stala-li se v nesporném řízení stížnost bezpředmětnou, ježto v době rozhodování o ní odpadl důvod ke stížnosti, jest stížnost zamítnouti.
Stížnost podle § 9 nesp. říz. musí míti za předmět určité vyhlášené usnesení neb opatření soudu, jímž se mní býti účastník stižen na svém právu zákonem chráněném.
Dědic není oprávněn stěžovati si do toho, že byla (nebyla) na soud přijata dědická přihláška jiných spoludědiců.
(Rozh. ze dne 31. ledna 1931, R I 1005/30.)
V pozůstalostním řízení navrhla pozůstalá vdova v rekursu: a) by byla zrušena veškerá zákonu odporující usnesení prvého soudu při projednání pozůstalosti, b) by okresní soud byl poukázán, by neprodleně provedl soudní odhad usedlosti a zdržel se jakéhokoliv působení na přísežné znalce, c) by ihned vyžádal vrácení dědických přihlášek Anny Č-ové, Marie S-ové, Anny R-ové a Anny F-ové vesměs ze zákona bezvýjimečných, d) by ihned poukázal přihlášené dědičky ze zákona pod c) uvedené na pořad práva civilního s jejich nároky na pozůstalost. Rekursní soud rekurs odmítl. Důvody: Ani v úvodu, ani v provedení, ani v konečném návrhu stížnosti nejsou výslovně označena určitá usnesení neb opatření prvého soudu, proti nimž stížnost čelí a která mají býti podle konečného návrhu rekurentky zrušena. Soud rekursní nemá tudíž možnost, by stížnost v určitých mezích přezkoumal a o ní ve věci samé rozhodl. Stížnost ve smyslu § 9 nesp. říz. předpokládá určité vyhlášené usnesení neb opatření soudu, jímž se účastník cítí stižen na svém právu zákonem chráněném; stížnost musí tedy míti za předmět určité usnesení neb opatření. Není-li tu takového usnesení neb opatření, jest stížnost jako bezpředmětná nepřípustnou. Jí jest stížnost ohledně předmětů konečného návrhu rekursního bod b) o provedení odhadu, bod c) o znovupředložení, vrácených dědických přihlášek zákonných dědiců a bod d) o odkázání dědických přihlášek zákonných dědiců na pořad práva.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rekursní soud odmítl stížnost a to, pokud šlo o návrh pod a) uvedený z důvodu, že stěžovatelka neoznačila v ní určitá usnesení neb opatření prvého soudu, proti nimž stížnost čelí, a rekursní soud nemá tudíž možnost, by je přezkoumal. Nelze ovšem souhlasiti s tímto názorem, třebaže, jak bude níže dovoděno, jednak odpadl v době rozhodování o stížnosti důvod k stížnosti, jednak stěžovatelce nepříslušelo právo stížnosti. Podle obsahu stížnosti měla se stěžovatelka za stižena opatřením prvého soudu ze dne 1. srpna 1930, jímž nařídil odhad pozůstalosti obecním úřadem, shledávajíc je v rozporu s ustanovením zákona, dále opatřením ze dne 30. srpna 1930, kterým první soud vrátil obecnímu úřadu provedený jím odhad usedlosti a nařídil, by obecní úřad hodnotu přiměřeně zvýšil, dále opatřením ze dne 7. října 1930, kterým první soud nařídil nový odhad obecním úřadem po případě i bez přítomnosti stěžovatelky, pak opatřením ze dne 13. září 1930, kterým první soud k soudu došlé čtyři přihlášky dědické ze zákona výjimečně Anny F-ové, Marie S-ové, Aloisie Č-ové a Anny R-ové vrátil k doplnění a posléze opatřením ze dne l. října 1930, kterým prohlásil první soud uvedené čtyři dědické přihlášky za nepodané. Leč, pokud jde o první tři opatření (ze dne 1. srpna, 30. srpna a 7. října 1930) odpadl v době rozhodování o stížnosti důvod ke stížnosti, ježto první soud opatřením ze dne 16. října 1930 vyrozuměl obecní úřad, že nemá sepisovati jmění pozůstalosti, čímž ve skutečnosti upustil od toho, by se prováděla opatření, proti nimž čelí stížnost, takže se stala tato po té stránce bezpředmětnou, což bylo důvodem pro zamítnutí, nikoliv pro odmítnutí stížnosti. Leč práva stěžovatelky nebyla tím dotčena. Pokud jde o opatření ze dne 13. září 1930 a ze dne 1. října 1930, nepříslušelo v tom směru stěžovatelce jako přihlášené dědičce právo ke stížnosti, ana dědická práva jednoho dědice nejsou závislá na právech spoludědice, jak nejvyšší soud již vyslovil a také blíže odůvodnil v rozhodnutí čís. 8872 sb. n. s. a že zákon stanovil v § 125 a násl. nesp. říz. zvlášť, jak jest postupovati při odporujících si přihláškách. Pokud rekursní soud odmítl stížnost co do bodů stížnosti uvedených pod b)—d) stačí poukázati stěžovatelku na důvody napadeného usnesení. Správně uvádí rekursní soud, že stěžovati si lze jen, je-li tu již opatření první stolice. Není-li tu takového opatření, jak tomu jest právě v uvedených bodech, není ani důvodu ke stížnosti a jest ji odmítnouti. Nehledíc k tomu, odpadl již důvod k vyřízení návrhu ad b) an první soud usnesením ze dne 18. listopadu 1930 již nařídil odhad nemovitosti na místě samém, a, pokud jde o návrhy c) a d) nebyla by stěžovatelka ani oprávněna domáhati se na prvním soudu rozhodnutí v těchto směrech, právě proto, že jí ani nepřísluší, jak bylo již shora řečeno, právo stěžovati si do toho, zda byla či nebyla přijata na soud dědická přihláška jiných spoludědiců.

Citace:

Čís. 10489. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 130-132.