NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 2

Čís. 16094.

Přejímatel dluhu může namítati proti věřiteli jak neplatnost, tak nezažalovatelnost závazku původního dlužníka. Převzetí dluhu neplatného neb nežalovatelného jest právně neúčinné.
(Rozh. ze dne 12. května 1937, Rv II 443/35.)
Srv. č. 7557 Sb. n. s. Kupní smlouvou ze dne 11. července 1932 prodala žalobkyně žalovanému Janu K. z přídělu pocházející pozemek, zapsaný ve vložce č. 670 pozemkové knihy pro kat. území H., na němž vázl zákaz zcizení bez svolení Státního pozemkového úřadu. V písemné kupní smlouvě byla uvedena kupní cena částkou 1800 Kč a byla smlouva ta schválena obvodovou úřadovnou Státního pozemkového úřadu v O. Skutečně byla však ujednána kupní cena v částce 9000 Kč, žalovaný zaplatil na ni 6800 Kč a dne 18. listopadu 1932 bylo na pozemek ten vloženo pro něho právo vlastnické. Dne 8. června 1934 prohlásila spolužalovaná Anežka K. v kanceláři žalobkynina zástupce písemně, že uznává zbytkový dluh 2200 Kč a že se zavazuje zaplatiti jej s úroky v měsíčních splátkách po 20 Kč od 15. června 1934. Na uvedený zbytek kupní ceny nebylo však zaplaceno nic a žalobkyně žaluje oba manžely Jana a Anežku K. na solidární zaplacení zbytku 2200 Kč s příslušenstvím. Soud prvé stolice zamítl žalobu stran obou žalovaných. Odvolací soud potvrdil ve věci rozsudek soudu prvé stolice v příčině žalovaného Jana K., kdežto stran spolužalované Anežky K. uznal až na úroky žádané do 15. června 1934 podle žaloby, a uvedl v otázce, o niž jde, v důvodech: Spolužalovaná Anežka K. se nezavázala kupní smlouvou z 11. července 1932, jež jest co do ujednané výše kupní ceny neplatná, nýbrž převzala teprv krátce před podáním žaloby samostatný závazek uznáním, převzetím po případě přistoupením k dluhu manžela Jana K., a to prohlášením ze dne 8. června 1934. Závazek kupitele Jana K. není nicotný, nýbrž jen neplatný a nežalovatelný, tedy jakýmsi dluhem naturálním, který jest dostatečným skutkovým i práv¬ ním podkladem pro vznik závazku převzatého spolužalovanou Anežkou K. dotčeným písemným prohlášením ze dne 8. června 1934. Že stranám bylo hned při uzavření smlouvy jasno, jaká kupní cena smí býti platně požadována s nárokem na schválení Státního pozemkového úřadu, jest viděti z nepoměrného rozdílu mezi kupní cenou pojatou do písemného vyhotovení smlouvy a kupní cenou skutečně smluvenou a potom také splácenou. Žalovaná Anežka K. zavázala se sice spláceti ve splátkách, ale těch neplnila, pročež podle její vlastní vůle a nabídky nastala ztráta lhůt a splatnost celé zažalované pohledávky. Žalobkyně nejenom v žalobě, ale také ještě později v zápise ze 6. listopadu 1934 se odvolává na toto písemné prohlášení žalované a činí je výslovně podkladem své žaloby. Proto shledal odvolací soud žalobní nárok proti Anežce K. odůvodněným s vyloučením úroků žádaných za dobu do 15. června 1934, kdy byla splatná první splátka a nastala prodlením splatnost celé pohledávky. V tom směru odvolací soud tudíž odvolání vyhověl.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek soudu prvé stolice.
Důvody:
V příčině částky převyšující 1800 Kč jest dotčená kupní smlouvané sice nicotná, ale neplatná, ježto nebyla co do tohoto zvýšku schválena příslušnou obvodovou úřadovnou Státního pozemkového úřadu (rozh. č. 8255 Sb. n. s.). Podle § 2 zák. č. 93/1931 a vládního nařízení č. 125/1935 Sb. z. a n. jest řečený zákaz zcizení dosud v platnosti, ježto uvedený pozemek byl žalobkyni knihovně připsán dne 18. října 1923 a plyne proto šestiletá po případě desítiletá lhůta tam stanovená ode dne účinnosti zák. č. 93/1931 Sb. z. a n., tedy od 12. června 1931. Byla proto žaloba, pokud směřuje proti Janu K. oběma nižšími soudy pravoplatně zamítnuta. Prvý soud zamítl žalobu též proti Anežce K., kdežto odvolací soud v té příčině žalobě vyhověl, maje za to, že je vázána prohlášením učiněným dne 8. června 1934, tedy již po kupní smlouvě, jejím schválení a vkladu a vědouc, jaká kupní cena nesmí býti platně požadována. Tento právní názor jest však mylný. Prohlášení žalované Anežky K. ze dne 8. června 1934 jest podle své povahy kumulativním převzetím dluhu Jana K. podle § 1406 obč. zák. Podle § 1407 obč. zák. jsou závazky přejímatelovy se zřením na převzatý dluh tytéž jako závazky dosavadního dlužníka a přejímatel může proti věřiteli vznésti všechny námitky, jež vznikají z právního poměru mezi věřitelem a dosavadním dlužníkem, tedy i námitku neplatnosti nebo i pouhé nežalovatelnosti závazku původního dlužníka. Závazek přejímatele dluhu předpokládá platnost závazku původního dlužníka proti věřiteli a jest potud platný, pokud jest právě tento závazek po právu. Není-li závazek původního dlužníka žalovatelný, není žalovatelný ani závazek přejímatele dluhu (rozh. č. 7557 Sb. n. s., Sedláček, Obligační právo I, str. 150, Klang, Kom. IV. k § 1407 obč. zák., str. 354). Ježto pak zažalovaný zbytkový dluh Jana K. jest neplatný, je neúčinné i jeho převzetí, žalovanou Anežkou K.

Citace:

č. 6664. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 90-91.