Č. 3552.

Vyvlastnění: I. Vyvlastnění podle zák. o stav. ruchu č. 45/1922 může býti povoleno i pro osoby, které nebydlí v obci, kde leží pozemek vyvlastněný. — II. Je podstatnou vadou řízení, jestliže příčiny, pro které úřad — stanově náhradu za vyvlastněný pozemek — se odchýlil od dobrého zdání znalců, neexistují.
(Nález ze dne 2. května 1924 č. 7859.)
Prejudikatura: Boh. 1355 adm.
Věc: P. S. a spol. v H. (adv. Dr. Rob. Kubiš ze Žiliny) proti župnímu úřadu v Turč. Sv. Martině (za zúč. stranu adv. Dr. Hugo Weil ze Žiliny) o vyvlastnění pozemku.
Výrok: Naříkané rozhodnutí, pokud se týká stanovení náhrady za vyvlastněné pozemky, se zrušuje pro vadu řízení, jinak se stížnost zamítá jako bezdůvodná.

Důvody: Služnovský úřad ve V. B. vyvlastnil nálezem z 26. srpna 1922 na základě zák. z 27. ledna 1922 č. 45 Sb. části pozemku ve výměře.... pro.... k stavebním účelům a určil náhradu 4 K za 1 m2.
Z tohoto nálezu odvolal se Dr. Julius B., pro kterého tyto pozemky byly jednou polovicí knihovně zapsány, a Pavel S. a spol., kteří smlouvou z r. 1920 tuto polovici uvedených pozemků od Dra Julia B. kupili, dosud však v pozemk. knize zapsáni nebyli, ježto župní administrativní výbor v Trenčíně dosud smlouvu neschválil.
Odvoláni byla nař. rozhodnutím zamítnuta.
O stížnosti uvážil nss toto:
Stížnost vytýká, že žadatelé o vyvlastnění bydlí v obcích P. a R. a tam také přísluší, což ostatně mezi stranami není sporno, a že jest proti intencím zákona, aby byl vyvlastněn pozemek pro osoby, které v obci, kde tento pozemek leží, nebydlí a tam také nepřísluší.
Nss vyslovil již v nál. Boh. 1355 adm., že vyvlastnění pozemku pro stavbu obytných domků jest dle zák. o stav. ruchu č. 100/1921 připustilo i pro osoby, které nebydlí v obci, kde leží pozemek vyvlastněný.
Soud trvá na tomto právním názoru i v tomto případě, kde jde o zák. o stav. ruchu č. 45/1922, který proti zák. dříve uvedenému neobsahuje v tomto bodě žádných podstatných změn, a poukazuje ve smyslu § 44 svého j. ř. na důvody tohoto nálezu.
Nemohla proto námitka stížnosti, že nemělo vyvlastnění býti povoleno, ježto jde o osoby, které nebydlí v H., býti uznána důvodnou.
Co se týče náhrady za vyvlastnění pozemku, shledal soud, že stížnost jest oprávněna.
Žal. úřad vyslovil, že »náhrada za vyvlastněný pozemek byla určena dle místních poměrů ve smyslu § 6 cit. zák. na základě výroků znalců, kteří odhadli jedno kat. jitro prostřední orné půdy na 24.000 K. Odhad znalců na 6 K za 1 čtver. sám nemohl být směrodatný, neboť tím by se znalci sami dostali do rozporu se svým výrokem, tím méně mohla býti uznána odhadni cena ve výši 8 K za 1 čtver. sáh, neboť sami znalci osvědčili, že příčina vyššího odhadu byla, že hleděli při odhade na mimořádnou hodnotu, které pozemek nabude provedením zamýšlené stavby. Ve smyslu 2. odst. § 6 cit. zák. určení mimořádné hodnoty je nepřípustné.«
Stížnost vytýká, že žal. úřad neměl žádných zákonných příčin ustanoviti náhradu 4 K odchylně od dobrozdání znalců.
Podle protokolu z 8. srpna 1924 byli o hodnotě pozemku č. k. — slyšeni tři znalci, kteří odhadli část tohoto pozemku ve výměře 400 m2 po 6 K za 1 m2, část ve výměře 2000 m2 po 8 K za 1 m2, ježto půda patří k prvotřídní hospodářské půdě. Na žádost zástupce žadatelů udali, že v okolí prvotřídní orná půda stojí 24 000 K jedno kat. jitro. Znalec J. Ř. uvedl, že při odhadu byla vzata v úvahu i ta okolnost, že pozemek leží v blízkosti železniční stanice a státní silnice a proto jest cennější než jiné pozemky. Z toho není patrno, proč by se znalci dostali do rozporu se svým výrokem, jak tvrdí rozhodnutí, a není dle obsahu protokolu správné, že při odhadu dle udání znalců bylo hleděno na mimořádnou hodnotu, které pozemek nabude teprve provedením zamýšlené stavby. Shledal proto soud, že ony příčiny, pro které se žal. úřad odchyloval od dobrozdání znalců, neexistují a že v tomto směru nař. rozhodnutí odporuje spisům.

Citace:

č. 3552. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 1176-1177.