NPD documents search: Váž. civ., 7 (1925), sv. 1

Čís. 4725.

Syndikátní ručení.
Vyšetřující soudce byl dle §u 12 zákona o podloudném vývozu ze dne 18. března 1920, čís. 188 sb. z. a n. oprávněn naříditi prodej zboží, zabaveného finančními orgány a podléhajícího zkáze a dáti prodej ten provésti celním úřadem, třebas trestní řízení nebylo ještě skončeno.
(Rozh. ze dne 24. února 1925, Co I 4/24.)
Žalobci byly zabaveny finančními orgány vejce. Za trestního řízení proti žalobci pro přečin podle §u 2 písm. b) zákona ze dne 18. března 1920, čís. 188 sb. z. a n. byly zabavené vejce k usnesení vyšetřujícího soudce podle §u 12 téhož zákona celními úřady prodány. Trestní řízení bylo pak podle §u 90 tr. ř. zastaveno. Žalobu na erár o náhradu škody dle syndikátního zákona procesní soud prvé stolice (vrchní zemský soud) zamítl. Důvody: Aby syndikátní žaloba v tomto případě měla úspěch, musel by žalobce prokázati, že soudce, povoliv prodej zabavených vajec a dožádav finanční úřady o výkon prodeje, porušil jemu zákonem uloženou úřední povinnost a tím žalobci způsobil škodu. Toho však zde není. Soudce, jenž byl pověřen vyšetřováním, byl upozorněn finančními orgány, že zabavené vejce jsou zabaleny v bednách, že podléhají zkáze a že z toho důvodu je nutným jich brzký prodej. Proto dříve, než prodej povolil, slyšel znalce Emila K-a a strážmistra finanční stráže Arthura S-a. A tu je zjištěno podle výpovědi znalce Emila K-a, že vejce v bednách zabalené následkem nedostatku vzduchu a následkem toho, že některé se rozbíjí a hnijí, podléhají zkáze ve 2 až 3 dnech a proto bývají hned po dodání z beden vybaleny a na stojanech uschovány; podle výpovědi svědka Arthura S-a, že je nutno, by 27 beden zabavených vajec bylo ihned prodáno, nemají-li zkáze podlehnouti, poněvadž není možno následkem nedostatku místnosti, stojanů a sil pracovních uložiti vejce tak, aby několik neděl mohly býti udrženy v dobrém stavu, a také není v místě obchodníka důvěry hodného, kterému by vejce v úschovu mohly býti dány a který by měl také tolik místa, aby je mohl odborně uložiti. Teprve po tomto zjištění povolil okresní soud prodej zabavených vajec, aby se úplně nezkazily, čímž jen větší škodu odvrátil, kterou by žalobce i stát utrpěli. Není zákonného předpisu, který by soudci ukládal za povinnost, by poškozeného a svědky dříve slyšel, než prodej povolil a finanční úřady o výkon prodeje dožádal. Povolil-li proto soud prodej zabavených věcí, aby zkáze úplně nepodlehly, a dožádal-li pak finanční úřady, by prodej provedly, nijak neporušil zákon, nýbrž řídil se přesně podle zákona ze dne 18. března 1920, čís. 188 sb. z. a n., který v §u 12 připouští prodej i před ukončením trestního řízení, který v tomto případě byl nutným. Prodej vajec vykonán byl finančními úřady bez vlivu soudu a proto za něj soud zodpovědným není.
Nejvyšší soud nevyhověl odvolání.
Důvody:
Sporný případ bylo posouditi podle zákona ze dne 18. března 1920, čís. 188 sb. z. a n. (§ 12). První odstavec tohoto §u nepřichází přímo v úvahu, ježto trestní řízení proti žalobci bylo zastaveno podle §u 90 tr. ř. Za to bylo právem přihlédnuto k odstavci druhému, jenž stanoví, že k zajištění opatření v odstavci prvém určeného (prohlášení zboží za propadlé) může býti zboží zabaveno, po případě i před ukončením trestního řízení zpeněženo. O tom, kdo opatření to může naříditi, nemá zákon v odstavci druhém výslovného ustanovení, jaké jest obsaženo v odstavci prvém, podle kterého na propadnutí uznáno budiž soudem, neboť jde tu o ztrátu vlastnictví určité věci jako trest, což lze vysloviti jedině výrokem soudním. Jiný účel sleduje však stát zabavením, tu jde jedině o to, by zboží, jež snad později bude prohlášeno za propadlé, bylo odňato disposici držitelově a zajištěno pro disposici státem, jež má záležeti v prohlášení za propadlé. Zabavení věci nemusí se státi soudem, nýbrž i jinými orgány státními, na př. orgány finančními, jak se stalo v tomto případě. Bylo-li jednou zboží zabaveno těmito orgány, byl dosažen účel zabavení, a není proto třeba, by totéž opatření učinil nadbytkem ještě soud trestní. Za to má však druhá věta, mluvící o zpeněžení zboží před ukončením trestního řízení, na mysli patrně jen soud, neboť když může jedině tento prohlásiti zboží za propadlé, může zase jedině on uvážiti a naříditi, by zabavené zboží bylo zpeněženo, což zajisté učiní z důležité příčiny, na př. podléhá-li zabavené zboží rychlé zkáze, takže by pozdější prohlášení jeho za propadlé nemělo účele, kdyby mezi tím pozbylo ceny. Na místo zboží nastoupí v tomto případě výtěžek, s nímž učiní trestní soud další opatření ve smyslu odstavce prvého, nastanou-li podmínky jím předpokládané. K zabezpečení tohoto účele slouží druhá věta odstavce druhého §u 12. Odstavcem třetím tohoto §u sproštěn byl soud povinnosti prodati sám zabavené zboží, a může k tomu použíti úřadů tam jmenovaných, jež podle tohoto zákona zaujímají postavení orgánů vytčených v §u 24 tr. ř. Z tohoto předpisu je dovoditi důsledek, že vyšetřující soudce byl podle zákona oprávněn naříditi prodej sporného zboží, zabaveného finančními orgány, a dáti prodej ten provésti celním úřadem, třeba trestní řízení nebylo ještě skončeno. Nelze proto v tomto postupu soudcově shledati porušení povinnosti zákonem mu uložené.

Citace:

č. 4725. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 391-393.