NPD documents search: České právo, 13 (1931)

Čís. 10388.

Okolnost, že nemanželské dítě bylo s to, by se samo vyživovalo, nevylučuje, by vyživovací povinnost otcova opět neobživla, stalo-li by se dítě napotom neschopným k výdělečné činnosti. Nestačí však, že dítě jest přechodně bez místa.
(Rozh. ze dne 11. prosince 1930, R I 876/30).
Nemanželský otec platil vyživovací příspěvky na syna až do jeho osmnáctého roku, kdy se nemanželský syn vyučil cukrářství. Návrhu poručníka, by nemanželský otec byl i nadále přidržen platiti vyživovací příspěvky, soud prvé stolice vyhověl, rekursní soud návrh zamítl. Důvody: Zaopatření dítěte jest rozuměti tak, by nemanželskému dítěti bylo umožněno, by si samo vydělávalo chléb. Vyživovací povinnost končí, právě tak jako u manželských dětí, jakmile se může nemanželské dítě samo vyživovati. Způsobilost se vyživovati jest posuzovati relativně, t. j. podle poměrů dítěte a nemanželského otce povinného výživou. Nezletilec jest 18 roků stár, vyučil se cukrářskému řemeslu a jest zdráv a schopen výdělku. Tento stav odpovídá hranici vyživovací povinnosti nemanželského otce. Rozlišování mezi možností výdělku a způsobilostí k samostatné výživě, jak rozlišuje poručník, není směrodatné, ježto se platební povinnost otcova nevztahuje i na pojištění proti přechodné nezaměstnanosti. Otec učinil tím, že platil výživné až do doby, kdy se syn vyučil cukrářství, vše, co nezletilec od něho, rolníka, může požadovati, tím spíše, an nemanželský otec jest ženat a má schátralou a zadluženou usedlost.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
U dětí mimo manželství zrozených končí vyživovací povinnost (§ 166 obč. zák.) právě tak jako u dětí manželských (§ 141 obč. zák.), jakmile se děti mohou samy vyživovati. Nezletilec vyučil se cukrářství v říjnu 1929, byl již jako cukrářský pomocník opětovně zaměstnán, jest tedy schopen, by se sám vyživoval. Tím skončila vyživovací povinnost otcova. To ovšem nevylučuje, by tato vyživovací povinnost zase neobživla, kdyby se stal nezletilý neschopným k výdělečné činnosti, ale o to nejde v pro- jednávaném případě, v němž výdělečná schopnost nezletilcova stále ještě trvá a může býti uplatněna, jakmile se naskytne nezletilci místo. Živnostenský pomocník, jímž jest nezletilý, musí bráti už podle povahy svého zaměstnání v počet, že, změní-li místo, bude čas od času bez místa, musí býti pamětliv takové přechodné nezaměstnanosti. Schvaluje tedy dovolací soud správné, věci i zákonu vyhovující odůvodnění napadeného usnesení a proto bezdůvodnému dovolacímu rekursu nevyhovuje.

Citace:

Čís. 10388. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 838-839.