NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8491 —
Č. 8491.

Zaměstnanci veřejní. — Četnictvo: O pensijních nárocích příslušníků bývalého rak. a býv. uher. četnictva.
(Nález ze dne 14. března 1930 č. 4166.)
Věc: Emerich L. v St. proti oddělení ministerstva vnitra v Bratislavě o přiznání pense, resp. odbytného.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-1 byl před převratem příslušníkem býv. uher. četnictva. Podáním z 15. září 1924 žádal, aby mu bylo přiznáno odpočivné. Výnosem min. vnitra z 12. října 1925 byl st-1 přijat do evidence čsl. četnických pensistů. Byv výnosem min. pro Slov. ze 14. ledna 1927 vyzván, aby za účelem konečného vyřízení své pensijní záležitosti hodnověrným způsobem prokázal výši posledního v akt. službě pobíraného služného (žoldu) a četnického přídavku, oznámil st-1 podáním z 19. ledna 1927, že podle knížky vykazuje roční služné (žold) 1 000 K a 200 K jako déle sloužící četník a 300 K měsíčního drah. přídavku.
Nař. rozhodnutím bylo na základě výn. min. vnitra z 12. října 1925, kterým byl st-1 převzat do evidence čsl. četnických pensistů, st-li poukázáno v důsledku jeho skutečně odsloužené, do pense započítatelné služ. doby od 1. října 1909 do 6. prosince 1909 a od 1. srpna 1911 až do státního převratu, t. j. do 28. října 1918, odbytné ve smyslu § 2 zák. č. 194/20 ve výši dvojnásobné částky st-lem dne 28. října 1928 pobíraných požitků (služné 1 000 Kč a četn. přídavek 200 Kč), t. j. odbytné 2 400 Kč.
O stížnosti uvažoval nss následovně.
Podle § 76 zák. č. 153/23 platí pro nároky gážistů býv. rak. a uher. četnictva, nepřevzatých do činné služby v čsl. četnictvu, obdobně ustanovení zák. č. 194/20 s některými modifikacemi, a zejména i s tou změnou, že k základně pro vyměření odbytného a odpočivného, stanovené v § 2 zák. č. 194/20, připočítá se též četnický, resp. služ. přídavek.
Stížnost namítá, že st-li měl býti přiznán nárok na pensi, nikoli na odbytné, ježto prý válečné roky dlužno počítati dvojnásobně, takže st-1 vykazuje započítatelnou služ. dobu nikoli 9, nýbrž 13 roků, z níž prý mu vyplývá nárok na běžnou pensi.
Námitka tato jest bezdůvodná, ježto § 2 odst. 3 zák. č. 194/20 jako předpoklad pro přiznání pense stanoví skutečnou služební dobu (sloužily-li — Č. 8492 —
takovéto býv. voj. aktivní osoby skutečně nejméně10 roků), a nepočítá tedy s připočtením vál. roků. Nemá tedy st-1 nároku na to, aby do doby rozhodné pro přiznání pense byly vál. roky započteny dvojnásobně. — — —

Citace:

č. 8491. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 518-519.