NPD documents search: Boh. adm., 18 (1936)

Čís. 15033.

Předpisy civilního řádu soudního o plné moci se liší od předpisů občanského zákona o zmocnitelském poměru.
Byla-li vykázána nepravá procesní plná moc, nebyla strana v řízení vůbec zastoupena a toto jest podle § 477 čís. 5 c. ř. s. zmatečné.
Nebyla-li žaloba doručena straně, která změnila bydliště, nýbrž byla-li uložena na poště, jest tu zmatečnost podle § 477 čís. 4 c. ř. s.
(Rozh. ze dne 12. března 1936, R II 615/35.)
Do rozsudku prvého soudu, jímž bylo žalobě vyhověno rozsudkem pro zmeškání, podal žalovaný odvolání pro zmatečnost podle § 477 čís. 4 c. ř. s., již shledával v tom, že žaloba nebyla mu vůbec doručena, poněvadž v době doručení žaloby v P. se nezdržoval a ani tam nebydlel. Na zpátečním lístku jest poznámka poštovního zřízence, že žaloba žalovanému nemohla býti doručena, protože přesídlil bez udání adresy a že proto bylo dáno oznámení a zásilka byla uložena na poště. Odvolací soud nevyhověl odvolání. Důvody: Náhradní doručení nebylo sice na místě, když adresát přesídlil z udané adresy, avšak odvolatel udělil plnou moc Dr. Zikmundu W-ovi, aby ho zastupoval ve sporu, za tohoto se dostavil Dr. P. jako jeho koncipient k prvnímu roku, ohlásil námitku věcné nepříslušnosti, popíraje žalobní nárok, podpisem protokolu o prvním roku vzal na vědomí, že se ústní líčení nařizuje na — Čís. 15033 —
den 14. října 1935 o 10. hodině dopolední, ale k tomuto ústnímu líčení se nedostavil. Doručení žaloby se sice nestalo, avšak nedostatek doručení byl sanován tím, že zástupce odvolatelův k prvnímu roku se dostavil, jednal a porušení předpisů o doručení nevytkl ve smyslu § 196 c. ř. s. (srovnej Neumann, Kommentar zur ZPO. III. vyd. 1914, str. 709). Poněvadž dostavení se právního zástupce odvolatele k prvnímu roku má týž účinek, jakoby se odvolatel sám dostavil (§ 31 c. ř. s.) a porušení předpisů § 106 c. ř. s. nebylo vytýkáno, ač odvolateli okolnost tato byla známa, nelze mluviti o tom, že odvolateli byla odňata možnost před soudem projednávati a není rozsudek pro zmeškání stižen zmatečností podle § 477 čís. 4 c. ř. s. Avšak ani zmatečnosti podle § 471 čís. 4 c. ř. s. tu není, poněvadž zástupce odvolatelův vzal podpisem protokolu na vědomí, že ústní přelíčení se nařizuje na 14. října 1935 10 hodin, ke kterémužto roku se pak nedostavil, načež k návrhu žalující byl právem vynesen rozsudek pro zmeškání.
Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu i rozsudek prvého soudu s řízením mu předcházejícím pro zmatečnost a prvému soudu uložil, by o žalobě znovu podle zákona jednal.
Důvody:
Stěžovatel vytýká napadenému usnesení zmatečnost podle § 477 čís. 4, 5 a 9 c. ř. s. a nezákonnost, leč provádí jen důvody zmatečnosti podle § 477 čís. 4 a 5 c. ř. s., uváděje, že mu nebyla žaloba řádně doručena, že Dr. Zikmundu W-ovi, který při prvním roku i jeho jménem vystupoval, neudělil procesní plnou moc, a že plnou moc, kterou Dr. W. soudu předložil a která byla opatřena i podpisem stěžovatelovým, podepsal jeho jménem a bez jeho vědomí a souhlasu spolužalovaný ing. Pavel S. Že žaloba nebyla stěžovateli řádně doručena, vyslovil již odvolací soud. Pokud jde o tvrzení stěžovatele v příčině plné moci Dr. W-a udali koncipient Dr. P. a spolužalovaný ing. Pavel S., jejichž výslech dovolací soud podle § 473 II., 513, 514 II. c. ř. s. nařídil, že ing. Pavel S. byl stěžovatelem zmocněn k jeho soudnímu a mimosoudnímu zastupování ve všech věcech, týkajících se firmy »Č. P.«, že stěžovatel udělil také Dr. W-ovi v jiné právní věci všeobecnou a neobmezenou procesní plnou moc, a že se proto jmenovaní považovali za oprávněny, plnou moc, kterou udělil Dr. W-ovi spolužalovaný ing. Pavel S., podepsati i jménem stěžovatelovým. Tím jest zjištěno, že procesní plná moc, kterou se vykázal u soudu koncipient Dr. W-a, nebyla pokud jde o stěžovatele pravou, neboť nebyla opatřena jeho vlastnoručním podpisem. I kdyby z výpovědí Dr. P. a ing. S. bylo lze vyvozovati, že tito byli skutečně zmocněnci stěžovatelovými ve smyslu občanského práva (§§ 1002 a násl. obč. zák.), nestačí to v procesním řízení, neboť předpisy civilního řádu soudního vyžadují, aby takový zmocněnec vůči procesnímu soudu a procesnímu odpůrci prokázal při prvním procesním úkonu své zmocnění listinou, t. j. řádnou písemnou plnou mocí (§ 30 I. c. ř. s.), a soud má z úřední povinnosti v každém období právní rozepře hleděti k nedostatku plné moci a zaříditi, čeho třeba k odstranění tohoto nedostatku (§ 37 c. ř. s.). Těmito předpisy jest upraveno postavení zmocněncovo v procesním řízení za tím účelem, aby zamezeno bylo zbytečnému protahování tohoto řízení a by nedošlo k případné jeho zmatečnosti (§§ 477 čís. 5, 529 čís. 2 c. ř. s.). Zmocnitelský poměr jest tu tedy upraven s hlediska procesuálního, t. j. veřejnoprávního, a odchyluje se v mnohých bodech od úpravy, kterou dal tomuto poměru občanský zákon (§§ 1006, 1008 obč. zák.), který upravil jen vnitřní poměr mezi zmocnitelem a zmocněncem a utvořil takto smluvní podklad pro procesní plnou moc, na jejímž základě předsevzaté procesní úkony mají pak proti odpůrci týž účinek, jako by je strana sama byla předsevzala (§ 34 c. ř. s.) (srovnej Neumannův Komentář k c. ř. s., vydání 1927/1928, str. 484/485). Prvním požadavkem každé procesní plné moci jest její pravost, o níž nesmí býti pochybností (viz § 30 II. c. ř. s.). V souzeném případě udali koncipient Dr. W-a i ing. S., že podpis na plné moci procesnímu soudu předložené není podpisem stěžovatelovým, nýbrž byl bez jeho vědomí připsán buď Dr. P-em nebo spolužalovaným ing. S-em. I kdyby tito byli podle předpisů občanského práva zmocněnci stěžovatele a byli se považovali k tomuto úkonu za oprávněny, nebyl tím odstraněn nedostatek pravostí dotčené procesní plné moci, která proto nedostačovala k prokázání jejich zmocnění k zastupování stěžovatele ve sporu vůči soudu a stěžovatelovu odpůrci. Ježto stěžovateli nebyla žaloba řádně doručena [srovnej k tomu Věstník ministerstva spravedlnosti z roku 1928, str. 189, § 14 (3) lit. a), b)] a stěžovatel svých udánlivých zmocněnců ve sporu dodatečně neschválil, trpí celé řízení, počínajíc doručením žaloby zmatečností podle § 477 čís. 4 a 5 c. ř. s. Na soudu první stolice bude, aby žalobu, vrácenou poštovním úřadem a založenou ve spisech, doručil nynějšímu vykázanému právnímu zástupci stěžovatelovu (§ 93 c. ř. s.) a o ní pak podle zákona jednal.

Citace:

č. 15033. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 307-309.