NPD documents search: Váž. civ., 12 (1930), sv. 2

Čís. 10001.

Pro nárok třetí osoby proti nemanželskému otci na náhradu nákladů podle § 167 obč. zák. jest výlučně příslušným okresní soud (§ 49 čís. 2 j. n).
(Rozh. ze dne 18. června 1930, R I 400/30.)
Žalovaný měl známost se žalobcovou dcerou, jež nezůstala bez následků. Dcera žalobcova při porodu zemřela. Žalobce hradil výlohy porodu a pohřbu dcery i děcka a domáhal se na žalovaném žalobou, o niž tu jde, jich náhrady úhrnem 5363 Kč. Žalobu zadal na krajském soudě. Procesní soud prvé stolice uznal žalobcův nárok důvodem po právu, odvolací soud zrušil napadený rozsudek i s předchozím řízením a odmítl žalobu pro zmatečnost. Důvody: Odvolací soud má za to, že napadený rozsudek i předchozí řízení trpí zmatečností podle § 477 čís. 3 c. ř. s., že první soud k projednání a rozhodnutí sporu byl nepříslušný, kterouž nepříslušnost nelze odstraniti ani úmluvou stran. Z požadované náhrady jsou nepochybné útraty porodní asistentky, za léky a lékařům, dále útraty pohřbu děcka ve výši přes 500 Kč toho druhu, které jest povinen nemanželský otec hraditi podle § 167 obč. zák. (útraty slehnutí a další nutné výlohy). K rozhodování o těchto nárocích proti nemanželskému otci jest povolán výlučně okresní soud podle § 49 čís. 2 j. n. a nárok ten neztrácí svou povahu tím, že třetí osoba výlohy učinila a žádá od nemanželského otce jich náhradu (srovnej též rozh. čís. 4971 sb. n. s.). Zbývající nárok nečiní již přes 5000 Kč a není sborový soud příslušný rozhodovati o něm (§ 49 čís. 1 j. n.), ať má základ v § 167 obč. zák. aneb v § 1328 obč. zák. Je tedy pro tento spor příslušným soud okresní a sborový soud nemůže ani ujednáním stran býti učiněn příslušným.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Již ve svém rozhodnutí čís. 7561 sb. n. s. vyslovil a podrobněji odůvodnil nejvyšší soud právní zásadu, že jest okresní soud výlučně, bez ohledu na hodnotu předmětu rozepře, příslušný pro žalobu, jíž se třetí osoba domáhá na nemanželském otci dítěte náhrady nákladů na výživu a na výchovu dítěte. Táž zásada platí pro rozepři o závazcích postihujících podle zákona nemanželského otce proti matce podle § 167 obč. zák. (sr. rozh. čís. 6510 sb. n. s.). Zákon staví oba tyto různé nároky proti nemanželskému otci co do soudní příslušnosti pro spory o ně v § 49 čís. 2 j. n. na roven. Nelze tudíž mezi nimi ani rozlišovati, jde-li o jejich vymáhání podle § 1042 obč. zák. Nesejde na tom, že v souzeném případě žalobce, vyličuje skutkový děj žalobní, tvrdí, že žalovaný přiměl matku dítěte k mimomanželské souloži trestným činem nebo lstí, neboť přes to jest předmětem a účelem žaloby, domáhati se plnění naznačených v §§ 166 a 167 obč. zák. a nikoli náhrady škody podle § 1328 obč. zák., pro kterou ovšem ustanovení § 49 čís. 2 j. n. neplatí (sr. rozh. čís. 5236, 5941 a 6510 sb. n. s.).

Citace:

Čís. 10001. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 82-83.