NPD documents search: Všehrd, 6 (1925)

Čís. 695.

Novela o právu manželském (zákon ze dne 22. května 1919, čís. 320 sb. z. a n.). Ustanovení § 19 zákona ze dne 22. května 1919, čís. 320 sb. z. a n., platí jen tehdy, když manželství před vydáním tohoto zákona rozvedené po jeho vyhlášení bylo rozloučeno.
(Rozh. ze dne 5. října 1920, Rv I 433/20.)
Manželství sporných stran židovského vyznání bylo v roce 1917 za obapolného volného souhlasu odevzdáním a přijetím zapuzovacího listu podle § 133 obč. zák. rozloučeno. Po vydání novely o právu manželském domáhala se manželka na rozloučeném manželu placení výživného, opírajíc se o § 19 cit. zákona a tvrdíc, že žalovaný zbohatl, kdežto ona prý žije v naprosté bídě. Žaloba byla soudy všech tří stolic zamítnuta, nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Rozloučením manželství přestala veškerá vzájemná práva, která měla základ v manželském poměru; případné svatební smlouvy pominuly; nárok manželčin na výživné zanikl (§§ 1266, 91, 117 obč. zák.). Na těchto právních následcích, plynoucích z ustanovení zákona, platného v době rozluky, nebylo ničeho změněno předpisy § 19 zákona ze dne 22. května 1919, čís. 320 sb. z. a n. Platíť tyto jen v těch případech, kdy manželství před vydáním právě dotčeného zákona rozvedená po jeho vyhlášení byla rozloučena. Pro takovéto případy bylo nutno učiniti zvláštní opatření po stránce manželského práva majetkového jednak proto, že při rozvodu manželství dosud nerozlučitelných manželé nemohli ani pomýšleti na majetkoprávní následky rozluky, hlavně však proto, že podle §§ 15 a 17 zmíněného zákona každý manžel za určitých podmínek i proti vůli druhého manžela může si nyní prostě v řízení nesporném vymoci rozluku manželství již rozvedeného. Uvádí se proto také v důvodové zprávě k návrhu zákona (tisk 298 zasedání Národního shromáždění československého roku 1919) k § 19 výslovně toto: »Předpis tento jeví se nutným v přední řadě na ochranu strany hospodářsky slabší. Bývá jí zpravidla žena, odkázaná na alimenty mužovy. Při dosavadních rozvodech sotva kdo pomýšlel na možnost rozluky. Přeměna rozvodu v rozluku nemá míti za následek, aby žena nevinná zbavena byla rázem alimentů, které jí, aspoň částečně usnadňují život a chrání ji před mravním úpadkem. Příště bude arci věcí manželů, aby již při rozvodech mysliti na možné důsledky tohoto zákona«. Nepochybil tudíž soud odvolací, pokud vyslovil, že žalobkyně nemůže se dovolávati ustanovení § 19 zákona ze dne 22. května 1919, čís. 320 sb. z. а n., k odůvodnění svého nároku na zvýšení výživného.

Citace:

Nařízení vlády republiky Československé ze dne 30. prosince 1919, čís. 19, .... Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče. Praha: Ministerstvo sociální péče, 1919, svazek/ročník 1, číslo/sešit 9, s. 338-339.