Č. 12199.

Tituly: Neoprávněně užívá stavovského označení inženýr ve smyslu cís. nař. č. 130/1917 ř. z. absolvent cizozemské školy technické, dokud nebylo příslušným ministerstvem rozhodnuto, že jde o studia zdejší studium nahrazující (§§ 4 a 7 cit. nař.).
(Nález ze dne 10. prosince 1935 č. 19986/35.)
Věc: Hanuš F. v S. a Ignác H. v O. (adv. Dr. Valtr Maresch z Ústí n. L.) proti zemskému úřadu v Praze o přestupky podle § 7 cís. nař. č. 130/1917 ř. z.
Výrok: Stížnosti se zamítají pro bezdůvodnost.
Důvody: Okresní úřad v Ústí nad Labem uznal st-le dvěma nálezy vinnými, že neoprávněně používali titulů inženýr, čímž dopustili se přestupku cís. nař. ze 14. března 1917 č. 130 ř. z., a odsoudil Hanuše F. k pokutě 100 Kč, Ignáta H. k pokutě 200 Kč, v případě nedobytnosti k náhradním trestům vězení. Odvoláním z trestních nálezů těch podaným nevyhověl žal. úřad nař. rozhodnutími podstatně z těchto důvodů: Skutková podstata přestupku §§ 1 a 4 cís. nař. č. 130/17 ř. z. je zjištěna vlastním doznáním odvolatelů. K vývodům odvolání bylo podotknuto, že v trestním řízení správním odsouzení neprokázali, že ministerstvo školství ve shodě s ministerstvem veř. prací rozhodlo o tom, že studia a zkoušky v cizině absolvované jsou s tuzemskými rovnocenná. Nař. č. 411/1921 Sb. se na cís. nař. č. 130/1917 ř. z. nevztahuje.
Nss uvážil o stížnostech toto:
Cís. nař. č. 130/1917 ř. z. spočívá na myšlence, že název »inženýr« má náležeti, ale také býti vyhrazen jen osobám, které vykazují určitý stupeň technického vzdělání. V první řadě myslí se tu — jak samozřejmo — na výkaz podaný vysvědčením o vykonaných zkouškách, při čemž jsou vypočteny (v §§ 1 a 2) ony ústavy tuzemské i ony zkoušky na těchto ústavech složené, které již přímo samy o sobě zakládají nárok na název »inženýr«, aniž je k tomu třeba nějakého svolení neb potvrzení úřadu (viz Boh. A 743/21).
Dále stanoví § 4 cit. cís. nař., že absolvování technických studií na některé cizozemské vysoké škole opravňuje ke stavovskému názvu »inženýr«, pokud nahrazují tuzemská studia a zkoušky. Rozhodování o tom náleží, jde-li o studia montanistická, ministru veř. prací, pokud jde o jiná studia technická, ministru kultu a vyučování čili nyní ministru školství a národní osvěty v dohodě s ministrem veřejných prací. Ze slovného znění tohoto ustanovení jde, že ne každá vybytá technická studia na některé cizozemské vysoké škole opravňují k stavovskému názvu »inženýr.« Musí to býti taková studia, která nahrazují tuzemská studia a zkoušky. A o tom, zda tomu tak je, je třeba rozhodnuti úřadu v cit. ust. uvedeného. Dokud tu není rozhodnutí tohoto úřadu, dotud není ovšem zjištěno, zda ona cizozemská technická studia a zkoušky nahrazují tuzemská studia a zkoušky.
Z úvahy té vychází ovšem, že nutným předpokladem, aby kdo podle § 4 cit. nař. získal oprávnění k stavovskému názvu »inženýr«, je netoliko, že absolvoval studia a zkoušky na některé vysoké škole technické v cizině, pokud nahrazují tuzemská studia a zkoušky, nýbrž i, že příslušný úřad rozhodl, že studia a zkoušky ony skutečně nahrazují tuzemská studia a zkoušky. Předpis § 4. cís. nař. opravňuje tedy absolventa vysokých škol technických v cizozemsku užívati stavovského označení »inženýr« v tuzemsku jen tehdy, byly-li již splněny oba shora uvedené momenty. Pokud oba předpoklady splněny nejsou, tedy také dokud příslušné ministerstvo nerozhodlo, že studia a zkoušky na vysokých školách technických v cizině konané skutečně nahrazují tuzemská studia a zkoušky, není absolvent cizozemské vysoké školy oprávněn stavovského označení »inženýr« podle § 4 cit. nař. užívati. Užívá-li označeni toho přes to, jde o neoprávněné označování stavu názvem »inženýr«, jak o něm mluví § 7 cit. nař.
Stížnosti netvrdí, že by příslušné ministerstvo bylo již rozhodlo o otázce, zda technická studia st-li na cizozemských vysokých školách vykonaná nahrazují tuzemská studia a zkoušky. Ale pak nemohou právem tvrditi, že by rozhodnutí žal. úřadu odporovala zákonu, jestliže st-le pro neoprávněné užívání stavovského označení »inženýr« uznala vinnými přestupkem cit. nař., když cit. § 7 neoprávněné označování stavu »inženýr« za trestní čin trestaný politickými úřady prohlašuje. Názor stížností, že trestní úřad politický (policejní), chtěl-li zakročiti proti st-lům podle § 7 cís. nař., byl povinen vyvolati sám výrok příslušných ministerstev ve smyslu § 4 cís. nař., prve než přikročil k potrestání st-lů, jest zřejmě nesprávný, ježto, jak již shora bylo uvedeno, musí zde býti potvrzení příslušných ministerstev podle § 4 cís. nař. o tom, že absolvování technických studií na některé vysoké škole cizozemské nahrazuje tuzemská studia a zkoušky, dříve, než absolvent cizozemských vysokých škol technických vůbec započne užívati stavovského označení »inženýr« ve smyslu § 4 cís. nař.

Citace:

č. 12199. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/2, s. 678-679.