Authors:
= Váž. civ., 4 (1922)
PDF

Čís. 1969.


Prozatímní opatření nelze povoliti pro (postižní) nárok, jenž snad
v budoucnu vznikne.
(Rozh. ze dne 7. listopadu 1922, R I 1212/22.)
Prozatímní opatření, jehož domáhal se ohrožený proti firmě O. pro případ, že podlehne ve sporu proti němu firmou R. vedeném, a dosud neskončeném, soud prvé stolice povojil, rekursní soud žádost zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rekurentka žádala za prozatímní opatření pro případný postižní nárok, který jí prý vznikne proti odpůrci, podlehne-li ve sporu, zahájeném proti ní žalobou firmy R. na zaplacení 91884 K. Jde tedy o nárok, dosud neexistující, o němž není jisto, vznikne-li vůbec. Prozatímní opatření jest sice podle § 378 ex. ř. přípustné i pro nároky časem obmezené, nebo podmíněné, avšak pouhá možnost, že nárok v budoucnosti vznikne, není ještě důvodem povolení prozatímního opatření, obmezujícího odpůrce ve vojně disposici s jeho vlastním právem. Zákon žádá osvědčení nároku, které nemůže ovšem býti podáno, když z návrhu samého plyne, že navrhovateli dosud řádný nárok nepřísluší. Tento nedostatek nemůže býti nahrazen ani jistotou ve smyslu § 390 ex. ř., poněvadž toto ustanovení předpokládá, že nárok není osvědčen dostatečně.
Citace:
č. 1969. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 990-991.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).