NPD documents search: Váž. civ., 11 (1929), sv. 2

Čís. 9365.

Služebnost jízdy (§ 492 obč. zák.) ukládá vlastníku služebného pozemku povinnost trpěti výkon práva ke všem hospodářským účelům panujícího pozemku. V tom, že služebnosti jízdy využíváno k vození kamene z lomu, nelze spatřovati neoprávněné rozšiřování služebnosti, umožňoval-li panující pozemek lámání kamene již v době zřízení služebnosti, třebas tehdy sloužil jen zemědělství, jen když nebyla služebnost omezena na účely polního hospodářství. (Rozh. ze dne 14. listopadu 1929, Rv 1 250/29.)
Žalobci domáhali se na žalovaném zjištění, že služebnost cesty po pozemkové parcele 11/1 jako pozemku služebném ve prospěch vlastníků pozemku 137/2 jako pozemku panujícího nepřísluší pro povozy do lomu nebo z lomu na pozemku 137/2. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů: Pro zjištění smluvního úmyslu stran zřídivších služebnost jest základem jen obsah odst. 6. a 7. kupní smlouvy ze dne 24. května 1879, podle kterých kupitel Albert L. sebe a své nástupce ve vlastnictví pozemku č. kat. 11 zavázal, povoliti právo jízdy po koupeném pozemku čís. kat. 11 manželům Františku a Anně Sch-ovým — právním předchůdcům žalovaného ve vlastnictví pozemků čís. kat. 136 a 137 k těmto jejím pozemkům, a svolil k tomu, by vloženo bylo bezpodmínečné právo zástavní pro služebnost zřízenou na pozemku č. kat. 11 jako statku služebném a na pozemcích č. kat. 136 a 137 jako statku panujícím podle 6. odst. smlouvy. Nižší soudy právem vyložily tato smluvní ustanovení tak, že služebnost jízdy byla udělena kupitelem služebného statku č. kat. 11 bez omezení co do způsobu a objemu jízdy. Pozemky panující ovšem tehdy i později, jak zjištěno, sloužily jen zemědělství a nebylo zjištěno, že smluvní strany již tehdy pomýšlely na to, že na pozemcích bude kámen lámán a vožen po služebném pozemku č. kat. 11. Než nebyly ani zjištěny skutečnosti, z nichž by bylo lze souditi, že podle vůle stran má býti služebnost cesty omezena na účely polního hospodářství. Oba nižší soudy právem usuzují, že tomu tak nebylo, ze zjištěné skutečnosti, že jednotlivé služebnosti jízdy, které kromě souzené služebnosti jiným sousedům současně byly zřízeny, výslovně byly omezeny časově i co do způsobu a objemu jízdy na př. na pět let na vození sena a otavy, kdežto souzená služebnost s podobným omezením nebyla zřízena. Nižší soudy právem neshledaly rozšíření služebnosti ani v tom, že větší zatížení žalobců nastalo vykonáváním práva jízdy vozením kamene po pozemku č. kat. 11/1. V tom, že s kamenem z lomu jezdí častěji a náklad kamene jest těžší, vyšší zatížení nelze spatřovati. Občanský zákon v § 492 praví, že právo jízdy nahrnuje v sobě právo jezditi po služebním pozemku jedním nebo více potahy, a, poněvadž neomezuje nijak toto právo, jest souditi, že služebnost jízdy ukládá vlastníku služebního pozemku trpěti výkon práva ke všem hospodářským účelům pozemku panujícího. Panující pozemek čís. kat. 137/2 podle své povahy umožňoval lámání kamene již v době, když služebnost jízdy byla zřízena, tento způsob využití pozemku nevybočoval tudíž z mezí řádného jeho obhospodaření a nelze proto ve vykonávání práva jízdy k tomuto účelu shledati neoprávněné rozšiřování služebnosti po rozumu § 484 obč. zák. Neprávem dovolávají se dovolatelé k odůvodnění svého opačného právního stanoviska rozhodnutí tohoto nejvyššího soudu, ze dne 19. června 1923 Rv 2 63/23 čís. 2745 sb. n. s.; tam výslovně se praví, že není rozšiřováním služebnosti každé zvýšení užívání, k němuž došlo následkem pravidelného hospodářského využití panujícího statku, nýbrž že jím jest jen nepředvídané zvětšování nebo účelové přeměnění panujícího statku, jež přináší sebou podstatně vyšší zatížení služebného statku, než s kterým mohlo býti počítáno. V souzeném případě nejde, jak bylo shora vylíčeno, o nepředvídané zvětšení ani o účelové přeměnění panujícího statku a nedošlo tu k podstatně vyššímu zatížení služebného statku a proto i podle zmíněného rozhodnutí nelze ve vožení kamene z panujícího pozemku čís. kat. 137/2 po služebném pozemku čís. kat. 11/1 spatřovati bezprávné rozšíření služebnosti.

Citace:

č. 9365. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 631-633.