Čís. 16047.

Není-li umluveno něco jiného, jsou výměnkářské dávky obilí splatné čtvrtletně předem. V tom, že výměnkář přijímal bez námitek obilí po mnoho let teprve po žních, nelze spatřovati beze všech pochybností vzdání se nároku na splatnost dávek podle zákona, změnily-li se přestěhováním výměnkáře do jiné obce značně jeho poměry.
(Rozh. ze dne 22. dubna 1937, Rv I 2591/35.) Podle odst. II c) notářského spisu ze dne 24. července 1919 si žalobce při postupu hospodářské usedlosti čp. v H. vymínil jednak plnění výměnku, jednak bezplatné doživotní právo bytu pro sebe a svou manželku na postoupené nemovitosti; kdyby oprávnění z jakéhokoliv důvodu nemohli nebo nechtěli užívati práva bytu, byl držitel řečené nemovitosti povinen platiti odškodnění roční částkou 80 Kč ve čtvrtletních splátkách předem v jejich bydlišti a opatřiti jim bezplatně ročně 4 m2 palivového (polenového) dříví a 50 q hnědého uhlí a bezplatně je dodati na místo, kde toho času budou bydleti. Jako výměnek byl smluven 10 hl žita, vždy ve váze 75 kg za 1 hl, 5 hl pšenice ve váze 80 kg za 1 hl a 5 hl ječmene ve váze 70 kg za 1 hl. Kdyby výměnkář se z postoupené usedlosti vzdálil, byl přejímatel povinen bezplatně dodati naturální dávky obilí na dvě hodiny v okruhu obce H. Tvrdě, že po odstěhování žalobce do obce K. žalovaný majitel usedlosti čp. 82 v H. nesplnil mimo jiné i za první a druhé čtvrtletí 1935 výměnkářské dávky obilí čtvrtletně předem splatné, domáhá se žalobce žalobou též plnění uvedených výměnkářských dávek za dotčenou dobu. Proti žalobě namítl žalovaný předčasnost žaloby proto, že uvedené dávky jsou podle přirozených poměrů splatné teprve po sklizni a že žalobce sám od zřízení výměnku až do roku 1934 přijímal bez námitek výměnkové dávky obilí vždy až po žních (vymlácení obilí). Soud prvé stolice uznal podle žaloby. Odvolací soud zamítl žalobu v příčině dotčených výměnkářských dávek obilí.
Nejvyšší soud obnovil v této části rozsudek soudu prvé stolice.
Důvody:
Žalovaný nepopírá, že jest dlužen zažalované výměnkové dávky obilí za první a druhé čtvrtletí 1935, popírá však splatnost uvedených dávek proto, že dávky ty jsou podle přirozených poměrů splatné teprve po sklizni a že také žalobce byl mnoho let srozuměn s tím, že dostával vždy tyto dávky teprve po žních. Jde tudíž v hlavní věci jen o otázku, kdy jsou, není-li jiného smluvního ustanovení, výměnkářské dávky obilí splatné. Zákon neobsahuje o tom zvláštní ustanovení a výměnkářská smlouva ze dne 24. července 1919 se také nezmiňuje o splatnosti dávek obilí. Otázku splatnosti nutno tedy řešiti podle obdobných předpisů zákona (§ 7 obč. zák.). V té příčině má význam předpis § 1285 obč. zák., podle něhož jsou dávky ze smlouvy o doživotní důchod splatné čtvrtletně předem; neboť účelem výměnkářské smlouvy, stejně jako při smlouvě o doživotní důchod, jest poskytování životní potřeby oprávněné osobě. Použije-li se řečeného ustanovení, obdobně na souzený případ, jest žaloba o dodání obilí odůvodněna. Není překážkou, že žalobce dostával po mnoho let obilí teprve po žních; neboť tehdy bydlil ještě v domě žalovaného, kdežto nyní bydlí v jiné vesnici, žije tudíž za značně změněných poměrů. To tvrdil žalobce již v žalobě a žalovaný to nepopřel. Není proto správné mínění žalovaného v odvolacím sdělení, že prvý soud nebyl oprávněn přihlížeti k změněným poměrům. Ustanovení § 863 obč. zák. nelze tu užíti právě proto, že žalobce uplatňoval výměnkářský nárok na obilí podle § 1285 obč. zák.; v tom, že přebíral mnoho let obilí po žních, nemůže bytí beze všech pochyb spatřováno vzdání se nároku na splatnost dávek podle zákona.

Citace:

č. 16047. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 548-550.