NPD documents search: Váž. tr., 8 (1926)

Čís. 2267.

»Opatřením odbytu (zašantročením)« (§ 185 tr. zák.) ukradené věci jest nejen hospodářské zužitkování (výměna za protihodnotu), nýbrž i jakákoliv činnost, umožňující neb usnadňující zužitkování (výměnu) věci.
»Ukrýváním (zatajováním)« jest každá činnost, která jest určena a způsobilá k tomu, by stížila nebo znemožnila oprávněné osobě opětné nabytí předmětu, jehož pozbyla; spadají sem i různé pomocné činnosti. (Rozh. ze dne 25. ledna 1926, Zm I 810/25.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Mladé Boleslavi ze dne 10. října 1925, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem podílnictví na krádeži podle §§ů 185, 186 a) tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
S hlediska čís. 9 a) §u 281 tr. ř. uplatňuje stížnost, že zjištěné jednání stěžovatelovo neopodstatňuje žádného z případů §u 185 tr. zák., ani ukrývání ani na se převedení ani opatření odbytu. Stížnosti nelze dáti za pravdu. Zjištěno je, že stěžovatel věděl, že pytel máku byl Jindřichem O-em odcizen, a že přes vědomí to přisvědčil obchodnici Josefě K-ové na její otázku, zda on je ten sedlák, který mák prodává. Uznal-li za tohoto zjištěného stavu věci soud, že stěžovatel odbyt ukradené věci opatřoval, nelze v tom spatřovati právní omyl; neboť »opatřením odbytu« neboli »zašantročením« ukradené věci dlužno rozuměti nejen samo hospodářské zužitkování věci, její výměnu za protihodnotu, nýbrž též jakoukoli činnost, umožňující neb usnadňující zužitkování nebo výměnu tu. Již tedy to, co stěžovatel podnikl, zakládá skutkovou podstatu zločinu podle §u 185 tr. zák., a to jako činu dokonaného. To tím více, když jednání jeho naplňuje i znak ukrývání (zatajování), jemuž odpovídá každá činnost v širším slova smyslu, která jest určena a způsobilá k tomu, by stížila nebo znemožnila oprávněné osobě opětné nabytí předmětu, jehož pozbyla, zvláště když pojem ukrývání naplňují také různé pomocné činnosti. Tím, že se stěžovatel vydával za majitele máku, ač to pravda nebylo a pomáhal tak zloději při prodeji (zpeněžování), »opatřoval odbyt« ukradené věci, pokud se týče dopustil se »ukrývání«, jež se pojmově rovná »opatřování odbytu«. Vůči tomu pozbývá půdy námitka stížnosti, že šlo nanejvýše o pokus, spáchaný nad to nedostatečnými prostředky.

Citace:

č. 2267. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 94-95.