Čís. 3061.Ke skutkové podstatě prvního případu § 155 a) tr. zák. se nevyhledává absolutní nebezpečnost nástroje (že nástroj musí býti za všech okolností životu nebezpečný), nýbrž předpokládá se toliko, že nebezpečenství života obyčejně spojeno býti musí s nástrojem podle způsobu, jak ho bylo v konkrétním případě použito.(Rozh. ze dne 26. ledna 1928, Zm I 794/27.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl v neveřejném zasedání zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Hoře Kutné ze dne 28. listopadu 1027, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem těžkého uškození na těle ve smyslu § 152 a 155 a) tr. zák.Důvody:Zmateční stížnosti obžalovaného, dovolávající se číselně důvodů zmatečnosti čís. 5 a 9 § 281 tr. ř., nelze přiznati úspěch. Rozpor se spisy spatřuje stížnost v tom, že rozsudek při citaci obsahu posudku znalců-lékařů prohlašuje pivní sklenici za nástroj, se kterým obyčejně bývá spojeno nebezpečenství života, kdežto slova »obyčejně« lékaři neužili, nýbrž »mluví toliko o nebezpečném úderu sklenicí, když bývá s ním spojeno více úderů a jest veden větší silou«. Lze připustiti, že slovo »obyčejně« nepřichází v posudku znalců, že přichází však v důvodech rozsudkových, leč přes to nelze tu mluviti o rozporu ohledně skutečnosti rozhodné, podmiňující zmatečnost rozsudku podle čís. 5 § 281 tr. ř. Jak z vývodů stížnosti vysvítá, stojí tato zřejmě na stanovisku právně pochybeném, že se ke skutkové podstatě prvního případu § 155 a) tr. zák. vyhledává absolutní nebezpečnost nástroje, totiž, že nástroj musí býti za všech okolností životu nebezpečný, kdežto ve skutečnosti zákon předpokládá toliko, že nebezpečenství života obyčejně spojeno býti musí s nástrojem podle způsobu, jak ho bylo v konkrétním případu použito, takže tu vlastně jde o jednotný skutkový předpoklad, nikoli snad o dva na sobě nezávislé zákonné předpoklady. Tuto způsobilost však soudní znalci, jak stížnost ostatně sama svými vývody připouští, pro konkrétní případ zjistili zcela bezvadně, třebas při tom neužili právě zákonného výrazu »obyčejně«, a rozsudek reprodukuje tento obsah dobrozdání správně, aniž na jeho pravém smyslu něco byl pozměnil, připojiv slovo »obyčejně« k citaci podstatného obsahu znaleckého posudku. Námitka rozporu se spisy není tudíž odůvodněna. Svými dalšími vývody stížnost nedoličuje žádný z důvodů zmatečnosti v § 281 tr. ř. uvedených, obzvláště ne číselně dovolávaného důvodu zmatečnosti čís. 9 (patrně a) § 281 tr. ř.; tak brojí svým dovozováním, že si obžalovaný právě, když úder byl veden z bezprostřední blízkosti, nemohl býti vědom nebezpečné povahy útoku § 155 a) tr. zák. předpokládané, jakož i opakováním obhajoby soudem beztak hodnocené, že prý vychrstl toliko obsah sklenice z bezprostřední blízkosti na poškozeného, při čemž mu vyklouzl půllitr z ruky a dopadl na poškozeného, pouze nepřípustným způsobem proti závěrům nalézacího soudu, jenž, zkoumav tyto skutečnosti a údaje, dospěl k přesvědčení právě opačnému. Novotou, jíž vůbec nelze v řízení zrušovacím se zabývati, je údaj stížnosti, že půllitr byl asi prasklý a roztříštil se při menším nárazu náhodně. Soud nedospěl ku přesvědčení o životu nebezpečné povaze útoku: jen na základě skutečnosti, že sklenice jest předmětem hranatým, nýbrž i na podkladě dalšího skutkového zjištění, že jest věcí křehkou, že se úder stal větší silou a z bezprostřední blízkosti proti hlavě, kde byly ohroženy velmi důležité orgány lidského těla; nedrží-li se stížnost všech těchto skutkových zjištění, vytrhujíc z jejich komplexu toliko slova, že sklenice jako předmět hranatý sám ve své celistvosti může způsobiti vážné zranění, nelze v tomto přednesu spatřovati zákonu hovící provádění hmotněprávního důvodu zmatečností čís. 9 a) § 281 tr. ř., předpokládajícího, by stížnost všechna skutková zjištění rozsudku učinila předmětem svého právního rozboru. Bylo ji tedy z části jako zřejmě nedůvodnou, z části jako po zákonu neprovedenou ve smyslu § 1 čís. 2 a § 4 čís. 1 a 2 novely k trestnímu řádu zavrhnouti již v zasedání neveřejném.