NPD documents search: Váž. tr., 14 (1932)

Č. 7331.

Samospráva obecní: I. Obec není při svém hospodářství vázána jen na výdaje nutné. — II. K výkladu a praxi § 27 ob. fin. novely č. 329/21.
(Nález ze dne 6. června 1928 č. 7341.)
Věc: Báňská hutní společnost v M. O., Severní dráha Ferdinandova, akc. spol. v M. O., Jan W. ve S. O., V. horní a hutní těžířstvo ve V. (adv. Dr. Jos. Pospíšil, Dr. Frant. Mruzek a Dr. Jos. Raschka z Mor. Ostravy) proti zemské správní komisi pro Slezsko (za zúč. obec S. O. adv. Dr. Rich. Weisl ze Slez. Ostravy) stran obecního rozpočtu a příspěvku § 27 ob. fin. nov. na r. 1926.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost. Důvody: Městské zastupitelstvo ve S. O. schválilo dne 4. března 1926 obecní rozpočet na rok 1926 a usneslo se k úhradě schodku řádného rozpočtu vybírati 200% přirážku k dani činžovní a 258% přirážku k ostatním daním přirážkám podléhajícím a dále předepsati příspěvky podle § 27 obec. fin. nov. a to Báňské a hutní společnosti částkou 177906 Kč 59 h, Severní dráze částkou 259.467 Kč 96 h, Janu W-ovi 833428 Kč 55 h, V-ckému hornímu a hutnímu těžařstvu 308510 Kč 14 h a Z-ovým dolům 177906 Kč 59 h. Schodek mimořádného rozpočtu má býti hražen zápůjčkou. — Odvolání stěžujících si společností obracela se jednak proti pojetí částky 2000000 Kč pro záborovou akci do obecního rozpočtu, jednak směřovala proti předpisu zvláštního příspěvku. — Odvolání byla nař. rozhodnutím zamítnuta, pokud se týče obecního rozpočtu. Pokud však jde o příspěvek podle § 27 ob. fin. nov. zrušil žal. úřad usnesení měst. zastupitelstva a vyslovil, že bude na obci, aby, používajíc směrnic v nař. rozhodnutí daných, vyměřila znova příspěvky a stanovila přirážku tak, jak jí následkem toho bude k úhradě rozpočtového schodku zapotřebí.
O stížnostech podaných na toto rozhodnutí uvážil soud takto:
I. Stížnost V-ckého těžařstva vytýká především, že žal. úřad měl ve smyslu odst. 2 § 7 ob. fin. nov. zkoumati, zdali rozpočet vyhovuje všem zákonným náležitostem a že měl dále podle odst. 3 § 7 žádati od obce potřebné vysvětlení, jakož i sděliti obci své připomínky ohledně doplnění neb opravení rozpočtu a konečně nařídit obci, by rozpočet náležitě doplnila.
Ns nemohl k této námitce již proto hleděti, poněvadž st-lka neuvádí, které položky rozpočtové měl žal. úřad pozastaviti, nýbrž vznáší jen zcela povšechně výtku, že žal. úřad nezkoumal položky rozpočtové, takže se stížnosti v tomto směru nedostává dostatečně formulovaného stížního bodu (§ 18 zák. o ss).
Stížnost V-ckého těžařstva konkretisuje, pokud jde o jednotlivé položky rozpočtové, své námitky toliko ohledně položky 20000000 Kč pro záborovou akcii. Podobně činí i ostatní stížnosti. – – –
Všechny stížnosti vytýkají, že uvedená položka neměla býti do obecního rozpočtu proto pojata, že do rozpočtu mají býti vkládány jen výdaje nezbytně nutné, a že obec může nabývati jen pozemků, které jsou nezbytně nutné pro účely veřejné.
Nss nemohl v tomto směru stížnosti přisvědčiti. Neboť obec není ve svém hospodářství omezena jen na výdaje nutné, nýbrž může v rámci své působnosti (§ 27 ob. zříz. slez.) činiti jakékoliv výdaje sloužící k plnění jejích úkolů, pokud ovšem takovéto výdaje jsou pro obec hospodářsky účelné a prospěšné. S hlediska právních hranic působnosti obce tedy nezáleží na tom, zdali určitý výdaj byl pro obec nutným čili nic. Z §§ 4, 6, 7, 8 ob. fin. nov., na které st-lky poukazují, nelze nic pro opačný názor stížnosti vyvoditi. Z obratu .... »opakující se výdaje, nutné k zachování obecního jmění atd.« v § 4 ob. fin. nov., pro stanovisko stížnosti již proto nic neplyne, poněvadž tento předpis nemá za účel vyměřiti hospodářskou působnost obce, nýbrž toliko rozlišiti výdaje rozpočtu řádného od výdajů rozpočtu mimořádného. Stížnost uplatňuje dále jako vadu řízení, že žal. úřad vůbec nezkoumal, k jakému veř. účelu mají sloužiti pozemky, jichž obec hodlá nabýti. I tato námitka jest bezdůvodná, neboť žal. úřad uvedl, že získaných ploch má býti použito jednak k veř. účelům (jako hřiště, sady, rozšíření komunikace atd.), jednak k účelům stavebním, totiž k povznesení stavebního ruchu tím, že budou odprodávány jednotlivým stavebníkům.
Lichá je také námitka stížnosti, že obec neprokázala, ke kterým účelům hodlá sporných pozemků nabýti, neboť stížnosti nepopírají, že obec hodlá sporných pozemků použiti k účelům, jež žal. úřad uvedl. Zvláštního průkazu o tom, že obec skutečně tento smysl pojala, nebylo zapotřebí.
Nss neshledal důvodnou ani námitku stížnosti W-ových dolů, že obec by mohla sporné pozemky, jichž chce nabýti hlavně za účelem povznesení stav. ruchu a tedy za účelem dalšího prodeje, získati jen ze svého kmenového jmění, nikoliv z výnosu přirážek, neboť není zákonného ustanovení, které by hospodářství obce obmezovalo v tom smyslu, že určité výlohy, jež obec v mezích své působnosti činí, mají býti hrazeny výlučně z kmenového jmění.
Rovněž shledal nss neoprávněnou výtku V-ckého těžařstva, že úřad nezjistil, zdali má obec nějaké pozemky, jichž by mohlo k uvedeným účelům býti použito a jaké výměry pozemků by pro zmíněné účely bylo zapotřebí. Neboť st-lka sama netvrdí, že by obec takovéto pozemky měla, ani neuvádí, že pozemky, o jichž nabytí běží, byly by vzhledem ke své výměře 41 ha pro tyto účely příliš veliké.
Naproti tomu shledal nss stížnost V-ckého těžařstva důvodnou, pokud namítá, že úřad se nezabýval otázkou, zdáli nabytí pozemků jest pro obec hospodářsky účelno, kdyžtě pozemků těch potřebují velké důlní podniky, takže koupí-li je obec, budou tím podniky do té míry poškozeny, že bude tím ohrožena i fin. situace obce. Ačkoliv st-lka tuto námitku již v řízení správním vznesla, žal. úřad se jí nezabýval a trpí tedy nař. rozhodnutí v tomto bodě podstatnou formální vadou.
St-lé namítali také ve svých odvoláních, že nabytí pozemků bude celkem vyžadovati 6000000, resp. 10000000 Kč a že tak velké vydání přesahuje fin. sílu obce, a dále, že obec nebude pro nedostatek fin. prostředků ani s to, aby úkoly, pro které má sporných pozemků býti použito, vůbec plnila. Žal. úřad na tyto námitky odpověděl, že preliminováním částky 2000000 Kč není prejudikováno rozsahu příštího skutečného nabytí dotyčných pozemků a že poplatníkům je možno při usnesení o nabytí dotčených ploch tuto námitku uplatňovati a že i dohlédací úřad při schvalování takového usnesení bude moci všecky tyto okolnosti uvážiti.
Pokud stížnosti směřují proti tomuto výroku, slušelo uznati je důvodnými, neboť usnesla-li se obec, že do rozpočtu na rok 1926 vkládá částku 2000000 Kč pro záborovou akci, je v tomto usnesení zároveň již obsažen projev vůle, že obec bude se domáhati přídělu zabraných pozemků, z čehož by obci pravděpodobně v r. 1926 vzešel výdaj 2000000 Kč. Uplatňovaly-li pak st-lky v odvolání, že nabytí pozemků bude vyžadovati nákladu 6 resp. 10000000 Kč a poukazovaly-li na neblahý stav obecních financí, namítaly tím, že obec podle své hospodářské situace nemůže se vzhledem k nákladu s tím spojenému domáhati přídělu zabraných pozemků, ježto i zařazení částky 2000000 Kč do obecního rozpočtu na r. 1926 není hospodářsky účelno. Bylo se proto žal. úřadu k této námitce zabývati otázkou, zdali skutečné nabytí zabraných pozemků, tak, jak obcí je zamýšleno, bude vyžadovati uvedeného nákladu a může-li obec podle svého hospodářského stavu skutečně onen obnos na řečený účel vynaložiti.
Žal. úřad, vycházeje z mylného právního názoru, že tato otázka může býti luštěna teprve později, až obec nějaké usnesení o nabytí určitých pozemků učiní, nezabýval se uvedenými námitkami odvolání a bylo proto nař. rozhodnutí, pokud jde o zařazení položky 2000000 Kč pro záborovou akcii do rozpočtu na rok 1926, zrušiti podle § 7 zák. o ss.
II. Pokud jde o vyměření zvláštního příspěvku, vytýkají stížnosti Báňské a hutní společnosti a Severní dráhy, že na základě směrnic daných v nař. rozhodnutí vypočetlo měst. zastupitelstvo opětně příspěvek, a to obnosem o několik tisíc vyšším, než poprvé, takže výsledkem jejich odvolání jest reformatio in peius, která je v řízení správním nepřípustná.
Nss tuto námitku neshledal důvodnou, neboť o reformatio in peius bylo by lze mluviti jen tehdy, kdyby žal. úřad, neobmeziv se na námitky v instančním odvolání vznesené, byl rozšířil platební povinnost st-lek nad meze obecním zastupitelstvem vytčené a zhoršil tuto právní situaci st-lek proti rozhodnutí měst. zastupitelstva. Že by však rozhodnutí samo o sobě příspěvkovou povinnost st-lek bylo rozšířilo, stížnost netvrdí, a zejména neuvádějí, ve kterých směrech nař. rozhodnutí jejich příspěvkovou povinnost rozšířilo.
V otázkách výpočtu příspěvku dal se nss vésti těmito úvahami: – – – –1
Pokud jde o zjištění nákladů, na nichž velké podniky mají účast, vytýkají stížnosti, že žal. úřad nepřihlížel k hospodářství sousedních obcí, na které odvolání st-lek poukazovalo. Tato námitka jest bezpodstatná, neboť žal. úřad k těmto výtkám odvolání přihlížel a vyslovil, že lze hleděti jen k zvláštním poměrům oné obce, pro kterou se příspěvek vyměřuje. Toto stanovisko je správné, neboť při zjišťování základu sloužícího pro vyměření příspěvku záleží jedině na příčinné souvislosti jednotlivých nákladů s existencí podniku a nelze tedy pro toto zjišťování použiti poměrů obcí sousedních.
Rovněž bezdůvodná jest námitka stížnosti V-ckého horního a hutního těžařstva, že mělo při zjištění vyměřovacího základu býti hleděno i k aktivním položkám rozpočtovým. Žal. úřad ke stejné námitce odvolání podotkl, že zákon neobsahuje ustanovení, že by bylo při výpočtu příspěvku přihlížeti též k případnému prospěchu nebo zvýšení úhradových položek vzniklých existencí velkého závodu v obci.
Nss dal žal. úřadu za pravdu. Příspěvkem podle § 27 ob. fin. nov. přispívá velký podnik k určitým nákladům obci existencí jeho vzniklým. Za takovýto náklad možno ovšem považovati jen to, co obec v dotyčném správním roce skutečně z tohoto důvodu vydá, takže při zjištění základu vyměřovacího sluší výdaje velkým podnikem způsobené nebo spoluzpůsobené zmenšiti o aktivní protipoložky (příjmy) týkající se téhož předmětu rozpočtového. Naproti tomu neobsahuje zákon žádného ustanovení, dle něhož by při výpočtu příspěvku mělo býti hleděno i k prospěchu, který obcí vzniká z toho, že má v ní sídlo velký podnik nebo že tam bydlí jeho zaměstnanci, tedy že by se vyšetřené vícenáklady měly poměrně zmenšiti o ony položky rozpočtové, jež vykazují aktiva. Byl tedy žal. úřad ve shodě se zákonem, když zmíněnou námitku odvolání zamítl.
Pokud jde o způsob výpočtu zvláštního příspěvku, bylo se nejdříve zabývati námitkami všech stížností, v nichž se uplatňuje, že do počtu zaměstnanců neměli býti počítáni členové rodin těchto zaměstnanců, pak provisionisté a pensisté s jejich rodinami. – – – – –2
V tomto směru bylo stížnosti dáti za pravdu. – – – –
Stížnosti Báňské a hutní společnosti, Severní dráhy a V-ckého těžařstva uplatňují pak, že při výpočtu příspěvku nemělo býti použito obcí skutečně usnesené přirážky, nýbrž přirážky ideální, to jest přirážky, které by bylo potřebí k úhradě schodku obecního rozpočtu, kdyby zvláštní příspěvek velkým podnikům uložen nebyl. Nss shledal stížnost v tomto ohledu důvodnou.
Zákon stanoví sice, že se zvláštní příspěvek vypočítává »se zřetelem k poměru obecních přirážek podnikem a jeho zaměstnanci v obci placených k celkové potřebě, kterou obecními přirážkami k přímým daním jest hraditi«, avšak výše obecních přirážek, jakožto nejpohyblivějšího prostředku k opatření obecních příjmů stanoví se teprve podle výše konečného schodku obecního rozpočtu, ve kterém se příspěvek podle § 27 zařazuje již jako pevný příjem. Nelze proto míti za to, že by si byl zákon jako techn. pomůcku pro výpočet příspěvku zvolil číslici, která v době výpočtu příspěvku není ještě známa a ani nemůže býti známa, poněvadž teprve od výše příspěvku závisí konečná výše přirážky. Nelze proto ustanovení § 27 vykládati jinak než v ten rozum, že příspěvek má býti snížen v poměru přirážek, které by jinak, t. j., kdyby obec příspěvek nevybírala, velký podnik a jich zaměstnanci obci platili k přirážkám, které by za tohoto stavu veškeré obyvatelstvo platilo. Sluší tedy při snížení příspěvku vypočísti onu ideální výši přirážek, kterou by bylo platiti v případě, kdyby k uložení tohoto příspěvku nedošlo. Při tom nutno ovšem při podnicích podléhajících zvláštní dani výdělkové přihlížeti i k ustanovení § 32 ob. fin. nov. Je tedy možno počítati jen s takovými přirážkami, které ve smyslu tohoto zákonného ustanovení mohou býti předepsány. Výši těchto přirážek není ani možno přesně zjistiti a není toho pro účel výpočtu příspěvku ani zapotřebí, neboť stejně, jako pro stanovení obecních přirážek za účelem hrazení obecního schodku, stačí, počítá-li se s pravděpodobnými základy přirážek (Boh. A 2479/23 a 5035/25). Musí proto obec za účelem výpočtu příspěvku zjistiti pravděpodobný daňový základ pro předpis obecních přirážek v r. 1926 a vyšetřiti s náležitým ohledem na § 32 ob. fin. nov., jak velké přirážky by bylo zapotřebí k uhrazení schodku, kdyby zvláštní příspěvek vybírán nebyl a vypočísti pak, kolik by velký podnik, resp. celá obec na těchto obecních přirážkách platily. Je proto názor žal. úřadu, že sluší vzíti při výpočtu příspěvku za základ přirážky, jak byly skutečně obcí usneseny, v rozporu se zákonem a bylo tudíž ke stížnostem Báňské a hutní společnosti, Severní dráhy Ferdinandovy a V-ckého těžařstva nař. rozhodnutí v tomto bodě zrušiti jako nezákonné.

Vývody jako v nál. Boh. A 7330/28.
Vývody jako v nál. Boh. A 7330/28.

Citace:

č. 7251. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 629-630.