Authors:
= Boh. adm., 2 (1920)
PDF

Č. 499.


Zabírání bytů: Žádost za zrušení záboru části bytu pro skutečnosti nastalé po záboru nelze zamítnouti pouhým poukazem na pravoplatnost záboru (§§ 16 a 20 zák. o zabír. bytů).
(Nález ze dne 1. září 1920 č. 7956.)
Věc: Antonín Viehmann v Podbořanech proti okresní politické správě v Podbořanech stran odepřeného uvolnění zabraného bytu.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Stěžovateli byly rozhodnutím okresní správy politické v Podbořanech ze dne 24. září 1919 pravoplatně zabrány dvě místnosti obývací.
Podáním ze dne 12. listopadu 1919 žádal stěžovatel obec za zrušení záboru. Žádost byla obcí 19. listopadu 1919 bez udání důvodů zamítnuta.
Dne 23. prosince 1919 stěžovatel žádal znovu obec o zrušení záboru těchto místností, poněvadž jsa stár, nemocen a osamělý přijal od 1. ledna 1920 hospodyni, která se 4. ledna 1920 nastěhuje. Výměrem obecního úřadu z 31. ledna 1920 byl stěžovatel vyrozuměn, že bytový úřad ve schůzi ze dne 27. ledna 1920 žádosti jeho za uvolnění a vyklizení zabraného bytu v domě čp. 109 nevyhověl a tuto zamítl, poněvadž za obydlí služky může upotřebiti místnost na pravo od vchodu druhé dvéře. Staré věci v této místnosti se nalézající že mohou býti dány na půdu.
Okresní správa politická v Podbořanech výnosem ze dne 22. dubna 1920 č. 4715 s poukazem na pravoplatnost rozhodnutí z 24. září 1919 č. 14834 nedala odporu stěžovatelovu místa, doloživši, že v žádosti a v odporu uvedené okolnosti jsou v podstatě tytéž, které byly podkladem prvého rozhodnutí, a neobsahují nic nového, co by mohlo odůvodniti nové provedení řízení a změnu původního v moc práva vešlého rozhodnutí.
O stížnosti podané uvážil nejvyšší správní soud toto:
Naříkané rozhodnutí poukazujíc na pravoplatnost rozhodnutí z 24. září 1919, jakož i svým odůvodněním svědčí tomu, že žalovaný úřad žádost stěžovatelovu ze dne 23. prosince 1919 pokládal za žádost za obnovu řízení, které výrokem z 24. září 1919 pravoplatně skončeno bylo.
Stěžovatel však nežádal za obnovu provedeného řízení, nýbrž žádal výslovně o zrušení záboru z důvodů po záboru nastalého.
Stěžovatel uplatňoval, že nastal jiný skutkový stav přijetím hospodyně, pro kterou potřebuje obytnou místnost, stěžovatel proto žádal za nové rozhodnutí na podkladě nového skutkového stavu, lišícího se od stavu v čas původního výroku. Proti této žádosti nelze tedy čeliti důvodem pravoplatnosti zabrání vysloveného rozhodnutím ze dne 24. září 1919 čís. 14834.
Žalovaný úřad nesprávně pochopiv odvolání stěžovatelovo a předcházející jemu žádost ze dne 23. prosince 1919 neprávem odmítl rozhodnouti o odvolání z důvodu věci rozsouzené. Byl naopak povinen k odvolání stěžovatelovu naříkané rozhodnutí obce s hlediska §§ 16 a 20 zákona z 30. října 1919 čís. 592 sb. z. a n. podrobiti meritornímu přezkoumání.
Bylo tudíž naříkané rozhodnutí dle § 7 zákona o správním soudě zrušiti.
Citace:
č. 499. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství, 1921, svazek/ročník 2, s. 499-500.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).