Čís. 1130.

Vybízení ku společenskému bojkotu vojínů (určité národnosti) spadá pod skutkovou podstatu §u 305 tr. zák.
(Rozh. ze dne 22. února 1923, Kr II 896/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaných do rozsudku zemského soudu v Opavě ze dne 13. října 1921, jímž byli stěžovatelé uznáni vinnými přečinem §u 305 tr. zák. — mimo jiné z těchto důvodů:
Po stránce věcné (čís. 9 a) §u 281 tr. ř.) dovozuje stížnost, že o přečinu dle §u 305 tr. zák. bylo by lze zde mluviti jen tenkráte, kdyby byli obžalovaní ve své vyhlášce »zcela všeobecně, teoreticky, uvažovali o přípustnosti společenského boykotu proti cizincům a pak prakticky odporučili, by se obecenstvo dle toho řídilo«, nikoli však, vybízeli-li k určitému, konkrétnímu jednání, t. j. k boykotu »cizinců« v F. Stížnost má za to, že jednání obžalovaných dlužno označiti jako popuzování k nepřátelství proti cizí národnosti, jako přečin §u 302 tr. zák. (čís. 10 §u 281 tr. ř.). Avšak nehledíc k tomu, že přečin §u 302 tr. zák. jest ohrožen těžším trestem (tuhé vězení od 3—6 měsíců) než přečin §u 305 tr. zák.) vězení оd 1—6 měsíců) a že by tudíž obžalovaní neměli ani příčiny si stěžovati, že byl jejich čin posuzován dle mírnějšího trestního zákona, nelze souhlasiti se stížností v tom, že zde není základních náležitostí skutkové podstaty přečinu §u 305 tr. zák. Vybízení určité osoby k určitému zakázanému jednání bylo by arci dlužno posuzovati, zůstalo-li bezvýsledným, dle §u 9 a příslušného dalšího §u trest, zák., avšak veřejná vyzvání, která se obracejí k všeobecnosti, t. j. ke kruhu osob individuálně neurčitému, jak je tomu v tomto případě, a která svádějí k činům nemravným nebo zakázaným, spadají nepochybně pod § 305 tr. zák. Stížnost dovozuje dále (s hlediska důvodu čís. 9 a) §u 281 tr. ř.), že v obsahu závadného plakátu, který prý chce pouze zdůrazniti, jak je důležito, by příslušníci téže národnosti se úžeji semkli, při styku s cizími si počínali opatrně, což prý nikterak nevylučuje společenského styku mezi oběma tábory, nelze shledávati výzvu ke společenskému boykotu českých vojáků. I kdyby tomu tak bylo, nespadá prý společenský boykot pod pojem jednání nemravného ve smyslu §u 305 tr. zák. Pokud se stížnost snaží dáti obsahu závadného plakátu jiný smysl a výklad, než mu dal první soud, prohřešuje se proti zásadě §u 258 tr. ř., neboť, zjistiti smysl určitého výroku, jest věcí prvního soudu, jehož skutkovým zjištěním v tom směru jest soud zrušovací vázán. V tomto případě nabyl nalézací soud, uváživ doslov závadného plakátu, situaci, v jaké byl vyhlášen, zodpovídání obžalovaných a výsledky provedeného řízení, přesvědčení, že obžalovaní svou veřejnou vyhláškou vybízeli obecenstvo v F. ke společenskému boykotu českých vojínů, kteří měli přijití do města posádkou. Pokud stížnost nedbá tohoto zjištění, a nahrazuje je jiným, v rozsudku neobsaženým, neprovádí uplatňovaného hmotněprávního důvodu zmatečnosti dle zákona. Náhled stížnosti, že vybízení ke společenskému boykotu v tomto případě nelze pokládati za výzvu k jednání nemravnému, jest právně mylným. Společenský boykot příslušníků vojska, představitele abstraktní moci státní, pro tuto jich příslušnost jest za všech okolností jednáním mravně zavržitelným; jest tím nemravnější, hlásá-li a provádí-li se jen proto, že vojíni náležejí jiné národnosti, než obyvatelstvo místa, v němž službu konají. Přečin §u 305 tr. zák. náleží k trestným činům proti veřejnému pokoji a řádu, jejž udrželi patří právě k předním povinnostem vojska. Společenským boykotem vojenských příslušníků se podvrací důvěra k vojsku, stěžuje se jeho poslání; takový boykot příčí se mravu i právnímu řádu, a dokonce i specielnímu zákonu, ježto spadá jako demonštratívni jednaní nepochybne pod ustanovení cís. patentu ze dne 20. dubna 1854, čís. 96 ř. zák.

Citace:

č. 823. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 244-246.