Čís. 1211.

Pod skutkovou podstatu přečinu dle §u 303 tr. zák. spadá též promlouvání duchovního při kázání o poměru státu (politických stran) k církvi, aniž se vyhledává, by brojeno bylo proti politickým stranám.
(Rozh. ze dne 11. května 1923, Kr II 461/22.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Uh. Hradišti ze dne 19. května 1922, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem proti veřejnému pokoji a řádu dle §u 303 tr. zák. a čl. 1. zákona ze dne 20. února 1919, čís. 111 sb. z. a n.
Důvody:
Zmatek podle §u 281 čís. 9 a) tr. ř. provádí stěžovatel tvrzením, že ve zjištěném jeho výroku, který pronesl při kázání, odbývaném dne 28. srpna 1921 před polní mší V H.: »jedná-li se o boj proti Bohu a církvi, jdou všechny politické strany svorně, v tom okamžiku nasazují si černé brýle, by neviděly na sobě politickou špínu, kterou si jindy vyčítají,« není dána skutková podstata přečinu podle §u 303 tr. zák., protože v něm nelze spatřovati promlouvání o věcech politického života. Vždyť prý nevyslovil se stěžovatel o nijaké otázce politického nebo státního života, nýbrž jedině o světovém názoru a o otázce víry v Boha. Stěžovatel měl prý na mysli při svém výroku nikoliv činnost politických stran, nýbrž jedině světový názor, k němuž se strany hlásí, a tedy pouze veřejné projevy stoupenců jiných světových názorů než křesťanského. Rovněž nelze prý z výroku jeho, jak jej rozsudek zjistil, vyvozovati, že jím brojil proti určitým politickým organisacím nebo stranám. Rozsudek nezjistil, že stěžovatel označil nějakou určitou politickou organisaci nebo stranu, a zmínka o tom, že politické strany užívají boje proti Bohu a církvi k zakrytí politické špíny, není ničím jiným, než kritikou boje proti osobnímu Bohu, který jest věřícímu katolíku nevysvětlitelným. Stížnost není však odůvodněna. k věcem života státního a politického po rozumu čl. 1 zákona ze dne 20. února 1919, čís. 111 sb. z. a n. patří rozdělení moci a vlády ve státě a úprava poměrů sociálních, hospodářských a kulturních, ke kterýmž zajisté i řešení otázek poměru státu k církvi náleží; pojem »promlouvání« předpokládá, že promlouvající probírá z určitého hlediska otázky státního a politického života, že pojednává o jich významu a dosahu a rozebírá jich důležitost a důsledky pro vytváření obecného dobra. Stěžovatel nebrojí proti rozsudku tvrzením, že svým výrokem o politických stranách mínil politické strany vůbec a nikoliv politické strany v republice. Program politických stran, jak v republice se vyvinuly, neomezuje se na řešení otázek veřejného života státního, na poměr občanů ke státu a jeho institucím, nýbrž politické strany soudobé budují své programy zaujetím stanoviska ke všem otázkám společenským, ať již tyto vyvstaly v minulosti, ať již na řešení jich nynější doba naléhá. Nejen tedy otázky národnostní, sociální a hospodářské, nýbrž i otázka náboženská dochází řešení v programech jednotlivých politických stran. Program strany politické nelze pak odděliti od strany, jež si tento program činnosti určila, vždyť právě programy politických stran tvoří základ pro jejich politickou činnost, program vtiskuje ji určitý ráz. Poměr politických stran k církvi katolické není otázkou jen náboženskou, nýbrž hlavně politickou. Z tohoto poměru vyplývají směrnice pro jejich činnost co do úpravy poměru mezi církví a státem, o úpravě náboženské výchovy ve školách a t. d. Boj politických stran proti církvi katolické není tedy bojem o světový názor křesťanský, nýbrž bojem politickým, nelze proto vytýkati rozsudku, že ve výroku stěžovatelovu, jak jej sám stěžovatel doznal a jak jej rozsudek zjistil, spatřuje promlouvání o věcech politického života. Než stěžovatel dále přehlíží, že rozsudek neuvažoval výrok stěžovatelův sám o sobě, nýbrž ve spojitosti s dalším obsahem jeho kázání, jak obsah ten stěžovatel sám doznal. Výslovně uvádí rozsudek, že stěžovatel zmínil se o nutnosti náboženské výchovy ve školách a že právě vybočil při téže příležitosti k onomu výroku, který pak byl podnětem k započetí vřavy v posluchačstvu. Výslovně uvádí, že výrok zahrocen byl proti všem politickým stranám, jichž program kulturní neshoduje se se stanoviskem lidové strany a zároveň, že výrok vyvrcholil v polemice o politické špíně těchto stran, které v boji proti Bohu a církvi, nasazují si černé brýle, aby ji na sobě neviděly. Byly-li by snad pochybnosti, zda výrok sám o sobě jest projevem politickým, pak ovšem ve spojitosti s dalším obsahem řeči stěžovatelovy o politickém obsahu výroku tohoto nemůže býti pochybnosti. Není rozhodno, zda stěžovatel jmenoval určité politické strany. Zda bylo cílem jeho kázání, aby proti politickým stranám, jež vystupují svým programem proti církvi katolické, brojil, nerozhoduje. Skutková podstata §u 303 tr. zák. brojení proti politickým stranám nevyžaduje.

Citace:

č. 1211. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 267-269.