NPD documents search: Váž. civ., 19 (1937), sv. 1

Čís. 15726.

Opomine-li věřitel navrhující konkurs složiti včas zálohu na útraty konkursního řízení, nemá to účinek odvolání návrhu na prohlášení konkursu. Přípustnost nového návrhu na prohlášení konkursu po zamítnutí dřívějšího návrhu není zásadně vyloučena, nastane-li změna ve skutečnostech, jež jsou předpokladem pro vyhlášení konkursu. Byl-li návrh na prohlášení konkursu pravoplatně zamítnut pro nesložení zálohy, avšak navrhovatel hned poté zálohu na útraty konkursu složil a opakoval svůj návrh, jest jeho návrh na prohlášení konkursu přípustný a není potřebí slyšeti o něm dlužníka znova.
(Rozh. ze dne 7. ledna 1937, R I 1370/36.)
Řízení o návrhu Československého státu ze dne 29. prosince 1934 na prohlášení konkursu na dlužníkovo jmění se skončilo zamítnutím tohoto návrhu usnesením ze dne 8. srpna 1936, jež nabylo právní moci. K zamítnutí došlo proto, že nebyla složena záloha podle § 70 konk. ř. Dříve než usnesení to nabylo právní moci, došel v téže věci nový návrh Československého státu na prohlášení konkursu na jmění téhož dlužníka, jemuž prvý soud vyhověl. Rekursní soud návrh zamítl. Důvody: Prvý soud měl, dříve než o tomto novém návrhu rozhodl, vyčkati právní moc prvého usnesení, jímž byl dřívější návrh věřitele zamítnut. Neučinil-li tak a usnesení z 8. srpna 1936 je nyní již v právní moci, nelze o novém návrhu rozhodnouti za tohoto stavu věci jinak než jeho zamítnutím, a to proto, že podle § 69, odst. 5, konk. ř. neuplynulo od zamítnutí dřívějšího návrhu 6 měsíců; toto zamítnutí dřívějšího návrhu se totiž rovná odvolání návrhu, když věřitel na vyzvání soudu do lhůty mu dané ani neosvědčí nárok, ani nesloží určenou mu zálohu na útraty konkursního řízení. K ustanovení § 70, odst. 3, konk. ř. tu netřeba přihlížeti, poněvadž nový návrh naprosto není návrhem, jaký má na mysli uvedené ustanovení.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Ustanovení § 69, odst. 3, konk. ř. se nehodí na souzený případ, poněvadž odvolání návrhu na prohlášení konkursu jest projevem vůle účastníka a musí se státi jako každý jiný procesní úkon výslovně, nepřikládá-li formální zákon i konkludentnímu činu nebo opominutí výslovně účinek úkonu řízení (úkonu procesního). Konkursní řád neobsahuje ustanovení, že opominutí složiti včas zálohu podle § 70, odst. 2, konk. ř. má účinek odvolání návrhu, a takový účinek by nebylo lze z onoho opominutí ani jinak vyvozovati s vyloučením veškeré pochybnosti, jak to žádá § 863 obč. zák. poněvadž důvody, proč věřitel zálohu včas nesložil, mohou býti různé. Mimo to jest i formální vyřízení návrhu v obou případech různé. Nesloží-li věřitel zálohu na útraty, jest jeho návrh zamítnouti, odvolá-li však svůj návrh, tedy sejde s jeho věcného vyřízení. Ani ustanovení § 70, odst. 3, poslední věty, konk. ř. nelze tu užíti, poněvadž předpokládá skutečnosti, jež v souzeném případě nenastaly. Z ustanovení toho lze seznati pouze tolik, že zásadně není vyloučena přípustnost nového návrhu na prohlášení konkursu po zamít- 1* nutí dřívějšího návrhu, nastane-li změna ve skutečnostech, jež jsou předpokladem pro vyhlášení konkursu. Jest proto zkoumati s hlediska civilního řádu soudního, jehož předpisy a řízení platí obdobně podle § 188 konk. ř. i pro konkursní řízení, zda v souzeném případě jest přípustný nový návrh na prohlášení konkursu. Podle §§ 232, 233 a 240, odst. 3, c. ř. s. brání žalobě překážka zahájené rozepře anebo pravoplatného rozhodnutí věci (§ 411, odst. 2, a § 240, odst. 3, c. ř. s.). Obojí předpokládá totožnost osob a předmětu sporu. Totožnost předmětu předpokládá totožnost sporného děje a právního důvodu. V souzené věci by mohlo jíti obdobně jen o překážku zahájené rozepře, tedy o zahájení řízení, hledíc k tomu, že usnesení konkursního soudu ze dne 8. srpna 1936, jímž byl zamítnut návrh na prohlášení konkursu a jež bylo doručeno věřiteli dne 12. srpna 1936, nenabylo ještě právní moci v době, kdy věřitel učinil dne 19. srpna 1936 nový návrh na vyhlášení konkursu, složiv před tím dne 11. srpna 1936 zálohu 4000 Kč. Než skutkový děj nového návrhu není potud totožný se skutkovým dějem původního návrhu na vyhlášení konkursu ze dne 29. prosince 1934, že věřitel opřel svůj pozdější návrh také o to, že již složil zálohu 4000 Kč, že tedy odpadla překážka prohlášení konkursu, což v řízení o prvém návrhu opominul učiniti. Nemusil proto navrhovatel podávati rekurs proti zamítavému usnesení ani vyčkávati jeho právní moc. Z toho plyne, že nový návrh na prohlášení konkursu nebyl nepřípustný. Řízení o něm není také zmatečné proto, že nebyl dlužník znovu slyšen (§§ 69, odst. 2, 188 konk. ř. a § 477 č. 4 c. ř. s.), neboť skutkový stav se změnil pouze co do složení zálohy a jest nesporné, že byla složena.

Citace:

Čís. 15726.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 34-36.