Č. 2701

Administrativní řízení: Nařízení na základě zákona zmocňovacího č. 337/1920 mohou býti vydávána i v době, kdy Národní shromáždění zasedá. — II. Čsl. komise cukerní není vázána předpisy zákona z 12. května 1896 č. 101 ř. z.

(Nález ze dne 27. září 1923 č. 15 806.) Věc: Heřman L. v M. proti ministerstvu pro zásobování lidu o náhradu za zneužitý cukr.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud zamítá rekurs z 18. června 1921 jako bezpředmětný, zrušuje se pro vady řízení, jinak se stížnost zamítá jako bezdůvodná.

Důvody: Nař. rozhodnutím byl odmítnut rekurs st-lův proti výměru čs. cukerní komise z 2. května 1921 jako opožděný. St-l nepopírá, že podal odvolání po uplynutí rekursní lhůty stanovené v § 22 nař. z 23. října 1920 č. 581, namítá však, že stížnost není opožděna, neboť toto nařízení není platné a výměr nebyl opatřen poučením o opravných prostředcích a jest následkem toho neplatný. Pokud jde o platnost cit. nařízení vlády č. 581/1920 o úpravě obchodu s řepovým cukrem ve výrobním období 1920/1921, uvádí stížnost, že pro vydání tohoto nařízení nebyla nutná potřeba, »jak ji předpisuje § 1 zákona z 15. dubna 1920 č. 337, neboť zasedalo tehdy N. S. Stížnost vychází tedy z názoru, že v době, kdy zasedalo N. S., nebylo lze nařizovací cestou činiti opatření k úpravě mimořádných poměrů válkou vyvolaných. Tento názor nemá však opory ve znění zmocňovacího zákona č. 337 z r. 1920, neboť § 1 nevylučuje, aby také v době, kdy zasedá N. S., vláda pro úpravu mimořádných hospodářských nebo zdravotních poměrů způsobených válkou použila cesty nařizovací, kde by jinak bylo třeba zákona. Tento názor potvrzuje znění § 3, z něhož zřejmě vysvítá, že vládní nařízení mohou býti podle tohoto zákona vydána také v době, kdy N. S. zasedá (arg. »nezasedá-li« totiž N. S.). Zda úprava těchto mimořádných poměrů hospodářských byla nutně potřebná a zda průtah spojený s předložením věci sboru zákonodárnému byl by býval věci na újmu, to posouditi přísluší výhradně vládě samé, aniž by nss po této stránce mohl důvodnost nařízení onoho přezkoumávati. Stížnost snaží se také dovoditi nesprávnost výměru čs. cukerní komise z 2. května 1921 tvrzením, že dlužno komisi považovati za úřad administrativní čili politický, pro nějž platí zákon z 12. května 1896 č. 101 ř. z., jenž prý předpisuje, že v každém intimátu obsahujícím rozhodnutí musí býti pod následky neplatnosti obsaženo poučení o opravných prostředcích. V té příčině dlužno poukázati, že tento zákon, jak ze znění § 3 nade vši pochybnost vysvítá, týká se odvolání do rozhodnutí neb opatření politických úřadů okresních a politických úřadů zemských. Pojem politických úřadů zemských a politických úřadů okresních jest v zákoně z 19. května 1868 č. 44 ř. z. vymezen a není pochybnosti, že čs. cukerní komise takovým úřadem není. V tomto směru jest tedy stížnost bezdůvodná.

Citace:

č. 2701. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 659-660.