NPD documents search: Boh. adm., 13 (1931), sv. 1

Č. 8989.

Zaměstnanci veřejní: * Zrušil-li ústřední úřad právní moci schopný výrok instančně podřízeného úřadu o propočtení služební doby ve smyslu zák. č. 222/20 z moci úřední, je výrok jeho opatřením o služebních příjmech ve smyslu § 151 odst. 2 plat. zák.
(Nález ze dne 14. ledna 1931 č. 384). Prejudikatura: Boh. A 8420/30.
Věc: Jaroslav T. v Praze proti ministerstvu vnitra o propočtení služební doby.
Výrok: Stížnost se odmítá jako nepřípustná.
Důvody: St-l vstoupil do civilní státní služby u policejního ředitelství v Praze dne 1. května 1919 jako prozatímní strážník. Po jednoroční prozatímní službě byl dekretem policejního ředitelství v Praze z 29. května 1920 jmenován definitivním. Za účelem propočtení celkové služební doby ve smyslu zák. č. 222/20 podal přihlášku z 30. listopadu 1920, v níž uvedl mimo jiné, že jeho povinná služba presenční trvala od 21. června 1915 do 29. září 1918.
Na to propočetla zsp v Praze st-li na základě zák. č. 222/20 pokud se týče zák. č. 541/19 ku dni 1. ledna 1921: 1. voj. službu povinnou od 21. června 1915 do 29. září 1918 v trvání 3 roků, 3 měsíců, 9 dnů, 2. civilní státní službu od 1. května 1919 do 31. prosince 1920 v trvání 1 roku, 8 měsíců, celkem 4 roky, 11 měsíců 9 dnů a zařadila ho ku dni 1. ledna 1921 do požitků dle 3. platové stupnice státních sluhů. — Na tomto podkladě postupoval st-l do vyšších požitků.
Nahlédnuv do voj. kmenového listu, vyslovil žal. úřad na návrh zsp-é výnosem z 26. května 1928 toto: »Výnosem zsp-é v Praze z 12. únoira 1921 byla jmenovanému započtena vojenská služba povinná od 21. června 1915 do 29. září 1918. Dle opisu kmenového listu konal však jmenovaný činnou službu vojenskou pouze od 28. února 1918 do 28. října 1918, v době od 21. června 1915 do 27. února 1918 zaměstnán byl ve Škodových závodech v Plzni co soustružník. Dle konaného šetření byl podle vyhlášky býv. c. a k. voj. velitelství v Praze z 27. června 1917 zřízen min. války v dorozumění s min. zemské obrany ve Škodových závodech, zavázaných podle § 18 zák. z 26. prosince 1912 č. 236 ř. z. domobranecký pracovní bataillon, a zaměstnanci těchto závodů, kteří podléhali branné povinnosti, byli povoláni touto vyhláškou k vykonávání činné služby vojenské (služby domobranecké) ve zmíněných domobraneckých oddílech. Podle ustanovení ad b) této vyhlášky byla všecka zproštění služby vojenské, zeměbranecké a domobranecké anulována dnem 28. června 1917 a týmž dnem byli všichni zproštění podle uvedené vyhlášky povoláni do služby vojenské (domobranecké). Vzhledem k uvedenému je považovati službu jmenovaného od 28. června 1917 do 27. února 1918 konanou ve Škodových závodech, za domobraneckou službu beze zbraně. Dřívější doba, ztrávená ve Škodových závodech není započítatelna, poněvadž jmenovaný v této době nekonal vojenskou (domobraneckou) službu, nýbrž bral plat civilního dělníka a podléhal zákonům o nemocenském a úrazovém pojištění. Vzhledem k tomu zrušilo min. vnitra z moci úřední shora uvedený výnos zsp-é a uložilo jí, aby provedla ve smyslu § 207 plat. zák. započtení jeho předchozí služební doby dle udělených pokynů znovu«. Uvažuje o stížnosti do tohoto rozhodnutí musil nss nejprve zkoumati, byla-li věc pořadem administrativním již vyřízena. Nař. rozhodnutí bylo vydáno za účinnosti a po vyhlášení plat. zák. č. 103/26 a sluší tedy po stránce procesní posuzovati rozhodnutí to podle předpisů tohoto zákona. Paragraf 151 plat. zákona obsahuje zvláštní ustanovení o řízení ve věcech úpravy služebních příjmů. Sluší proto zkoumati, je-li na sporu takováto »úprava služebních příjmů« čili nic.
Nss vyslovil v nál. Boh. A 7743/29 právní názor, že »služebním příjmem« ve smyslu platového zákona jest podle přirozeného smyslu těchto slov každá majetková hodnota, kterou státní zaměstnanec z titulu svého služebního poměru přijímá.
V daném případě jde o změnu výměru o propočtení služební doby st-lovy dle zák. č. 222/20. Podle § 2 tohoto zák. propočítává se státním zaměstnancům, kteří nejsou zařáděni do hodn. tříd, celková služební doba, započítatelná (započítaná) pro zařádění a postup v dosavadním služebním poměru, podle postupu, stanoveného v čl. 1. § 4 zák. č. 541/19, a podle takto dosaženého výsledku nastane zařádění do příslušné platové stupnice. Z toho vyplývá, že účelem propočítání služební doby jest úprava služebních příjmů a sluší proto pozírati na opatření úřadu, kterým se provádí propočtení (zápočet) služební doby státního zaměstnance jako na správní akt o úpravě služebních příjmů ve smyslu § 151 plat. zák. Ustanovení toto mluví zcela všeobecně o »opatření a rozhodnutím: týkajícím se úpravy služ. příjmů a nevylučuje z pojmu toho ani výroky, kterými úřad instančně nadřízený ruší pravoplatné rozhodnutí nižší stolice o propočtení služební doby podle zák. č. 222/20.
Jak vysvítá ze znění nař. rozhodnutí, vydalo výrok ten žal. ministerstvo z moci úřední, a zrušilo jím výnos zsp-é z 12. února 1921 o zápočtu voj. služby. Podle toho, co dolíčeno, sluší pohlíželi i na nař. rozhodnutí jako na rozhodnutí o úpravě služebních příjmů ve smyslu § 151 plat. zák. Podle 4. odst. cit. předpisu, učiní-li opatření stran úpravy služebních příjmů ústřední úřad z moci úřední ve stolici prvé, může zaměstnanec podati do 15 dnů námitky, o nichž rozhodne ústřední úřad. Měl proto i st-1 podati proti nař. výroku námitky, měl-li za to, že rozhodnutí to odporuje zákonu, ať z příčin jakýchkoli, a vyvolati nový výrok žal. úřadu. St-l však nezachoval postupu toho a nevyčerpal tedy adm. pořadu instančního. Nelze proto pokládati nař. rozhodnutí za rozhodnutí konečné ve smyslu § 5 zák. o ss a jest proto stížnost nepřípustná.

Citace:

č. 8989. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 218-220.