Čís. 17474.

Vázne-li na nemovitostech podle zákona o stavebním ruchu, případné podle vládních nařízení o stavebním ruchu ve prospěch státu zákaz zcizení nemovitosti, nestačí k platnosti zcizení všeobecný zásadní souhlas ministerstva sociální péče, nýbrž jest potřebí schválení určité trhové smlouvy, kterou má taková nemovitost býti zcizena.
(Rozh. ze dne 22. listopadu 1939, R I 504/39.)
Prvý soud povolil podle smlouvy trhové ze dne 12. listopadu 1934 a výměru ministerstva sociální péče ze dne 9. února 1934 vklad práva vlastnického manželům Hynku a Cecílii R., každému na jednu polovinu. Rekursní soud knihovní žádosti zamítl. Důvody: Ministerstvo sociální péče nedalo výměrem z 9. února 1934 výslovného svolení ke zcizení domu a následkem toho neměl prvý soud povolovati vklad vlastnického práva na nové nabyvatele. Na tento dům převzal stát dle zákona o stav. ruchu č. 45/22 a vlád. nař. č. 191/21 záruku ze zápůjčky Spořitelny české v částce 176 200 K a 5 400 K a potřebovali proto dosavadní vlastníci k jeho prodeji souhlasu ministerstva sociální péče (§§ 15, odst. 2, 42, odst. 3, vl. nař. čís. 66/1930 Sb. z. a nař.). Tento souhlas nebylo lze předpokládati ze znění výměru ze dne 9. února 1934 poněvadž v době jeho vydání neznalo ministerstvo nové nabyvatele, takže nemohlo, jak bylo jeho právem i povinností, zkoumati, zda a do jaké míry jsou tito nabyvatelé způsobilí ku placení povinných veřejných dávek a ke hrazení úroků a úmoru ze zápůjček na domě váznoucích, jakož i výloh spojených s udržováním, a správou domu. Teprve vyhotoveními trhové smlouvy z 12. listopadu 1934 ministerstvu ke schválení předložené mohlo ministerstvo tuto způsobilost nových nabyvatelů posouditi a teprve tehdy se mohlo rozhodnouti, zda přijme nové nabyvatele na místo zcizovatelů tím, že udělí souhlas k zcizení. Žádost manželů Hynka a Cecilie Ř. nevyhovovala všem náležitostem na základě kterých by mohl býti jim povolen vklad vlastnického práva, a jestliže prvý soud přes to jím vklad tohoto práva povolil, učinil tak neprávem.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Na nemovitostech vl. č. 1897 pozemkové knihy pro katastrální území S. vázne podle zákona o stavebním ruchu č. 45/1922 a vládních nařízení č. 191/1921 (§ 60) a č. 355/1922 Sb. z. a n. zákaz zcizení pro bývalý česko-slovenský stát (správu sociální péče). Bylo tedy k převodu vlastnického práva s manželů Václava a Anny Z. na manžely Hynka a Cecilii Ř. podle trhové smlouvy ze dne 12. listopadu 1934 zapotřebí výslovného souhlasu ministerstva sociální péče. Tento souhlas nemohl býti nahrazen písemným prohlášením ministerstva sociální péče ze dne 9. února 1934, neboť to je toliko všeobecný zásadní souhlas k prodeji oněch nemovitosti, nikoli však souhlas k prodeji podle trhové smlouvy ze dne 12. listopadu 1934. Takový všeobecný předběžný souhlas nevázal nikterak ministerstvo sociální péče, které musí míti možnost prozkoumati příslušnou trhovou smlouvu a teprve potom podle svých hledisek rozhodnouti, zdali s prodejem za podmínek ve smlouvě té uvedených souhlasí, čili nic. Tato hlediska mohou býti různá; nejde v té příčině jen o ustanovení § 15, odst. 2, a § 42, odst. 3, vládního nařízení č. 66/1930 Sb. z. a n. Proč ministerstvo sociální péče, nyní ministerstvo sociální a zdravotní správy odpírá souhlas ke zcizení na základě citované trhové smlouvy ze dne 12. listopadu 1934, nepřísluší přezkoumávati řádným soudům, neboť je to věcí řízení správního.

Citace:

čís. 17474. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 626-627.