Čís. 2073.

Příslušným k umoření dluhopisů rakouských válečných půjček jest okresní soud, v jehož obvodě má žadatel obecné sudiště ve věcech sporných.
(Rozh. ze dne 5. prosince 1922, R I 1383/22.)
Žádost o umoření rakouských válečných půjček vznesl žadatel, bydlící v obvodu okresního soudu ve Žluticích, u krajského soudu v Chebu, jenž žádost odmítl pro nepříslušnost soudu, aniž uvedl bližší důvody. Rekursní soud usnesení potvrdil. Důvody: Podle § 115 j. n. náleží umoření státních dluhopisů a úvěrních papírů, jim na roven postavených, sborovým soudům prvé stolice, v jichž úředním sídle knihy úvěrní jsou uvedeny. Rakouské válečné zápůjčky nejsou dluhem Československého státu, kterému převzetí jich ani mírovou smlouvou nebylo uloženo. Jde tedy o cenné papíry cizozemské, důsledkem čehož se vedou úvěrní knihy ve Vídni u odborné účtárny I. (sdělení min. fin. ze dne 30. září 1920, čís. 87161—27263-II/4 a řiditelství stát. dluhu v Praze ze dne 26. února 1921 čís. 85). Bylo proto návrh na umoření těchto papírů odmítnouti. Stížnost je důvodnou jen potud, že mělo býti napadené usnesení podle § 428 c. ř. s. odůvodněno. Dalšímu návrhu nemohlo býti vyhověno, neboť § 28 j. n. předpokládá, že k vyřízení dotyčné záležitosti je tuzemský soud věcně příslušným. Předpokladu toho zde není, ježto jde, jak již řečeno, o cenné papíry cizozemské (viz též sdělení ministerstva spravedlnosti ze dne 26. března 1921, čís. 33962/20).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu, zároveň však nařídil prvému soudu, by postoupil návrh okresnímu soudu ve Žluticích k příslušnému jednání.
Důvody:
Ustanovení prvního odstavce § 115 j. n., dle něhož umoření státních obligací a úvěrních papírů, jim na roveň postavených, navrhnouti jest u sborového soudu první stolice, v jehož úředním sídle se vedou příslušné úvěrní knihy, má na mysli pouze tuzemské státní obligace a úvěrní papíry, a proto nelze ho použíti, jde-li o umoření dluhopisů rakouských válečných půjček, které nejsou uznávány za tuzemské státní obligace a ohledně nichž se úvěrní knihy v tuzemsku nevedou. Tím však není řečeno, že zavedení umořovacího řízení ohledně cizozemských státních dluhopisů, tudíž i dluhopisů rakouských válečných půjček, v tuzemsku vůbec jest vyloučeno; platí tu spíše ustanovení čtvrtého odstavce § 115 j. n., dle něhož, není-li tu jiného předpisu, pro umořovací řízení a pro povolení amortisace příslušným jest soud okresní, u kterého strana, domáhající se umoření, v čase žádosti má svůj obecný soud ve věcech sporných, zvláště když umoření má účinek jen v tuzemsku. Z toho, co uvedeno, plyne, že nepochybily nižší soudy, odmítnuvše návrh pro nepříslušnost dovolaného krajského soudu v Chebu, že však není správným právní názor soudu rekursního, že v tomto případě není vůbec žádný tuzemský soud příslušným, poněvadž jde o cizozemské státní dluhopisy; naopak založena příslušnost okresního soudu ve Žluticích, jakožto soudu, u něhož navrhovatel má svůj obecný soud ve věcech sporných (§ 66 j. n.). Proto bylo sice zamítnouti dovolací rekurs, ale zároveň dle § 44 odstavec prvý j. n. uložiti soudu první stolice, by přikázal věc příslušnému okresnímu soudu ve Žluticích.

Citace:

č. 2022. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 1067-1069.