Č. 7114.


Učitelstvo: 1. * Služebním postupem podle poslední věty zák. č. 470/1919 jest rozuměti také zařazení učitele do požitků hodnostní třídy. — 2. * Učitel, požívající výhody poslední věty § 7 zák. č. 470/1919, má nárok, aby mu byla přiznána zpětná platnost definitivního jmenování bez určení místa ode dne, kterým nabylo účinnosti jeho zařazení do platu hodnostmi třídy, i když nevykonal jeden rok skutečné služby.
(Nález ze dne 29. února 1928 č. 4856). Věc: Antonín F. v N. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty stran jmenování definitivním učitelem bez určení místa.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výnosem zšr-y mor. z 9. února 1921 byl st-l na základě čl. 2. § 4 zák. č. 306/20 a § 37 zák. č. 274/19 jmenován def. učitelem bez určení služ. místa s právní účinností od 1. dubna 1920. — V rozkladu namítal st-l, že požívá výhody § 7 zák. č. 470/1919, že zákon paritní znal ještě 3letou počáteční službu a že by tudíž byl musil st-l býti zařazen dnem 1. srpna 1918 a že mu mělo býti přiznáno také jmenování def. učitelem bez určení místa tímto dnem. Vyřizujíc rozklad ten, pozměnila zšr rozhodnutím z 10. prosince 1921 svůj výnos z 9. února 1921 v ten smysl, že počíná právní účinnost definitiva st-lova již dnem 1. září 1919. Směrodatným jest pro to ustanovení čl. 6. zák. č. 306/20, dle kterého nabývá zákon ten účinnosti dnem 1. září 1919, ve spojení s ustanovením § 7 zák. č. 470/19. Pokud se týče zařazení jmenovaného, vychází z předložených dokladů, že učitel Antonín F. nabyl vysvědčení zralosti 5. března 1915 s právní účinností od 1. září 1915. Z toho plyne, že mu nelze započítati vál. pololetí za kal. rok 1915, takže sluší ke služ. době 11 měsíců započítatelné od 1. prosince 1917 do 1. listopadu 1918 připočísti toliko tři vál. pololetí a dokončil jmenovaný učitel třetí započítatelný rok služ. teprve 1. června 1919. Sluší jej proto dle zák. č. 541/19 zařaditi do XI/1. a od 1. června 1920 do 2. stupnice platové a za rok později (1. června 1921) na základě 5leté služ. doby do X/l; propočtení služ. doby dle zák. č. 222/20 stane se později.
K odvolání mor. zv-u zrušilo žal. min. nař. rozhodnutím rozhodnutí zšr-y pro nezákonnost, ježto nelze uvésti zákonitého předpisu pro udělení definitivy bez určení místa před uplynutím skutečně odslouženého čekatelského roku.
Stížnost do rozhodnutí toho shledal nss důvodnou.
Spor není o to, zda přísluší st-li nárok na jmenování def. učitelem bez určení místa, nýbrž jen o to, ke kterému dnu se zpětnou platností mělo býti jmenování to vysloveno. Stížnost namítala především, že byla tato otázka pravoplatně vyřešena již tím, že byl st-1 rozhodnutím zšr-y z 10. prosince 1921 zařazen do hodnostní třídy dnem 1. září 1919, že zv této části rozhodnutí 1. stolice v odvolání svém neodporoval a že tedy vešlo zařazení st-le uvedeným dnem v platnost a je proto tento den ve smyslu § 4 zák. č. 306/20 rozhodným i pro určení zpětné platnosti jmenování st-le def. učitelem bez určení místa. — Leč tato okolnost nestačí ke zrušení nař. rozhodnutí, kdyžtě žal. úřad nepopřel správnost zařazení st-le, jak bylo uvedeným rozhodnutím zšr-y provedeno, nýbrž svůj výrok opřel o názor, že »nelze uvésti zák. předpisu pro udělení definitivy bez určení místa před uplynutím skutečně odslouženého čekatelského roku.« Dlužno tedy zkoumati, zda je tento názor správný, když také stížnost, neobmezujíc se na onu námitku, popírá i správnost názoru toho.
Zákonem z 9. dubna 1920 č. 306 Sb. byla na učitele vztažena ustanovení § 1 a 2 čl. 5. zákona ze 7. října 1919 č. 541 Sb. a § 3 čl. 2. zák. z 18. prosince 1919 č. 25 Sb. z roku 1920. Oba tyto posléz uvedené zákony nabyly účinnosti dnem 1. září 1919. Zákonodárce přiznav i zákonu č. 306/20 zpětnou účinost k témuž dnu, rozlišil mezi učiteli, kteří byli dosazeni ve školní službě již před touto účinnností a mezi učiteli, ustanovenými teprv po tom. O těchto ustanovil zák. č. 306/20, že budou jmenováni def. učiteli bez určení místa se zpětnou platností od počátku druhého roku služ. (§ 2), při čemž vyslovil v § 3, že počátek druhého roku služ. pro jmenování def. učitelem bez určení místa se shoduje se dnem, kterého vešlo v platnost zařazení učitele po rozumu § 1 a 2 čl. 5. zák. č. 541/19 a § 3 čl. 2. zák. č. 25/20 do nejnižší třídy hodnostní... Podobně ustanovil § 4, že učitelé v něm zmínění budou jmenováni def. učiteli bez určení místa se zpětnou platností od toho dne, kdy podle ustanovení zák. č. 274/19, nebo podle pozdějších zákonů, vztahujících se na učitelstvo, vešlo v platnost jejich zařazení do hodn. třídy....
Zákon č. 306/20 tedy požadavek skutečného vykonání čekatelského roku, resp. počáteční služby sám přímo nestanoví. Že však je jmenování def. učitelem bez určení místa zásadně podmíněno skutečným vykonáním přípravné služby, patrno je ovšem z toho, že se jmenování to vztahuje se zpětnou platností ke dni, kdy vstoupilo v platnost zařazení učitele do nejnižší hodn. třídy (§ 3), resp. do hodn. třídy (§ 4) dle uvedených ustanovení zák. č. 541/1919, resp. č. 25/20, pokud se týče zák. par. č. 274/ 1919, ježto toto zařazení vzhledem k § 2 par. zák. nepochybně předpokládá, že čekatel službu skutečně nastoupil.
Jde nyní o otázku, zda platí tato zásada také pro učitele, k nimž se vztahuje § 7 zák. č. 470/19. — Praví-li se v tomto §, že se učitelům v něm označeným »započítávají všechna léta voj. služby i dosavadní školské praxe do služ. postupu podle zák. č. 274/19 tak, jako kdyby byli nastoupili službu prvého dne měsíce, následujícího po složení zkoušky dospělosti,« neznamená to v podstatě nic jiného, než výminku z ustanovení § 2 par. zák., že se služ. doba podle zák. toho počíná dnem, kdy byla služba skutečně nastoupena. — Poněvadž § 7 zák. č. 470/1919 mluví výslovně o služ. postupu podle par. zák., a poněvadž k tomuto postupu náleží nepochybně také zařazení učitele do platů hodn. třídy, je patrno, že při učitelích, k nimž se vztahuje § 7 zák. č. 470/1919 se nevyžaduje k zařazení do platů hodn. třídy skutečné nastoupení služby, nýbrž toliko splnění ostatních podmínek pro zařazení to předepsaných. Pak není však ovšem ani jmenování těchto učitelů defin. učiteli bez určení místa podmíněno skutečným vykonáním počáteční služby.
O tom, že st-1 požívá výhody § 7 zák. č. 470/1919, není sporu. Byl by mu tedy příslušel nárok na zařazení do platů nejnižší hodn. třídy již od počátku škol. roku 1916/17 a potom, když byl jmenován def. učitelem bez určení místa, aby tomuto jmenováni byla přiznána zpětná platnost k témuž dnu. St-l nechal ovšem proti sobě vejíti v právní moc rozhodnul zšr-y z 10. prosince 1921, že se zařazuje do 11. hodn. třídy 1. plat. stupnice od 1. června 1919 a že také jeho jmenování def. učitelem bez určení místa má platnost od tohoto dne. Tento výrok nemohl žal. úřad vzhledem k právnímu názoru shora dovoženému změniti v ten smysl, že má jmenování st-lovo zpětnou platnost teprve k 1. září 1920. Vyslovil-li to přes to, je rozhodnutí jeho, spočívající na názoru, že jmenování st-lovo def. učitelem bez určení místa předpokládalo uplynutí skutečně odslouženého čekatelského roku, ač st-l požívá výhody dle § 7 zák. č. 470/1919, tedy na názoru opačném než byl shora dovožen, v rozporu se zákonem.
Citace:
č. 7114. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 355-358.