NPD documents search: Váž. tr., 7 (1925)

Č. 9853.

Církevní věci. — Samospráva obecní. — Řízení správní: I. * Skládá-li se farní obec z obvodů několika obcí politických, jest obecní zastupitelstvo jednotlivé politické obce legitimováno stěžovati si v zastoupení farníků svého obvodu na rozhodnutí polit. úřadu, kterým byla rozvržena na přifařené obce úhrada potřeby farní obce podle § 36 zák. č. 50/1874 ř. z. — II. * Plat ředitele kůru může býti potřebou farní obce ve smyslu § 36 zák. č. 50/1874 ř. z.
(Nález ze dne 28. dubna 1932 č. 6146.)
Prejudikatura: ad I. neodporuje Boh. A 9556/31 a 3918/24.
Věc: Městská obec H. (adv. Dr. Pavel Raubitschek z Prahy) proti zemskému úřadu v Praze o úpravu platu ředitele kůru.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výměrem z 31. července 1928 uznala osp v H., že řediteli kůru při arciděkanském kostele v H. přísluší za obstarávání této funkce plat 6000 Kč ročně od 1. ledna 1928, a z důvodu, že úkony ředitele kůru náležejí k potřebám farní obce a kostelní jmění nestačí k úhradě příslušného nákladu, vyslovila, že přifaření jsou povinni nésti tento náklad obnosy na přifařené obce rozvrženými.
Odvolání, v němž městská obec H. namítala, že ředitel kůru je za liturgické úkony placen ze jmění kostelního, a katolíky za úkony jimi požadované, i že se mu kromě toho dostává od obce 300 Kč ročně za vyučování chudých dětí hudbě, jakož i užívání několika částí obecních pozemků, a že úkony ředitele kůru, ježto tyto platy jsou dobrovolné, nelze pokládati za kostelní potřebu ve smyslu § 36 zák. ze 7. května 1874 č. 50 ř. z., zemský úřad v Praze výměrem z 27. června 1929 zamítl z těchto důvodů: »Biskupská konsistoř v Čes. Budějovicích, byvši odtud dotázána, zda hudba chrámová při farním kostele v H. je nutnou, sdělila sem, že hudba chorová není sice nutnou v tom smyslu, že by bez ní nemohly býti obřady liturgické konány, že je však potřebná k zvelebení bohoslužby ve třech kostelích okresního města, a při tom podotkla, že službu regenschoriho nevykonává učitel, nýbrž samostatný ředitel kůru. Jedná se tudíž v daném případě o kostelní potřebu, jejíž — Č. 9853 —
náklad, nedá-li se uhraditi ze jmění kostelního nebo jiných církevních prostředků, nutno hraditi podle § 36 zák. ze 7. května 1874 č. 50 ř. z. příspěvky farní obce.«
Uvažuje o stížnosti do tohoto rozhodnutí podané, musel se nss vypořádati především s námitkami, které vznesly strany při veřejném ústním líčení.
Zúčastněná strana, dovolavši se nál. Boh. A 9556/31, navrhla, aby byla stížnost odmítnuta pro nepřípustnost, ježto prý tam, kde se farní obec skládá z několika obcí místních, zastupitelstvo jedné místní obce není legitimováno stěžovati si jménem farní obce. Nss neshledal tuto obranu důvodnou, uváživ, že obecní zastupitelstvo města H. nepodalo stížnost jménem farní obce, nýbrž v zastoupení přifařených katolíků, bydlících v obvodu politické obce H., k čemuž jí nelze ve smyslu min. nař. č. 5/78 ř. z. odepříti legitimaci (srov. i Budw. A 3725/05).
Nss neshledal však důvodnou ani námitku st-lčinu, že žal. úřad nebyl kompetentní rozhodovati, ježto prý služební poměr ředitele kůru je povahy soukromoprávní a patří na pořad práva, a že politické úřady nejsou oprávněny jednostranně zasahovati do tohoto poměru. Předmětem nař. rozhodnutí není totiž spor mezi zúčastněnou stranou a jejím zaměstnavatelem z poměru služebního, nýbrž spor o povinnost k placení příspěvků na účely kultu katolické církve, a k rozhodování o takových sporech jsou podle výslovného ustanovení § 55 zák. č. 50/1874 ř. z. příslušny úřady politické.
Ve věci samé písemná stížnost namítá, že přirážkou na členy farních obcí mohou býti kryty podle § 36 zák. ze 7. května 1874 č. 50 ř. z. jen takové skutečné potřeby farní obce, které jsou nezbytny a k výkonu církevní liturgie nutny, a tvrdí, že biskupský ordinariát v Čes. Budějovicích výslovně potvrdil, že ustanovení ředitele kůru pro farní obec H. s pevným platem není potřebou kostelní. Námitce té nemohl nss přisvědčiti.
Právní názor stěžující si obce vyvrací jasně znění § 36 zák. ze 7. května 1874 č. 50 ř. z., jenž praví, že, pokud o úhradu potřeb některé farní obce není postaráno jejím vlastním jměním, nebo není-li tu jiných prostředků církevních, kterých by se k tomu mohlo použíti, má býti rozepsána na jich zapravení přirážka na příslušníky farní obce. Nežádá tedy zákon, aby běželo o potřebu nezbytnou a k výkonu liturgie nutnou, nýbrž mluví prostě o potřebě farní obce; co jest takto potřebou farní obce, bude se říditi poměry konkretního případu, a budou pro posouzení toho směrodatny požadavky, odpovídající zvyklostem místa, kraje a doby (srov. Budw. A 915/02).
Žal. úřad opírá svůj závěr, že obstarávání chrámové hudby v B. je potřebou farní obce, o vyjádření biskupského ordinariátu v Čes. Budějovicích z 29. listopadu 1928, jehož obsah v nař. rozhodnutí uvádí. Tvrzení stížnosti, že biskupský ordinariát prohlásil, že ustanovení ředitele kůru v daném případě není potřebou ve smyslu § 36, nemá opory ve spisech správních, neboť prohlášení takového obsahu ve spisech není, naopak je v nich založen přípis z 29. listopadu 1928, v němž biskupská konsistoř projevuje názor, jejž vzal žal. úřad za podklad svého rozhodnutí, že chrámová hudba v H. není sice nutna v tom smyslu, že by bez ní liturgické obřady nemohly býti konány, ale přece potřebna ku zvelebení bohoslužby při dvou resp. třech kostelích okresního města, při nichž je samostatný ředitel kůru ustanoven a nezastává službu regenschoriho jako učitel. Že by toto vyjádření biskupské konsistoře nemohlo vésti k závěru žal. úřadu, že v daném případě běží o potřebu farní obce podle § 36 cit. zák., stížnost nevytýká.

Citace:

č. 9853. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 828-830.