NPD documents search: Váž. civ., 6 (1924), sv. 2

Čís. 58 dis.

Oprávnění smluviti podle § 16 adv. ř. se stranou určitou odměnu za práce nesmí advokát využívati k nespravedlivému obohacení požadováním odměny, jsoucí v nápadném nepoměru k hodnotě vykonaných prací a mající známky vykořisťování strany neodůvodněnými a přemrštěnými nároky.
(Rozh. ze dne 29. února 1928, Ds I 23/)27.)
Nejvyšší soud jako soud odvolací v kárných věcech advokátů a kandidátů advokacie nevyhověl v neveřejném zasedání, slyšev generálního prokurátora, odvolání obviněného do nálezu kárné rady pro advokáty a kandidáty advokacie v Čechách ze dne 19. května 1927, jímž byl odvolatel uznán vinným přečinem poškození cti a vážnosti stavu.
Důvody:
Odvolateli lze přisvědčiti, že v § 16 adv. ř. jest přiznáno advokátu právo, by smluvil se stranou určitou odměnu za své práce, kteréžto právo bylo opětně zdůrazněno též v § 2 zákona ze dne 18. února 1921, čís. 78 sb. z. a n. Tohoto oprávnění nesmí však advokát využívati k nespravedlivému obohacení požadováním odměny, jsoucí v nápadném nepoměru k hodnotě vykonaných prací a mající známky vykořisťování strany neodůvodněnými a přemrštěnými nároky, neboť takový postup jest způsobilý, by vzbudil u stran i u veřejnosti podezření nečestného a nepoctivého jednání a aby otřásl důvěrou občanstva v důstojnost a vážnost stavu advokátního, již hájiti patří právě k povinnostem advokáta (§ 10 odst. druhý adv. ř.). O takový případ jde právě u obviněného. Ze skutkových zjištění napadeného nálezu a z palmárního účtu obviněného manželům Antonínu a Marii K-ovým ze dne 13. června 1921 jest patrno, že četné jeho položky jsou nejen hodnotě provedených úkonů neúměrný, nýbrž přímo křiklavě přemrštěny a zavdaly právě podnět ku sporu manželů K-ových s obviněným u zemského civilního soudu v Praze, který v prvé stolici vyzněl pro obviněného velmi nepříznivě a v druhé stolici byl vyřešen smírem teprve, když obviněný projevil ochotu a spokojil se přijmouti na úplné vyrovnání celé palmární pohledávky knihovně zjištěné 69336 Kč, jen 30000 Kč. Jest ovšem správnou námitka odvolatelova, že nezastupoval manžele K-ovy jen ve sporu s manžely M-ovými, nýbrž i v jiných věcech sporných, trestních i nesporných a pod. a že nelze jeho konečný účet za veškeré tyto práce a výdaje srovnávati pouze s majetkovou hodnotou předmětu sporu, avšak tím nelze ospravedlniti přemrštěné požadavky palmární, které již samy o sobě stačí k závěru, že obviněný využíval neodůvodněným způsobem majetkových poměrů své strany, by si opatřil neoprávněný zisk, který nijak neodpovídal vykonaným pracím a jeho osobní námaze. Své jednání nemůže obviněný omluviti ani tím, že byl v té době churav, ježto ani nemoc není důvodem ospravedlňujícím nárok na přemrštěnou odměnu. Nesejde ani na tom, že manželé K-ovi nečinili hned námitek proti požadované odměně 70000 Kč, poněvadž jako lidé práva neznalí (venkovský mlynář) nedovedli sami posouditi skutečnou hodnotu advokátních prací, a jest bezvýznamným i tvrzení odvolatelovo, že by prý při hotovém placení byl přijal peníz daleko menší, čemuž ostatně nenasvědčuje zjištěná skutečnost, že se obviněný zdráhal vydati straně specifikovaný účet a že nesouhlasil ani s jeho úpravou advokátní komorou, nýbrž trval na celé výši pohledávky v dlužním úpise vytčené částkou 69336 Kč z důvodu, že byla manžely K-ovými uznána. I když se přihlíží k účtu jako k celku, jeví se rovněž neodůvodněným a pře¬ mrštěným, poněvadž právě jeho největší položky byly neodůvodněně zveličeny. Ani úspěšnými výsledky své činnosti nemůže obviněný opodstatnitii přemrštěnou odměnu, neboť podle § 9 adv. ř. jest jeho zákonnou povinností, by svou stranu zastupoval horlivě, svědomitě a věrně a vše, čeho je třeba v její prospěch, podnikl v mezích zákona. Stejně neodůvodněnou a přemrštěnou byla odměna 2797 Kč, požadovaná na Františku S-ovi za sepsání trhové smlouvy o nemovitosti v kupní ceně 13000 Kč, a jest souhlasiti s názorem v napadeném nálezu kárné rady, že nešlo o smlouvu zvláště obtížnou, nýbrž o smlouvu na venkově běžnou již tím, že manželé K-ovi byli nuceni zahájiti s obviněným spor o zrušení úmluvy ze dne 8. března 1921 a prohlášení dluhopisu, znějícího na 69336 Kč za neplatný, dostala se věc na veřejnost a právem usuzuje napadený nález kárné rady, že palmární požadavky obviněného vzbudily u stran i soudu dojem nečestného jednání obviněného a byly způsobilými podrýti vážnost a důvěru obecenstva ve stav advokátní. Jest souhlasiti též s názorem, že obviněný přehnanými nároky na odměnu, prýštícími ze zištnosti, překročil přípustné meze též mravními zásadami vytčené a že v obou případech naplňuje jeho jednání podstatu kárného přečinu poškození ctí a vážnosti stavu (§ 10 odst. druhý adv. řádu).

Citace:

č. 1545. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6, s. 224-225.