Authors:
= Váž. civ., 5 (1923)
PDF

Čís. 2457.


Změnou vlastnictví k zadržovaným věcem nezaniká nabyté již právo zadržovací.
(Rozh. ze dne 4. dubna 1923, Rv I 1145/22.)
Žalobě o vydání látky bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem mimo jiné z těchto
důvodů:
Odvolací soud uznal tak jako první soud dle žalobní žádosti a odsoudil žalovanou firmu k vydání 6 kusů vlněné látky zvané doskin, které žalovaná převzala od firmy K. а А. k barvení a apretuře a nepřiznal jí zadržovacího práva k uvedeným věcem ze dvou důvodů: předně, protože úmluvou ze dne 1. dubna 1921 uznala žalovaná firma vlastnictví žalobkyně ke kusům doskinu, které jí firma K. a A. dala ku barvení а k apretuře a se zavázala proti zaplacení 10 000 Kč po případě u 10 kusů proti zaplacení mzdy za barvení látku žalobkyni vydati, že tímto způsobem
(§ 428 obč. zák.), ježto firma K. a A. s tímto ujednáním souhlasila, pře šlo vlastnictví k oněm látkám na žalobkyni a že následkem přechodu
vlastnictví na žalující firmu nemůže žalovaná vykonávati zadržovací právo, které jí pro pohledávku z obchodního spojení proti firmě K. a A. příslušelo. Za druhé uznal odvolací soud, jak shora uvedeno, proto, že onou úmluvou ze dne 1. dubna 1921 vzdala se žalovaná firma zadržovacího práva ohledně kusů látky, které měla žalobkyni dle úmluvy vydati a že přijala poukaz se strany firmy K. a A., v oné úmluvě obsažený, aby žalobkyni doskin u ní se nalézající a od jmenované firmy koupený vydala (§ 1400 obč. zák.). Co se týče onoho prvního důvodu, na základě něhož byla žalovaná k vydání látky odsouzena, nelze s odvolacím soudem souhlasiti v tom, že změnou vlastnictví zadržovací právo žalované k látkám zaniklo. Přechodem vlastnictví k věcem, na které již zadržovacího práva dle čl. 313 obch. zák. bylo nabyto, zůstává toto právo
nedotčeno. To plyne ze zásady §u 442 obč. zák., že nikdo nemůže na druhého více práva přenésti, nežli sám má. Proto, pakliže i úmluvou ze
dne 1. dubna 1921 vlastnictví k látkám přešlo z firmy K. a A. na žalobkyni, jak za to mají nižší stolice, zadržovací právo žalované, tehdy již existující, nepominulo a dotyčná změna ve vlastnictví by výkonu zadržovacího práva se strany žalované nepřekážela. Opačný názor odvolacího soudu je v tomto bodu mylným. Avšak přisvědčiti jest odvolacímu soudu k onomu druhému shora uvedenému duvodu, pro který zadržovací právo žalované nebylo přiznáno a ona odsouzena k vydání
zboží.
Citace:
Rozhodnutí č. 2457. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 567-568.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).