Č. 2424.

Státní zaměstnanci: Úsudek úřadu o tom, zda předchozí
soukromá služba státního zaměstnance jest rovnocennou se službou státní co do výkonu, náleží do skutkové podstaty rozhodnutí.
(Nález ze dne 29. května 1923 č. 9160.)
Věc: Josef F. v Brně proti ministerstvu financí o započtení soukromé služby.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: — — — — —
Min. financí zamítlo rekurs st-lů pro nezapočtení soukromé služby při hospodářství z důvodu, že služba žadatelem uplatňovaná není rovnocennou co do výkonu služby berní a v ní event. nabyté praktické zkušenosti nepřicházejí ve státní berní službě státní správě k dobru.
O stížnosti, kteráž namítá, že toto zhodnocení st-lovy služby hospodářského úředníka jest v rozporu se skutečností, což dovozuje vývody kryjícími se v podstatě s údaji instančního rekursu, uvážil nss takto:
Podle § 16 lit. b) vl. nař. z 22. prosince 1920 č. 666 Sb. má státní zaměstnanec nárok na částečný zápočet služby soukromé, pokud není podmínkou pro přijetí do státní služby, jen tenkráte, je—li rovnocenná službě státní jak co do výkonu, tak i co do vzdělání předepsaného pro civilní státní službu, o niž jde, a jen jestliže stát ze soukromé služby těží, t. j. v případech, ve kterých soukromá služba skýtala příležitost k nabytí praktických zkušeností v takové míře, že přichází pak ve státní službě k dobru.
Žal. úřad své zamítavé rozhodnutí opřel na prvém místě o to, že soukromá služba žadatelova, o niž jde, není co do výkonu rovnocennou berní službě státní. Nař. rozhodnutí zakládá se tedy především na tomto hodnotném úsudku, který náleží ke skutkové podstatě rozhodnutí. Pro toto skutkové hodnocení, jak vidno ze spisů, měl úřad pokud jde o kvalitu oné soukromé služby, po ruce faktum, že st-1 byl činným na několika místech v hospodářské službě, kteréž faktum bylo jen v této všeobecnosti doloženo několika vysvědčeními. Když pak úřad neuznal tuto činnost za rovnocennou službě státní toho odvětví, v němž st-1 působí, nelze tvrditi, že závěr tento příčí se spisům, nebo trpí nějakou jinou vadou procesní.
Nelze-li v tomto směru shledávati nějakou vadu skutkové podstaty po rozumu druhého odst. § 6 zák. o ss a sluší-li v důsledku toho vycházeti ze základu, že nedostává se tohoto předpokladu, zákonem pro zápočet striktně požadovaného, nezáleží na tom, zda byly či nebyly splněny ještě další takové předpoklady, jichž zákon požaduje vedle předpokladu svrchu vytčeného a nebylo třeba přezkoumávati skutkovou podstatu co do ostatního jejího, stížností v odpor braného obsahu.
Slušelo tudíž stížnost, kteráž jest bezdůvodná, zamítnouti.

Citace:

č. 2424. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 162-163.