Čís. 1709.
Na základě prohlášení ustupujícího věřitele, že svoluje, by postoupení knihovní přednosti bylo poznamenáno, nelze povoliti ani vklad ani poznámku postoupení přednosti.
(Rozh. ze dne 13. června 1922, R I 579/22).
Banka domáhala se na knihovním soudě zároveň se žádostí za vklad zástavního práva, by jí byla povolena poznámka přednostního práva před dřívějším knihovním věřitelem Eduardem W-em, předloživši jeho prohlášení, svolující k poznámce přednostního práva. Knihovní soud povolil vklad práva zástavního i přednostního práva, rekursní soud žádost, pokud se domáhala poznámky přednostního práva, zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolací rekurs není odůvodněn. Dle § 45 třetí dílčí novely k obč. zák. lze změniti pořadí knihovních práv pouze vtělením nebo záznamem přednostního práva. Z důvodové zprávy k této novele je zřejmo, že pro listiny, které obsahují dotyčná prohlášení knihovních věřitelů, platí — protivou k dřívějšímu právnímu stavu ve smyslu §§ 20, b) 30 a 53 knih. zák. a § 218 ex. ř., kde stačila pouhá poznámka, — přísnější předpisy §§ 26 a 31 i násl. knih. zák. tedy zejména ustanovení § 32 odst. b), dle něhož v našem případě knihovní věřitel by musil výslovně prohlásiti, že souhlasí si vtělením přednostního práva. Než stěžovatelka předložila prohlášení knihovního věřitele Edvarda W-,a, ze dne 04. ledna 1921, ve kterém tento povoluje pouze knihovní poznámku přednostního práva, a stěžovatelka v souhlasu s touto listinou a nikoliv následkem chyby ve psaní, jak nesprávně se domnívá rekursní soud, navrhuje nikoli vtělení nebo záznamu přednostního práva, nýbrž pouze jeho poznamenání. Dle zásad, vyslovených v §§ 32, lit. b) 85, 94, 95 a 96 knih. zák. měl knihovní soud se zabývati pouze návrhem na poznamenání a nesměl povoliti vtělení přednostního práva, jelikož stěžovatelka takové žádosti nepodala, ani nebyla oprávněna podati vzhledem k obsahu prohlášení Edvarda W-a. Že návrh na povolení poznámky přednostního práva není přípustným, je zřejmo z ustanovení § 45 třetí dílčí novely k obč. zák., pročež nebylo lze vyhověti dovolacímu rekursu. Bylo proto potvrzeno usnesení rekursního soudu, jenž — ovšem jinou cestou — dospěl k témuž výsledku.