Čís. 1163.

Zakládá-li trestný čin plně skutkovou podstatu zločinu dle §u 129 písm. b) tr. zák., jest vyloučen ideální souběh tohoto zločinu se zločinem dle §u 128 tr. zák., třebas jedna ze zúčastněných osob byla nedospělou.
(Rozh. ze dne 17. března 1923, Kr I 889/22.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti obžalovaného Josefa R. do rozsudku krajského soudu v Jičíně ze dne 4. května 1922, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem zprznění dle §u 128 tr. zák. a zločinem smilstva proti přirozenosti dle §u 129 lit. b) tr. zák., dle §u 290 tr. ř. takto právem: Výrok rozsudkový, pokud jím byl obžalovaný Josef R. uznán vinným dílem zločinem zprznění dle §u 128 tr. zák., dílem zločinem smilstva proti přirozenosti dle §u 129 I lit. b) tr. zák. se jako zmatečný zrušuje a obžalovaný Josef R. se uznává vinným zločinem dle §u 129 I lit. b) tr. zák., jehož se dopustil tím, že dne 6. března 1922 a také již v létě roku 1921 s Karlem T., dne 5. srpna 1913 narozeným, tedy s osobou téhož pohlaví, smilstvo proti přirozenosti provozoval.
Důvody:
Rozsudek soudu nalézacího zjišťuje, že obžalovaný Josef R. s chlapcem Karlem T-em provozovali navzájem masturbaci, a uznává soud nalézací pro tento čin obžalovaného vinným, jak zločinem dle §u 129 I lit. b) tr. zák., tak i zločinem zprznění dle §u 128 tr. zák. Nelze však důvodně míti za to, že týž čin obžalovaného, tak jak jej soud nalézací zjistil, byl s to, by naplnil obě skutkové podstaty, povahou od sebe tak rozdílné. Jednání, jak je soud zjistil, totiž konání souloži podobné, byvši předsevzato mezi osobami téhož pohlaví, zakládá nesporně skutkovou podstatu zločinu dle §u 129 lit. b) tr. zák., ať osoby zúčastněné byly osobami dospělými, nebo bylo při tom zneužito dospělou osobou osoby nedospělé. Ze slov zákona, totiž z §u 123 tr. zák. (... begeht, wenn diese Handlung nicht das im § 129 I lit. b) bezeichnete Verbrechen bildet) nutno usuzovati, že tam, kde trestné jednání zakládá skutkovou povahu zločinu dle §u 129 lit. b) tr. zák., jest ideální souběh tohoto zločinu se zločinem dle §u 128 tr. zák. vyloučen, i když jedna z osob zúčastněných byla osobou nedospělou. Ustanovením §u 128 tr. zák. jsou chráněny osoby nedospělé před smilnými útoky osob jiných tehdy, když tyto útoky nedostupují intensity jednání, které by zakládalo skutkovou podstatu zločinu §u 129 lit. b) tr. zák., tudíž té intensity, jaká v tomto případě byla zjištěna. Důsledek toho jest rozsudek nalézacího soudu, pokud jím byl obžalovaný R. uznán též vinným zločinem §u 128 tr. zák., stižen zmatkem dle č. 9 a) §u 281 tr. ř. k němuž bylo přihlédnouti z moci úřední, to tím spíše, že by se obžalovanému stala újma, byl-li by uznán vinným dvěma zločiny, kdežto jeho čin dle správného výkladu zákona tvoří skutkovou podstatu pouze jednoho zločinu.

Citace:

č. 1163. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 182-183.