NPD documents search: Váž. civ., 19 (1937), sv. 1

Č. 10.550.

Vodní právo. — Řízení správní:* Zjištěním projektu ve smyslu 4. odstavce § 13 vodocestného zákona č. 66/1901 ř. z. rozumí se i výrok o tom, kterých cizích objektů a práv a jakými technickými úpravami má se vodocestný projekt dotknouti. Je tedy i k takovémuto výroku kompetentní min. prací v dohodě se zúčastněnými ministerstvy.
(Nález ze dne 17. května 1933 č. 8689.)
Věc: František J. a Karel a Josefa J. v M. proti ministerstvu veřejných prací o úpravu Vltavy v trati Š.—V.
Výrok: Stížnosti se zamítají pro bezdůvodnost.
Důvody: O projektu řiditelství pro stavbu vodních cest v Praze na úpravu řeky Vltavy v trati Š.—V. se stavbou zdýmadla ve V. zahájila zsp v Praze výnosem z 8. října 1924 řízení ediktální ve smyslu min. nař. z 23. dubna 1903 č. 90 ř. z. a nařídilo politickou pochůzku. Podle seznamu potřebných pozemků a práv v kat. obci D., jehož použito bylo při politické pochůzce ve dnech 3. až 15. listopadu 1924 a jenž také k veř. nahlédnutí byl vyložen, jest ku provedení projektu zapotřebí též dvou pozemků, patřících Karlu a Josefě J. v M. Při zmíněné politické pochůzce v kat. obci D. konstatovala komise, že všech pozemků ve vyvlastňovacích pomůckách obsažených jest k provedení projektu nezbytně zapotřebí.
Dnešní st-l Karel J. v M. učinil při řízení tomto prohlášení, podle něhož žádá za zatopený majetek plnou náhradu, jejíž specifikaci si vyhradil. K tomu prohlásili zástupcové ředitelství pro stavbu vodních cest v Praze, že požadavek Karla J. v M. bude předmětem jednání výkupního v rámci platných předpisů.
Při zmíněném řízení, resp. při politické pochůzce v kat. obci T. prohlásil dále Arnošt D. za Marii D., tehdejší majitelku mlýna »Holubov« v T., právní předchůdkyni dnešního st-le Františka J., že žádá, aby učiněno bylo takové technicky dokonalé opatření, aby majitelka mlýna ve své živnosti mlynářské nijak nebyla ztěžována a kdyby to nebylo možné, aby celý mlýn byl vykoupen. Dále prohlásil, že přirozeně si vyhražuje náhradu veškeré škody, »která by projektem byla na jejím majetku poškozena« recte způsobena.
Opírajíc se o výsledek politických pochůzek vyvlastňovacího a konkurenčního řízení, konaných ze dne 3.—15. listopadu 1924, resp. (ohledně změny projektu) dne 10. září 1930 rozhodlo min. prací, prohlašujíc se za příslušná v této věci podle zák. č. 333/19 Sb., zák. č. 66/1901 ř. z. a min. nař. č. 90/1903 ř. z., ve shodě se zúčastněnými ministerstvy a po vyslechnutí zem. výboru země České výnosem z 18. března 1931 v ten způsob, že předložený projekt byl schválen, dále bylo vysloveno, že ku provádění projektu jest nezbytně zapotřebí nejen všech pozemků a práv, uvedených ve vyvlastňovacích pomůckách, které byly při řízeních v r. 1924 a 1930 vyloženy a předloženy, nýbrž i některých dalších parcel, které při dnešních stížnostech nepřicházejí v úvahu, a že jest proto nutno tyto objekty a práva vyvlastniti. Pokud se týče přednesených námitek a přání, vyslovilo min. prací, že vzhledem k celé řadě požadavků a přání přednesených zájemníky, jež jsou shodného obsahu, vydává se předem všeobecné rozhodnutí, podle něhož se stavebním povolením vyslovuje, že jest k provedení schváleného projektu přípustno a nutno vyvlastniti určité majetkové objekty; zjištění předmětů a objektů vyvlast- nění přísluší zem. úřadu, ustanovení náhrady za vyvlastněné majetkové objekty přísluší soudu. (Citován § 13 odst. 1 až 4 zák. č. 66/1901 ř. z. a §§ 17, 22 a 23 zák. č. 30/1878 ř. z.)
Při intimaci tohoto rozhodnutí vydal zem. úřad v Praze současně vyvlastňovací výměr z 18. března 1931, jímž na základě výsledku vyvlastňovacího řízení provedeného při politických pochůzkách, ve stav. povolení přesnými daty uvedených, a podle § 13 zák. č. 66 ř. z. z r. 1901 a min. nař. č. 90 ř. z. z r. 1903 a konečně podle obdoby zák. z 18. února 1878 č. 30 ř. z. bylo vysloveno, že dále uvedení majitelé pozemků a objektů se uznávají povinnými postoupiti státnímu podniku vodocestnému ku provádění zmíněné již úpravy řeky Vltavy do vlastnictví od svých pozemků, po případě objektů ty části, které v tomto výměru jsou blíže označeny a sice ve výměře při nich udané, po případě že jsou povinni trpěti služebnost tam vyznačenou. Pod položkou 156 a 157 jsou mezi majiteli vyvlastňovaných pozemků v kat. obci D. uvedeni Karel a Josefa J. v M. s následujícími parcelami — — — Pokud jde o mlýn v obci T., neobsahuje ani stav. povolení, ani zmíněný již vyvlastňovací výměr o něm žádných ustanovení.
Dalším výměrem min. prací ze 13. ledna 1932 vydaným rovněž ve shodě se zúčastněnými ministerstvy a po slyšení zem. výboru země České, doplněno bylo rozhodnutí z 18. března 1931 takto: Ku provedení projektu úpravy Vltavy ve trati Š.—V. ř. km. 161,5 až 175,5 jest nezbytně zapotřebí ještě též pozemkové parcely č. parc....s mlýnem v T. proto, že bez nepříznivého zásahu do provozování tohoto mlýna nelze projekt provésti, a proto jest přípustno a nutno uvedenou nemovitost vyvlastniti, nedojde-li mezi dosavadním jejím vlastníkem a stavebníkem k dobrovolné dohodě o převodu vlastnického práva. Dále se v rozhodnutí tomto praví, že Marie D., majitelka mlýna »Holubov« v T. požaduje, aby učiněno bylo technicky dokonalé opatření, aby ve své živnosti mlynářské nijak nebyla poškozována, a kdyby to nebylo možné, aby celý mlýn byl vykoupen, že však prvé alternativě nelze vyhověti, poněvadž náklad na technická opatření, která by měla zameziti nepříznivý zásah projektu do mlýna, byl by příliš veliký, takže výkup projektem zasaženého mlýna se jeví hospodárnější, kdežto druhé alternativě se vyhovuje potud, že se stavebníku ukládá, aby se pokusil o dobrovolnou dohodu s účastnicí o převodu vlastnického práva k pozemkové parcele č. parc....s mlýnem v T. Nedojde-li k dohodě ve příčině dobrovolného výkupu, bude nutno provésti řízení vyvlastňovací, protože bez zásahu do uvedeného mlýna se projekt provésti nedá. Konečně vzalo žal. min. na vědomost prohlášení Marie D., že si vyhražuje náhradu veškeré škody, která by projektem byla na jejím majetku poškozena (správně způsobena).
O stížnostech uvážil nss:
Řízení o projektu úpravy řeky Vltavy v trati Š.—V., jež ukončeno bylo nař. rozhodnutími, provedeno bylo na základě zák. č. 66/1901 ř. z. a min. nař. č. 90/1903 ř. z. Předmětem řízení toho byl projekt kanalisační, pro jehož stavbu vydány jsou předpisy zvláštní normami právě uvedenými. Vzhledem k obsahu stížností musil si nss v prvé řadě vyřešiti otázku, které úřady jsou povolány k tomu, aby rozhodovaly o otázkách, k nimž projekty toho druhu zavdávají podnět. V té příčině stanoví především předpis § 13 cit. zák. z r. 1901, že pro stavby v § 1 uvedené (mezi ně spadá i projektovaná úprava řeky Vltavy v uvedené trati) se přiznává vyvlastňovací právo, při čemž pro provedení expropriace jest analogicky použíti předpisů zák. z 18. února 1878 č. 30 ř. z.; dále stanoví cit. § 13 zák. č. 66/1901 ř. z., že všechny záležitosti, které se vztahují na zjištění a provedení projektu jakož i všechna rozhodnutí k tomu se vztahující spadají do působnosti min. obch., resp. nyní vzhledem k zák. č. 333/19 do působnosti min. prací, které se má dohodnouti se zúčastněnými min. Tím je sice dána norma, kterou rozhodování o zjištění a provedení projektu se přikazuje všeobecně ministerstvu, ježto však táž norma pro provedení expropriace recipuje per analogiam předpisy zák. z 18. února 1878 č. 30 ř. z., dlužno přihlédnouti i ke kompetenčním předpisům tohoto zák. č. 30/1878 ř. z. Tento zákon stanoví v § 17, že předmět a objem vyvlastnění má zjistiti zemská vláda, nyní zem. úřad, kdežto předpis §§ 22 a násl. cit. zák. stanoví, že vyšetření peněžité náhrady za vyvlastněné objekty přísluší řádným soudům. Je tedy řízení podle cit. zákonů rozděleno ve tři stadia, z nichž v prvním, t. j. o zjištění a provedení projektu, jakož i o všech otázkách s tím souvisejících rozhoduje min. prací v dohodě se zúčastněnými min., kdežto ve druhém, t. j. o předmětu a objemu vyvlastnění, rozhoduje zem. úřad, a konečně ve třetím, t. j. o náhradě za vyvlastněné předměty, resp. za vyvlastněná práva rozhodují řádné soudy. S tím úplně v souhlase jest předpis § 13 min. nař. z 23. dubna 1903 č. 90 ř. z., jenž rovněž rozhodnutí o tom, jak návrh proveden býti má, přikazuje do působnosti min. obch. v dohodě se zúčastněnými min., kdežto k vydání vyvlastňovacího nálezu povolává příslušný úřad zemský.
V daném případě jde formálně o rozhodnutí patřící do stadia prvního, totiž o rozhodnutí min. prací, týkající se zjištění a provedení projektu a řešení otázek s tím souvisejících. Při zkoumání zákonnosti těchto rozhodnutí dlužno především přihlédnouti k tomu, zda žal. úřad si neosobil rozhodování o otázkách, které patří již do stadia druhého, jež se týká zjištění předmětu a rozsahu vyvlastnění. V tomto směru třeba vytknouti, že »zjištěním projektu« rozuměti sluší v prvé řadě výrok o tom, jak projekt po stránce technické má býti upraven, zda je proveditelný, jakých cizích práv se takto upravený projekt dotýká a jaký má býti zásah projektu do těchto cizích práv s hlediska technického, má-li projekt býti účelně proveden. Bude tedy min. prací v dohodě se zúčastněnými min. rozhodovati i o tom, zda a pokud projekt v cizí práva má zasáhnouti, resp. jakých opatření a jaké úpravy projektu je zapotřebí, aby zásah do práv účastníků byl vyloučen nebo na míru co nejmenší omezen. I takováto opatření jsou ještě součástí »zjištění projektu«, a spadají ještě do stadia prvého a tedy do kompetence min. prací.
Rozhodnutím o tom, že projekt má rušivě zasáhnouti v určitá cizí práva, jest arci již současně rozhodnuto i o potřebě vyvlastnění, avšak i konstatování této potřeby jest součástí zjištění projektu a tudíž podle všeobecného předpisu kompetenčního, daného v § 13 zák. č. 66 z r. 1901 je i ke konstatování této potřeby povoláno min. prací v dohodě se zúčastněnými min. Pak ovšem kompetence vyhražená v § 17 zák. z r. 1878 úřadu zemskému nemůže se již vztahovati na otázky ministerstvem rozhodnuté a má tedy kompetenční předpis § 17 cit. zák. vyhražující zem. úřadu rozhodování o předmětu a rozsahu vyvlastnění, jen ten smysl, že zem. úřad má rozhodovati jen otázky další s vyvlastněním související, ale ministerstvem nerozhodnuté, tedy zejména zdali k uskutečnění projektu je potřebí, aby projektantu bylo postoupeno vlastnictví předmětů těch, či zda zamýšleného cíle může býti dosaženo jen zřízením pouhé služebnosti a pod.
Posuzuje nař. rozhodnutí s hlediska těchto všeobecných úvah dospěl nss k těmto závěrům: — — — —

Citace:

Č. 10550. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 986-990.