Čís. 14904.

K výkladu § 32 (2) zák. čís. 100/31 Sb. z. a n. »Nabytím práv« podle druhého odstavce § 32 zák. čís. 100/31 Sb. z. a n. není jen nabytí nových práv ve vlastním slova smyslu, nýbrž stačí, že dosavadní práva třetích osob stala se zatím nepochybnými a pravoplatnými.
(Rozh. ze dne 30. ledna 1936, R I 23/36.)
Usnesením rekursního soudu ze dne 15. dubna 1931 byla změněna usnesení okresního soudu v H. ze dne 16. března 1931 a ze dne 21. března 1931 tak, že byl zamítnut pro nedostatek podmínek § 812 obč. zák. návrh dědiček po zemřelém Ferdinandu N-ovi, Hildy, Erny a nezl. Oty L-ových, aby pro pozůstalost Ferdinanda N-a byl ustanoven separační opatrovník, a bylo ustanoveno, že může býti nakládáno s konty, týkajícími se jmění firmy A. F. a obchodním podílem, zůstavitele Ferdinanda N-a na společnost A. a F. N. bez slyšení A. Sch-a. Usnesením téhož soudu ze dne 8. října 1932 bylo zrušeno usnesení okresního soudu v H. ze dne 3. července 1932 z důvodu, že neměl býti zřízen separační, pokud se týče pozůstalostní opatrovník ani v osobě J. Sch-e a to proto, že patří dědicům Ferdinanda N-a, kteří nejsou společníky a tudíž nemohou práva společníků vykonati proti obchodním společnostem A. a F. N. a A. F. nárok dle čl. 130 obch. zák. Proti usnesením těmto podali nynější stěžovatelé dne 17. září 1935 návrh dle § 32 zák. čís. 100/31 Sb. z. a n. na změnu z důvodu, že usnesení ta jsou nesprávná a nevhodná. Usnesením ze dne 30. listopadu 1935 zamítl rekursní soud návrh ten z důvodu, že napadenými usneseními nabyly již třetí osoby práv a to firma A. a F. N. a A. F., jakož i spoludědic Jiří N. Dovolacím rekursem, správně rekursem napadají stěžovatelé toto zamítací usnesení tvrdíce, že zmíněné třetí osoby nenabyly nových práv, nýbrž podržely jen práva, jež už dříve měly.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Stěžovatelky si nesprávně vykládají smysl ustanovení § 32 cit. zák., neboť netřeba nabytí nových práv třetími osobami k nepřípustnosti po- užitelnosti § 32 cit. zák., stačí, že třetí osoby nabyly práv v ten způsob, že byly utvrzeny v dosavadních právech, že jejich práva nabyla pravoplatnosti a stala se nepochybnými. Uznal-li rekursní soud, že nelze zříditi separačního opatrovníka pozůstalosti Ferdinanda N-a, takže disposiční právo Jiřího N-a a dosavadních jednatelů firem A. a F. N. a A. F. zůstává neobmezeno a že stěžovatelé nemají práva, aby byli do jmenovaných firem přijati jako tiší společníci, aniž by proti tomuto usnesení byl podán rekurs, byly nabytou takto pravoplatností zmíněného usnesení zmíněné třetí osoby utvrzeny v právech jimi dosaváde hájených, avšak sporných, tato jim byla pravoplatné přiznána, čímž nabyly jich definitivně. Není tu tedy podmínky § 32 zák. č. 100/31 Sb. z. a n. umožňující případnou změnu napadených usnesení.

Citace:

Č. 14904. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 124-125.