Čís. 9484.

Rozhodovati o námitkách proti vykonatelnému platebnímu příkazu pojišťovny podle § 175 zákona ze dne 9. října 1924, čís. 221 sb. z. a n., přísluší úřadu politickému.
(Rozh. ze dne 27. prosince 1929, R I 977/29.) Žalobu dlužníka na vymáhajícího věřitele (zemědělskou nemocenskou pojišťovnu), by byla prohlášena nepřípustnou exekuce vedená na základě platebního rozkazu žalované soud prvé stolice k námitce nepřípustnosti pořadu práva odmítl. Rekursní soud zamítl námitku nepřípustnosti pořadu práva. Důvody: Žalobce domáhá se žalobou výroku, že exekuce jest neplatnou a bezúčinnou, napadaje oposiční žalobou exekuční titul (platební rozkaz žalované strany z 25. května 1928). Exekučním titulem jest platební výměr nositele sociálního pojištění ve smyslu § 1 čís. 19 ex. ř. (článek IV. čís. 1 zákona ze dne 19. ledna 1928, čís. 23 sb. z. a n.). Podle § 35 ex. ř. jest uplatňovati námitky žalobou u soudu, u něhož povolení exekuce v prvé stolici bylo navrženo. Výjimku činí jen exekuční tituly podle § 1 čís. 10 a 12 až 14 ex. ř. Platební rozkazy a výkazy o nedoplatcích nemocenských pokladen byly ovšem exekučním titulem ve smyslu § 1 čís. 13 ex. ř., než byl vydán zákon čís. 23 z roku 1928, od té doby však jsou exekučními tituly zvláštního druhu podle § 1 čís. 19 ex. ř. Předpis § 35 druhý odstavec ex. ř. nebyl dosud změněn a jest proto míti za to, že námitky pokud jde o exekuční titul podle § 1 čís. 19 ex. ř., musí býti uplatňovány na soudě a že soud jest povolán rozhodovati o této oposiční žalobě.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Nesporné jest, že exekuce, o kterou jde, byla povolena na základě vykonatelného platebního výměru žalované proti viničnímu statku P., jehož vlastníkem jest žalobce. Tento domáhá se rozsudku, podle něhož má exekuce ta býti prohlášena za neplatnou a neúčinnou a jako taková zrušena, což odůvodnil tvrzením, že pohledávka neměla býti předepsána viničnímu statku a že nepřísluší proti žalobci jako nynějšímu vlastníku statku. Výměr zní na správu viničního statku, žalobce neměl prý proto příčiny podati do něho stížnost, pokud nebyly zabaveny jeho vlastní věci. Podle žalobní prosby domáhá se žalobce neplatnosti, neúčinnosti a zrušení exekuce vedené proti statku P., neuváděje skutečnosti nárok zrušující nebo zastavující, jež nastaly teprve po vzniku exekučního titulu. Žalobce uplatnil jen námitky směřující přímo proti exekučnímu titulu, v tomto případě proti vykonatelnému platebnímu výměru odpovídajícímu náležitostem § 175 zákona čís. 221/24. O takových námitkách nemůže však jednati a rozhodnouti soud (sr. předpisy §§ 175 a 239 zákona čís. 221/24), jenž je oprávněn zkoumati takový exekuční titul jen po stránce formální. Nejde vůbec o žalobu podle § 35 ex. ř., nýbrž o žalobu domáhající se neúčinnosti exekučního titulu proti žalobci, a to z důvodů, o nichž nesmí soud rozhodnouti ani předurčujícím způsobem, ježto rozhodnuti to je výslovně vyhrazeno politickým úřadům.

Citace:

č. 9484. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 846-847.