NPD documents search: Váž. civ., 15 (1933), sv. 2

Čís. 12756.

Dlužník jest oprávněn domáhati se zrušení exekuce podle § 251 čís. 6 ex. ř., i když zabavená věc není jeho vlastnictvím.
Prodejní budka drobného živnostníka (obchodníka s potravinami a s různým jiným zbožím) jest vyloučena z exekuce. Lhostejno, že by si dlužník mohl najmouti nebo koupili jinou takovou budku nebo jen prodejní stánek.
(Rozh. ze dne 26. srpna 1933, R I 784/33.)
K vydobytí peněžité pohledávky proti manželům V-ovým byl zabaven stánek, v němž dlužníci provozovali obchod s potravinami, střižním zbožím, pivem, limonádou a s nádobím. Návrh dlužníků, by exekuce ohledně stánku (dřevěné boudy) byla zrušena, soud prvé stolice zamítl. Důvody: V návrhu na zrušení exekuce tvrdí povinná strana, že zabavená dřevěná bouda není vlastnictvím jejím, nýbrž vlastnictvím Marie P-ové a že jí přísluší k tomuto předmětu jen právo nájemní, a dále, že dřevěná bouda jest nevyhnutelná k její obživě a proto jest z exekuce vyňata. Ustanovení § 251, čís. 6 ex. ř., nařizujíc, že u maloživnostníků jsou vyňaty z exekuce předměty, jichž potřebují k osobnímu dalšímu výkonu výdělečné živnosti, má zajisté na mysli jen takové předměty, jež svou povahou slouží bezprostředně k výkonu zaměstnání, náčiní, nářadí a podobné, nikoliv však věci, v nichž se živnost provozuje. Tím méně však může se dlužník, jenž má k věci jen nájemní právo, dožadovat! toho, by najatá věc, v níž živnost provozuje, byla podle tohoto ustanovení z exekuce vyňata, ano zůstává nedotčeno právo osob třetích, domáhat! se zrušení exekuce z důvodu práv exekuci nepřipouštějících a také dlužníku zůstává volno, najati si prodejnu jinde a jinde živnost provozovati. Rekursní soud zrušil exekuci podle § 39 čís. 2 ex. ř. Důvody: Otázka, musí-li předměty, jichž potřebuje povinná strana k osobnímu dalšímu výkonu výdělečné činnosti, býti vlastnictvím povinné strany, nemůže zajisté podle doslovu § 251 čís. 6 ex. ř. býti zodpověděna v ten smysl, že jen vlastník jest oprávněn žádati o vyloučení z exekuce a o zrušení podle § 39 čís. 2 ex. ř. Řečené ustanovení bylo vydáno na ochranu osob tam uvedených a je tak obsáhlé, že nesmí býti činěna výjimka, jsou-li splněny podmínky výslovně uvedené. Za rekursního řízení bylo vyšetřeno a zjištěno, že povinná strana provozuje obchod s potravinami, střižním zbožím, pivem, limonádou a s nádobím ve stánku. již z toho musí býti usuzováno, že povinní jsou maloživnostníci, poněvadž ve stánku nemůže býti provozována živnost, nebo obchod ve větším rozsahu. Zbývá ještě otázka, zda dřevěná bouda, ve které se malá živnost vykonává, je předmětem, vyňatým z exekuce podle § 251 čís. 6 ex. ř. Tuto boudu, která již v této věci byla prohlášena za věc movitou, jest zajisté postavit! na roveň předmětům, jichž maloživnostníci potřebují k osobnímu dalšímu výkonu výdělečné činnosti, slouží k zajištění provozování živnosti v dosavadním rozsahu s dosavadními prostředky. Kiosk slouží za prodejní místnost a pro uložení zboží, jež tam má býti prodáno. V takovém případě chrání § 251 čís. 6 ex. ř. maloživnostníka (sr. na př. rozh. čís. 10392, 10191, a obzvláště 7978 sb. n. s.) a bylo z těchto důvodů zrušovacímu návrhu vyhověti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Stěžovatel nepopírá v dovolacím rekursu maloživnostenský rozsah živnosti dlužníků ani oprávnění jich obou k jejímu provozování. Netřeba se tím zabývati. Napadené usnesení vyhovuje plně ustanovení § 251 čís. 6 ex. ř. Stačí proto poukázati na jeho odůvodnění. K vyvrácení dovolacího rekursu budiž dodáno: Dlužník jest oprávněn domáhati se zrušení exekuce podle § 251 čís. 6 ex. ř. i tenkráte, když zabavená věc není jeho vlastnictvím (sb. n. s. čís. 5207, 12183). Jeho oprávnění plyne již z ustanovení § 253 odstavec prvý ex. ř., dovolujícího zabavení hmotných věcí dlužníka, které má ve své moci. Otázka jeho vlastnictví se při zabavování vůbec neřeší, účinek zabavení věcí jest však pro dlužníka stejný, ať jde o jeho vlastní věci nebo ne, vždy mu hrozí nebezpečí, že zabavená věc mu bude odňata a prodána. § 251 ex. ř. rovněž neobsahuje omezení, že by dlužník mohl žádali za zrušení exekuce na věci, které potřebuje k dalšímu provozování své maloživnosti, jen, když zabavená věc jest jeho vlastnictvím. Dlužník jest oprávněn chránili se proti vymáhajícímu věřiteli způsobem jemu příslušejícím (§ 39 ex. ř.) a třetí osoby, jimž snad zabavená věc náleží, mohou zase použiti právních prostředků, které jim exekuční řád dává proti vedení exekuce na jejich věci. Neuplatní-li třetí osoba své právo k zabavené věci, nemůže to bytí dlužníku na škodu. Jest bez významu, že dlužníci mohli si pronajmouti takovou budku, jaká jim byla zabavena, neboť nezáleží na tom, že dlužník má možnost opatřili si znova věc, která mu byla zabavena, ježto takových věcí jest snad dostatek, nýbrž na tom, že dlužník má býti chráněn ve své maloživnosti a ve své výživě. Tomu by tak nebylo, kdyby prodejní stánek byl prodán a dlužník, nemaje hotových prostředků, nemohl by si novou prodejní budku opatřiti. Nelze přistoupiti ani na to, že by dlužníci mohli se spokojiti jen prodejním stánkem, a že nepotřebují prodejní budku. Podle obsahu živnostenského listu jde o obchod s potravinami a s různým jiným zbožím, které podle všeobecné zkušenosti musí býti uchováno v krytém prostoru. Jest proto dlužníkům zachovati prodejní budku k dalšímu výhodnému provozování jejich maloživnosti (viz též věstník min. sprav. čís. 43/1914). Poukazuje-li dovolací stěžovatel na podporu svého stanoviska na to, že by při provozování maloživnosti v nemovitosti byla vyloučena tato nemovitost z exekuce, přehlíží, že ustanovení § 251 čís. 6 platí jen při vedení exekuce na věci movité. Míjí se proto tyto vývody dovolacího stěžovatele cíle.

Citace:

Čís. 12756. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 86-88.