NPD documents search: Váž. civ., 11 (1929), sv. 1

Čís. 9057.

Odpůrčí řád.
Odporovatelné jednání nelze spatřovati v tom, že dlužník sjednal pojistku ve prospěch třetí osoby, aniž v tom, že opomenul změniti pojistku (dáti ji přepsati na sebe), pokud byla v jeho moci. Odporovatelným mohlo býti jen placení premií.
(Rozh. ze dne 25. června 1929, Rv I 41/29.)
Žalobce vymohl si proti Janu Č-ovi rozsudek na zaplacení peněžité pohledávky, exekuce však zůstala bezvýslednou. Po smrti Jana Č-a se zjistilo, že Č. nezanechal jmění, že však byl pojištěn na život ve prospěch své manželky Boženy Č-ové, jíž pak bylo pojišťovnou vyplaceno 13000 Kč. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se žalobce na Boženě Č-ové zaplacení ve výši peníze dluhovaného mu Janem Č-em a odůvodňoval žalobu tím, že uzavření pojistky Janem Č-em ve prospěch žalované bylo odporovatelným. Oba nižší soudy žalobu zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Žalobce tvrdil v žalobě, že uzavření pojistky Janem Č-em ve prospěch žalované jest odporovatelným, a i v odvolání tvrdí, že neodporuje placení premií, nýbrž právnímu jednání, kterým pojistka byla odňata zásahu věřitele, a uplatňuje odpor jednak podle § 2 čís. 3, jednak podle § 3 čís. 1 odp. ř. Prvý soudce uznal, že životní pojištění Janem Č-em ve prospěch jeho manželky uzavřené není odporovatelným, a s názorem tím i soud odvolací se stotožňuje. Z pojistky uzavřené manželem žalované nabyla manželka, jde o smlouvu ve prospěch třetího, pro kterou může býti uplatněn odpůrci důvod proti žalované jako osobě třetí, poněvadž se ze smlouvy stala přímo oprávněnou, ale předmětem odporovatelnosti může býti podle § 13 odp. ř. jen to, co na základě smlouvy bylo ze jmění Jana Č-a poskytnuto bezplatně žalované jako třetí osobě. Již vzhledem k tomu není o sobě odporovatelným uzavření životní pojistky ve prospěch žalované, aniž, že se Jan Č. za svého života nepostaral o to, by pojistka nevyšla jeho úmrtím z jeho jmění. Pouhým uzavřením pojistky nebyli věřitelé Jana Č-a zkráceni, nenastalo poškození jeho věřitelů, jednání to není jednáním ve smyslu § 2 čís. 3 odp. ř., poněvadž se nedotklo jmění Jana Č-a, a nejde ani o bezplatné opatření podle § 3 čís. 1 odp. ř., neboť ze svého jmění Jan Č. nic neposkytoval a vyplacení pojistky se stalo nikoliv jím, nýbrž pojišťovací společností. Odporovati bylo by lze jen zaplacení premií, pokud se tak dělo ze jmění Jana Č-a a pokud by zde byly další podmínky odporovatelnosti. Než v tomto směru žalobce tomu neodporuje a výslovně udává, že placení premií neodporuje. Tím, že pojistka byla uzavřena ve prospěch žalované a že se Jan Č. nepostaral o to, by pojistka jeho úmrtím z jeho jmění nevyšla, nenastalo zkrácení jeho věřitelů, poněvadž zákon takové smlouvy připouští a kromě toho pojišťovací suma vyplacena byla pojišťovnou, nikoli ze jmění Jana Č-a, takže uzavřením pojišťovací smlouvy věřitelé nijak nebyli zkráceni, ježto na pojišťovací sumu nikdy by nároku za života Jana Č-a neměli a jeho úmrtím stala se jedině oprávněnou žalovaná na základě platné smlouvy, jíž nelze odporovati.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Po stránce právní posoudil odvolací soud věc správně a postačí v podstatě poukaz na důvody napadeného rozsudku. Ježto žaloba nebyla oprávněna již skutkovým přednesem, což i nynější vývody dovolatelovy jen potvrzují, nebylo třeba uvažovati o formální úplnosti žalobní prosby. Dovolatel sám poukazuje na § 13 odpůrčího řádu, podle něhož může požadovati jen to, co ušlo odporovatelným jednáním ze jmění dlužníkova nebo čeho z něho bylo se zřeknuto. To se nestalo ani sjednáním pojistky ve prospěch žalované, ani tím, že předlužený Jan Č. opomenul, změniti pojistku, pokud byla v jeho moci. Sjednání pojistky bylo právním jednáním týkajícím se jmění dlužníkova jen potud, pokud se jím pojistník zavázal k placení premií. Odporovatelným mohlo býti jen placení premií, neboť teprve jím mohlo něco ujíti ze jmění dlužníkova. Tomuto placení žalobce neodporuje. Tím, že sjednáním pojistky vzešel jen pojištěným nárok na pojištěnou částku, neušlo nic věřitelům pojistníkovým, neboť nárok ten byl závislým na placení premií. Nemůžeť ani zadluženým osobám býti bráněno, by nezajistily pojišťovací smlouvou třetímu majetkové výhody, ježto výhody ty neposkytuje pojistník, nýbrž pojišťovna. Tato činí tak ovšem za premie, a proto jedině placení premií jest odporovatelným. Není opomenutím ve smyslu § 7 odpůrč. ř., nedal-li Jan Č. přepsati pojistku na své jméno. Ani předlužený dlužník nemá zákonné povinnosti, by se dal pojistiti na život jen proto, by dostalo se po jeho smrti věřitelům pojištěné částky, a nelze mluviti o opomenutí, když neučiní tak dodatně změnou pojistky. Dovolatel správně uvedl jen důsledek, k němuž bylo by došlo změnou pojistky, t. j. že pojištěná suma byla by se stala pozůstalostním jměním. Žalobce však netvrdí, že by suma ta byla stačila k úplnému zaplacení všech dluhů, a je proto pochybné, zda by se bylo žalobci dostalo celé zažalované částky a nejen poměrného jejího dílu. Z přednesu žalobcova jest však usouditi, že pojištěná částka nebyla pojata do pozůstalosti, což stalo se zajisté podle usnesení pozůstalostního soudu, takže žalobce domáhá se touto žalobou jen změny tohoto opatření pozůstalostního soudu. Jan Č. neměl vůbec nároku na pojištěnou sumu, nýbrž nárok ten vzešel pojišťovací smlouvou přímo pojištěným osobám, jimž byla pojištěná suma po jeho smrti přímo vyplacena. Nárok ten přísluší jim již od sjednání smlouvy pojišťovací. Ze jmění Jana Č-a mohly ujíti jen premie, ježto jen tyto mohly býti bezplatným věnováním podle § 3 čís. 2 anebo jednáním zkracujícím věřitele podle § 2 čís. 3 odpůrč. ř. Jan Č. zavázal se jen k placení premií, nikoli pojištěné sumy.

Citace:

č. 9057. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 867-869.