NPD documents search: Boh. adm., 13 (1931), sv. 1

Čís. 1655.

Byla-li místní dráha zákonem sproštěna povinnosti opatřiti přejezdy závorami, nemůže jí býti tato povinnost uložena jako opatrnost, věci přiměřená.
(Rozh. ze dne 3. května 1922, Rv II 88/22.)
Při přejezdu trati místní dráhy, nechráněném závorami, byl vlakem zachycen žalobcův povoz a s potahem rozdrcen. Žalobu o náhradu škody proti dráze soudy všech tří stolic zamítly, Nejvyšší soud z těchto
důvodů:
Těžisko dovolacích vývodů spočívá v tom, že přejezd přes koleje dráhy nebyl opatřen závorami, ač jich za dané situace bylo třeba, by se úrazům předešlo. To byla zajisté chyba, to nelze popírati, ale zodpovědnost spadá na zákon. V § 41 odstavec druhý cís. nař. ze dne 16. listopadu 1851, čís. 1 ř. zák. pro rok 1852 (provozní řád železniční) předepsáno jest jako bezpečnostní zařízení, aby přechody přes dráhu opatřeny byly silnými závorami ve vzdálenosti nejméně 12 stop od středu kolejí. Avšak zákonem ze dne 8. srpna 1910, čís. 149 ř. zák., jímž nahrazeny byly starší zákony obsahující podstatně stejná ustanovení, z nichž nejstarší byl zákon ze dne 17. června 1887, čís. 81 ř. zák. (čl. 1.), bylo předepsáno, že u místních drah jest od bezpečnostních opatření, citovaným provozovacím řádem nařízených, potud upustiti, pokud toho zvláštní poměry, najmě stanovená rychlost jízdy, dle uznání ministerstva železnic dopouštějí, že tím však nemá býti zkráceno právo samosprávných korporací, ve vlastním oboru působnosti z ohledu na bezpečnost předpisy vydávati. Že jde o dráhu místní, jest bezesporno, a žalobce připustil výslovně, že při komisionelním řízení nebylo bývalou generální inspekcí rak. drah předepsáno zařízení zvláštních ochranných opatření, a mínil jen, že během času se poměry tak změnily, že v kritické době bylo třeba závor nevyhnutelně. Dle toho jest bezesporno, že bylo od závor upuštěno ve smyslu citovaného zákona, a tím jest žalovaný železniční erár úplně vyviněn. Neboť jsou sice vedle opatrností zákonných ještě t. zv. opatrnosti věci přiměřené t. j. takové, jež sice zákonem předepsány nejsou, jichž však nicméně povaha věci zrovna tak vyžaduje, jako těch, jež výslovně předepsány jsou, a jest proto každý podnikatel po právu povinen dbáti stejně i jich (§§ 335, 336 lit. b) a g) tr. zák., §§ 171, 172 hor. zák., § 2 zák. o silostr. a j. v.), avšak dopouští-li zákon někde, jako tomu zde vskutku jest, aby podnikatel té které zákonné opatrnosti sproštěn byl a sproštění to legálním způsobem t. j. úřadem, v zákoně k tomu povolaným, nastane, nelze mu tuto zákonně slevenou zákonnou opatrnost ukládati jako opatrnost věci přiměřenou, sice by byl právní řád sám s sebou v odporu. Neučiniti to které opatření je právem podnikatele, a nemůže ho tedy stíhati současně povinnost právu tomu se protivící: učiniti je. Ať tedy bylo závor sebe více k ochraně před úrazem třeba, nezodpovídá za to podnikatel, žalovaný železniční erár. A není to tak kruté, jak se na první pohled zdá. Neboť, nebylo-li závor, jež by, před příjezdem každého vlaku spuštěny, již samy sebou zaručovaly bezpečnost, byla tím samým dána každému passantu, ať pěšímu nebo povoznímu, výstraha a napomenutí, by se o bezpečnost svou staral sám, tedy prve, než na koleje vstoupí nebo vjede, na obě strany zkoumal, zdali se vlak neblíží, a teprve, když se ubezpečil, že trať je volná, k přechodu nebo přejezdu přikročil. A to každému bylo možno, neboť nikdo nemohl neviděti, že má před sebou dráhu. Odpadá-li však výtka nezřízení závor, zbývá jen případné zavinění zřízenců dráhy, za něž by podnikatele bylo možno k zodpovědnosti poháněti jen za podmínek § 1315 obč. zák. Tyto podmínky nejsou už proto dány, ježto žalobce ani netvrdil, že zřízenci dráhy, zejména strojvůdce, jemuž žaloba chce přičítati vinu proto, že nejel zmírněnou rychlostí byli nezdatni. Proto jest bezpředmětnou věta, která jediná z celého dovolání k této otázce hledí, že prý o neobyčejné rychlosti vlaku svědčí okolnost, že jeden těžký vůl byl úplně rozdrcen a daleko odvlečen, ačkoliv odvolací soud i tu okolnost z výpovědi strojvůdce vysvětlil v ten rozum, že se tak stalo z jiné příčiny t. j. že lokomotiva i po zastavení vlaku musila 20 m popojet, aby vůl do kol zapletený mohl býti vyproštěn. Odpadá-li však odpovědnost žalovaného eráru za úraz, z něhož žalováno, jest docela zbytečno zabývati se otázkou, nižšími stolicemi a následkem toho i dovoláním podrobně rozbíranou, zdali vozka sám úraz zavinil, neboť ať jej zavinil nebo ne a úraz přičísti by bylo jen náhodě, nemá to na rozhodnutí věci vlivu, a jest bezpředmětno vše, co tu dovolání uplatňuje jako odpor se spisy, že soud odvolací vycházel ze skutečností, jež zjištěny nebyly.

Citace:

č. 1655. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 460-461.