Čís. 13970.


Jest věcí soudcovského uvážení, zda výživné v případě § 154 obč. zák. má býti plněno v penězích, či in natura (v domácnosti).

(Rozh. ze dne 23. listopadu 1934, Rv I 1511/34.)
Procesní soud prvé stolice uznal žalovaného povinným, aby platil své matce na výživu 20 Kč týdně. Odvolací soud k odvolání žalovaného napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Soud prvé stolice správně uvažoval, zdali pro žalobkyni bylo by účelným, by žila u žalovaného, když nemá řádnou domácnost, manželka s ním nežije a kde tedy nelze s bezpečností čekati, že o tak starou osobu, jako jest žalobkyně, bude se cizí osoba lépe starati než vlastní dcera. Jest proto zcela souhlasiti s tím, když první soud přiklonil se k tomu, že naturální příspěvek je v souzeném případě účelnější ze strany dcery žalobkyně, kdežto na straně žalovaného že je více na místě příspěvek peněžitý.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Míní-li dovolatel, že neměl býti odsouzen k plnění výživného v penězích, poněvadž byl a jest i nadále ochoten vyživovati matku ve své domácnosti, nelze mu přisvědčiti. Dovolatel sám připouští, že jest věcí soudcovského uvážení, zda výživné v případě § 154 obč. zák. má býti plněno v penězích, či in natura. V souzeném, případě uznaly nižší soudy právem, že plnění výživného dovolatelem v penězích jest účelnější, a stačí dovolatele v tomto směru odkázati na správné a výstižné důvody nižších soudů, o jichž vyvrácení se dovolatel ani nepokusil.
Citace:
č. 11819. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/1, s. 710-714.