Čís. 1282.Přečinu dle §u 1 zákona o maření exekuce lze se dopustiti i ohledně věci, o níž bylo prodejové řízení zastaveno (§ 200 ex ř.).(Rozh. ze dne 5. října 1923, Kr I 617/22). Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Jičíně ze dne 27. března 1922, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem dle §u 1 zákona ze dne 25. května 1885 čís. 78 ř. zák.Důvody:Opírajíc se o důvody zmatečnosti čís. 9 a), b), §u 281 tr. ř., zmateční stížnost namítá jednak, že jednání obžalovaného, jemuž bylo dne 1. května 1921 sděleno, že vymáhající strana upustila od pokračování v exekuci a že prodejové řízení ohledně mlátičky, jemu dne 23. března 1921 zabavené, bylo zrušeno, nedostává se skutkového znaku přečinu, jímž obžalovaný byl uznán vinným, totiž předpokladu, že jednal za exekuce jemu hrozící nebo za jejího provádění, jednak že mu dlužno přiznati beztrestnost ve smyslu §u 2 lit. e) tr. zák., poněvadž musil míti za to, že exekuce je zrušena. Obojí námitka je neodůvodněna. Oním sdělením míní zmateční stížnost, jak patrno z jejich předchozích vývodů, usnesení okresního soudu v J. ze dne 15. května 1921, kterým, když mlátička při dražbě dne 14. května 1921 pro nedostatek nabídek nebyla prodána, nařízen byl dle §u 280 čís. 2 ex. ř. z moci úřední její prodej z volné ruky. V usnesení tom se praví, že na vymáhající straně jest, by výkonnému orgánu jmenovala kupitele, a dodává, že, nepojmenuje-li vymáhající strana kupitele do 14 dnů po doručení usnesení a nebude-li prodej v téže době proveden ani jiným kupitelům, kteří se u výkonného orgánu přihlásí, bude se míti za to, že vymáhající strana upouští od pokračování v exekuci, — že tudíž řízení prodejové bude po marném uplynutí této lhůty dle §u 200 čís. 3 a §u 282 ex. ř. zrušeno. Neodpovídá tudíž skutečnosti tvrzení zmateční stížnosti, že bylo obžalovanému dne 15. května 1921 sděleno, že vymáhající strana od pokračování v exekuci upustila, a že prodejové řízení ohledně zabavené mlátičky bylo zrušeno; ono usnesení ze dne 15. května 1921 obsahuje naopak dodatek, že se po marném uplynutí lhůty a při zrušení prodejového řízení bude míti za to, že se strany vzdávají doručení zrušovacího usnesení i rekursu proti němu. Rozsudek arci zjišťuje, že prodej z volné ruky, nařízený tímto usnesením, rovněž vykonán nebyl, jelikož vymáhající věřitel kupitele nepojmenoval a u výkonného orgánu se žádný kupitel nepřihlásil, a že řízení prodejové bylo proto dle §§ů 200 čís. 3 a 282 ex. ř. zrušeno. Rozsudkový výrok zní v ten smysl, že obžalovaný jednal v úmyslu, by za exekuce proti němu vedené zcela zmařil uspokojení svého věřitele, rozhodovací důvody pak zabývají se obhajobou obžalovaného, jenž prý myslil, že zabavení mlátičky, když od něho uplynulo přes půl roku, již neplatí, a se prý proto domníval, že může mlátičkou volně nakládati, a odmítají ji jako neoprávněnou. Nelze říci, že byl rozsudkem ať v tom ať v onom směru zákon porušen nebo že bylo zákona použito nesprávně. V §u 200 ex. ř. jsou na rozdíl od oněch ustanovení exekučního řádu, která jednají o zastavení exekuce (§§y 35 odstavec čtvrtý, 36 odstavec třetí, 37 odstavec čtvrtý, 39, 40), uvedeny případy, v nichž se zastavuje pouze řízení prodejové, pod čís. 3 zejména případ, v němž vymáhající věřitel ustoupí od pokračování v exekuci (nikoli tedy od exekuce samotné); to patrno i z dalšího ustanovení čís. 3, dle něhož pro vykonatelnou pohledávku vymáhajícího věřitele nemůže před uplynutím půl roku od zastavení navržena býti nová dražba. Také vzhledem k ustanovení druhého odstavce §u 256 ex. ř. nemůže býti vůbec pochybno, že v tomto případě, v němž mlátička dle rozsudkového zjištění zabavena byla dne 23. března 1921, jednoroční lhůta § 256 ex. ř. tudíž končila teprve dne 23. března 1922, kdežto závadný čin spáchán byl již koncem roku 1921, zrušením řízení prodejového nebyla zrušena exekuce zabavením započatá. Rozsudek mluví proto právem o exekuci proti obžalovanému vedené. Námitka, že obžalovaný musil vzhledem k usnesení ze dne 15. května 1921 a poněvadž vymáhající věřitel po dobu 6 měsíců od doručení tohoto usnesení ničeho nepodnikal, míti za to, že exekuce je zrušena a že mu tedy dlužno přiznati beztrestnost ve smyslu § 2 lit. a) tr. zák., nemůže dojíti povšimnutí, kdyžtě rozsudek po stránce subjektivní předpokládá, že obžalovanému jakožto strojníku, tedy živnostníku, byly známy základní zásady exekučního řízení, a tudíž, byv poučen, že se zrušuje řízení prodejové, musil věděti, že se tím ničeho nemění na zabavení, že tedy zabavenou mlátičkou volně disponovati nemůže. Skutkový tento předpoklad soud nalézacího nebyl ve stížnosti zmateční napaden způsobem, formálně přípustným, a je proto dle zásady §u 288 čís. 3 ř. tr. i pro soud zrušovací závazným, pokud jde o prozkoumávání rozsudku s hlediska uplatňovaných důvodů zmatečnosti. Zmateční stížnost míní konečně, že by snad bylo lze spatřovati v jednání obžalovaného skutkovou podstatu přestupku dle §u 3 zákona o maření exekuce, kdyby se totiž zjistilo, že k odstranění mlátičky došlo v úmyslu, by s ní úřad nemohl nakládati. Stížnost sice v souvislosti s předchozí námitkou i tento úmysl vylučuje, než její úvahy stávají se bezpředmětnými vzhledem na rozsudkové zjištění, dle něhož obžalovaný jednal v úmyslu, dodávajícím jeho činu povahu přečinu dle §u 1 zákona o maření exekuce, totiž v úmyslu, by zmařil uspokojení svého věřitele. Tímto zjištěním rozsudkovým jakožto zjištěním skutkovým je vzhledem k ustanovení §u 288 čís. 3 tr. ř. vázán jak stěžovatel tak zrušovací soud.