NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 2

Č. 2607.

Policejní právo trestní: Za dodržování pracovní doby podle zákona č. 91/1918 odpovídá zaměstnavatel neb osoba, kterou majitel podniku zmocnil, aby určovala pracovní dobu.
(Nález ze dne 5. září 1923 č. 14 802.)
Věc: Julius W. v D. K. proti zemské správě politické v Praze stran přestupku dle zákona o osmihodinové době pracovní.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Nař. rozhodnutím nebylo vyhověno odvolání st-le z trestního nálezu 1. stolice, jímž st-1 byl uznán vinným přestupkem § 8 zák. z 19. prosince 1918 č. 91 Sb., ježto v továrně fy. W. a synové v D. K., jejíž ředitelem jest st-1, bylo pracováno přes čas bez úředního povolení; nař. rozhodnutí bylo odůvodněno pouze poukazem na to, že skutková povaha přestupku jest zjištěna.
O stížnosti, rozhodnutí toto naříkající pro vadnost řízení a mylné právní posouzení věci, uvážil nss:
Stížnost nebéře nař. rozhodnutí v odpor, pokud jde o otázku objektivní skutkové povahy přestupku § 8 cit. zák., nepopírajíc, že v podniku fy. W. a synové bylo pracováno přes čas proti předpisu zákona; namítá však ve směru subjektivním, že st-1 není odpovědným za překročení zákonné doby pracovní, ježto není ani majitelem firmy, ani technickým ředitelem, kteří jedině jsou odpovědni za dodržení pracovní doby, a kteří nařizují, kdy a jak dlouho se v továrně pracuje; st-1 jest prý pouze komerčním ředitelem, a nemá ingerenci na technické vedení závodu.
St-1 ve svém odvolání uváděl, že pokuta může býti snad uložena fě. W. a synové, nikoliv jemu; tím zřejmě chtěl namítati, že nikoliv on, nýbrž někdo jiný jest odpovědným za překročení pracovní doby.
Žal. úřad však k této otázce nezaujal stanoviska.
Zákon č. 91 z r. 1918 činí, jak vysvítá z jeho ustanovení, zejména §§ 2, 3, odst. 1, 12, odst. 4, za dodržení pracovní doby odpovědným zaměstnavatele. Z povahy věci plyne, že odpovědnost ta stíhá i toho, kdo jest majitelem podniku zplnomocněn, aby určoval pracovní dobu. Mělo proto býti úřadem bezpečně zjištěno, kdo nařídil, aby se pracovalo přes čas, resp. komu ve smyslu § 6 cit. zák. náleželo, aby opatřil povolení úřadu k práci přes čas nebo kdo v tomto směru živnostenskému úřadu jako odpovědný zástupce firmy byl ohlášen.
Okolnosti tyto však nebyly zjištěny, ačkoliv nález, kterýmž se obviněnému ukládá trest, předpokládá, že odsouzený za překročení zákonného předpisu osobně jest odpovědným. Pouhá okolnost, že st-1 jako ředitel továrny se dostavil k úřednímu výslechu místo předvolaného majitele továrny, nestačí k zjištění této odpovědnosti a odsuzující výrok postrádá tedy ve směru subjektivním dostatečného základu; bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti pro vadnost řízení.

Citace:

č. 2607. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 484-485.