NPD documents search: Boh. adm., 19 (1937)

Č. 13095.

Živnostenské právo: 1. Pro osvobození od průkazu způsobilosti podle § 3 zákona č. 112/1927 Sb. se nevyžaduje, aby osoba, o kterou jde, byla zaměstnána jako živnostenský pomocník ve smyslu VI. hlavy živn. řádu, je proto lhostejno, zda ona osoba byla po dobu svého zaměstnání přihlášena k nem. pojištění, a není třeba, aby její vysvědčení byla potvrzena společenstvem. — II. * Zaměstnáním v živnosti hostinské jako číšník atd., které podle § 3 odst. 1 bodu 1 lit. b) zákona č. 112/1927 Sb. osvobozuje od průkazu způsobilosti požadovaného § 1 pro živnost hostinskou a výčepnickou, dlužno rozuměti i zaměstnání v cizině.
(Nález z 3. prosince 1937 č. 2145/35-3.)
Prejudikatura: ad I. Boh. A 8789/30, 9829/32.
Věc: Společenstvo hostinských a výčepníků soudního okresu uhersko-ostrožského v Uherském Ostrohu na rozhodnutí zem. úřadu v Brně z 4. února 1935 o koncesi hostinské.
Výrok: Stížnost se zamítá.
Důvody: Výměrem okr. úřadu v Uherském Hradišti z 27. dubna 1932 byla zamítnuta žádost st-lova za udělení koncese ku provozování živnosti kavárenské a restaurační v novostavbě, která se má zříditi na pozemku parc. č. 31/13 ve Veselí n. M. — —
Nař. rozhodnutím zrušil žal. úřad tento výměr a udělil st-li žádanou koncesi hostinskou a výčepní se stanovištěm v novostavbě postavené na parcele č. 31/13 ve Veselí n. Mor. V rozhodnutí tom se praví: — —
Společenstvo podalo včas námitky proti dokladům předloženým st-lem na průkaz způsobilosti s odůvodněním, že 13 předložených vysvědčení o číšnickém zaměstnání v tuzemsku není ověřeno příslušnými společenstvy, 4 vysvědčení o číšnickém zaměstnání v cizině nejsou (pak ověřena československým konsulátem. Zem. úřad nemůže uznati tyto námitky společenstva odůvodněnými, nýbrž uznává, že st-l předloženými doklady prokázal alespoň 6leté faktické zaměstnání jako číšník v živnosti hostinské a výčepní před působností zákona č. 112/1927 Sb., takže je ve smyslu jeho § 3 lit. b) od předložení řádného průkazu způsobilosti osvobozen. Podle výučního listu z 1. ledna 1924 byl st-l od 1. ledna 1921 do 1. ledna 1924, tedy po dobu 3 let zaměstnán jako číšnický učeň v živnosti hostinské a výčepní. Dalšími 13 vysvědčeními prokázal, že byl v této živnosti v tuzemsku jako číšník zaměstnán celkem 2 roky a 5 dnů, a to jednak před působností shora cit. zákona, jednak také potom. Dalšími 4 vysvědčeními prokázal že byl jako číšník v hostinských a výčepních živnostech v cizině (Itálii) zaměstnán po dobu 1 roku, 8 měsíců a 16 dnů. Učební dobu v živnosti hostinské ie pak považovati za rovnocennou »zaměstnání číšnickému« ve smyslu § 3 cit. zákona. Pokud se týká vysvědčení o zaměstnání v tuzemsku, tu ne- třeba, aby vykazovala formální náležitosti pro průkaz způsobilosti předepsané (potvrzení společenstva a pod.); jich materiální správnost a věrohodnost pak společenstvo vůbec nepopírá. Pokud se týká vysvědčení z ciziny, tu neshledává zem. úřad potřebným zaváděti šetření o jejich věrohodnosti prostřednictvím zahraničních úřadů. — —
Žal. úřad vyslovil v nař. rozhodnutí, že žadatel Karel V. je podle § 3 odst. 1 bodu 1 lit. b) zákona č. 112/1927 Sb. od průkazu způsobilosti, požadovaného jinak § 2, osvobozen, ježto prokázal alespoň šestileté faktické zaměstnání jako číšník v živnosti hostinské a výčepní před působností tohoto zákona. Proti tomu uvádí především stížnost, že předložená vysvědčení, i kdyby je bylo lze uznati, což st-lka ovšem popírá, nedosvědčují šestileté zaměstnání před účinností cit. zákona. Tu však stížnost přehlíží předpis § 3 odst. 2, jehož se žal. úřad též výslovně dovolal a v němž se stanoví, že osobám uvedeným v odst. 1 bodu 1 lit. b) až d), které v den účinnosti zákona ještě nedokončily šestiletou dobu zaměstnání tam požadovanou, započítává se do tohoto šestiletí také doba ztrávená v zaměstnání po účinnosti tohoto zákona.
Průkaznost žadatelem předložených tuzemských vysvědčení o zaměstnání jako číšník mimo potvrzení od vojska popírá pak stížnost proto, že nejsou ověřena nebo potvrzena příslušným společenstvem. Ani tu nelze stížnosti přisvědčiti. Nss vyslovil již v nálezu Boh. 9829/32, že pro osvobození od průkazu způsobilosti podle § 3 zákona č. 112/1927 Sb. stačí i takové pouhé faktické zaměstnání, kterým mohl uchazeč získati vědomosti a zkušenosti, jež je pokládati za dostačující právě vzhledem k tomu, že jde o kvalifikaci nabytou před účinností cit. zákona, a pak v nálezu Boh. A 8739/30, že pro uvedené osvobození se nevyžaduje, aby zaměstnání se dálo ve vlastnosti živnostenského pomocníka ve smyslu VI. hlavy živn. řádu; z toho dovodil pak nss v posléze cit. nálezu, že vzhledem k tomu, že jen při zaměstnání pomocnickém je zaměstnavatel povinen podle živn. řádu přihlásiti zaměstnance u společenstva a nemocenské pokladny, nemůže proto jeho nepřihlášení býti na újmu při zkoumání, jsou-li splněny předpoklady osvobození od průkazu způsobilosti. Na názorech těch setrvává soud i v tomto případě a odkazuje podle § 30 jedn. řádu pro nss č. 191/1937 Sb. na odůvodnění cit. nálezů. Je-li však podle toho, co bylo právě řečeno, lhostejno, byl-li Karel V. ve svém zaměstnání jako číšník u společenstva a nemocenské pojišťovny přihlášen nebo ne, ježto nezáleží na tom, byl-li skutečně živnostenským pomocníkem, nebylo třeba, aby jeho vysvědčení byla potvrzena nebo ověřena společenstvem; stejně nevyžaduje zákon, aby žadatel o koncesi prokázal, že byl po dobu svého zaměstnání k nemocenskému pojištění přihlášen. Právem proto neuznal žal. úřad námitky společenstva v tomto směru činěné důvodnými.
Pokud jde o cizozemská vysvědčení, namítlo společenstvo ve svém vyjádření, že bylo by lze uznati je jen tehdy, kdyby byla ověřena československým konsulátem, resp. úřady v cizině. Uvádí-li nyní stížnost, že těmito vysvědčeními vůbec nelze podati průkaz způsobilosti, nýbrž že by po jejich ověření mohla býti na jejich podkladě udělena jen dispense, hájí tím zcela jiné stanovisko, než činila během řízení, kde totiž uznala, že by cizozemskými vysvědčeními po ověření jejich mohl býti podán průkaz způsobilosti. Je proto takto formulovaná námitka nepřípustná, ježto nebyla uplatněna během řízení správního. Pokud pak jde o ověření cizozemských vysvědčení československými konsuláty, resp. zastupitelskými úřady, neobsahuje zákon č. 112/1927 Sb. žádné ustanovení na- značeného obsahu a ježto podle něho, jak řečeno, záleží pro osvobození od průkazu způsobilosti jen na faktickém zaměstnání po určitou dobu, aniž musí býti toto zaměstnání konáno zásadně jen v tuzemsku, mohlo by se společenstvo brániti proti průkazu zaměstnání cizozemskými vysvědčeními jen, kdyby vůbec popřelo, že žadatel za koncesi byl v cizině fakticky zaměstnán. To však stížnost nečiní.

Citace:

č. 13007. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19, s. 890-892.