Authors:
= Váž. civ., 12 (1930), sv. 1
PDF

Čís. 9594.


Sprostředkovatelská smlouva.
K platnosti sprostředkovatelské smlouvy se nevyžaduje, by měl zprostředkovatel oprávnění k provozování této živnosti.
Sprostředkovatel má nárok na odměnu, když vykonal činnost, za kterou mu příkazce slíbil odměnu. Nemá však nároku na odměnu, vykonal-li činnost jinou, než umluvenou, a to ani, když došlo mezi stranami k ujednání smlouvy a když činnost, již sprostředkovatel skutečně vykonal, jest v příčinné souvislosti s tímto výsledkem.
(Rozh. ze dne 31. ledna 1930, Rv I 1036/29).
Žaloba o zaplacení sprostředkovatelské provise byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto důvodů:
Nezáleží na tom, že žalobce, který, jak nižší soudy uznávají, byl vskutku pachtýřem sprostředkovatelské živnosti, byl správním úřadem schválen jen jako náměstek. Mohl přes to sjednávati platně obchody vlastním jménem a na vlastní účet, poněvadž se k platnosti sprostředkovatelské smlouvy vůbec nevyžaduje, by sprostředkovatel měl úřední oprávnění k provozování této živnosti (sb. n. s. č. 8562). Avšak nižší soudy mají pravdu v tom, že nenastaly předpoklady, na nichž závisel žalobcův nárok na provisi. Sprostředkovatel má nárok na odměnu, když vykonal činost, za kterou mu příkazce slíbil odměnu. Když vykonal činnost jinou, než umluvenou, nemá nároku na odměnu, a to ani, když došlo mezi stranami k ujednání smlouvy a když činnost, již sprostředkovatel skutečně vykonal, jest v příčinné souvislosti s tímto výsledkem. Podle zjištění nižších soudů ujednal žalobce se žalovaným, že obdrží od něho 3% provisi, když jeho obchod prodá. Tím nelze rozuměti jen oznámení nebo přivedení kupitele, nýbrž jeho úkolem bylo, dosíci toho, by se strany o kupu shodly. Tomuto úkolu však žalobce nedostál, neboť podle zjištění nižších soudů se žalobce od doby, kdy klub inserát uveřejnil a T. se na něj přihlásil, již jednání nesúčastnil a k dohodě mezi stranami došlo součinností svědka Sch-a, nikoliv žalobce. Již tento důvod stačí, by byla žaloba zamítnuta.
Citace:
Čís. 9594. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 183-184.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).