NPD documents search: Boh. adm., 14 (1932), sv. 2

Čís. 3560.

Při hospodaření obilní sklizní z roku 1921 jest pro uplatňování nároku z právního poměru mezi družstvem, dodávajícím obilí mlýnu, by je pro obvodovou rozdělovnu semlel, a mezi tímto mlýnem přípustným pořad práva.
(Rozh. ze dne 4. března 1924, R I 141/24.)
Proti žalobě, již domáhalo se hospodářské družstvo na smluvním
mlýnu nedoplatku kupní ceny za obilí, dodané ze sklizně roku 1921, vznesl žalovaný námitku nepřípustnosti pořadu práva, jíž soud prvé stolice vyhověl a žalobu odmítl; rekursní soud zamítl námitku nepřípustnosti pořadu práva. Důvody: Prvý soud odmítl žalobu, vyhověv námitce nepřípustnosti pořadu práva. Při tom vycházel ze stanoviska, že poměr mezi stranami, záležející v tom, že žalující dodávala žalované obilí, by je pro rozdělovnu obvodu semlela, byl poměrem veřejnoprávním a že žalující strana jednala z rozkazu státní správy v zájmu veřejném a že také žalovaná strana byla činnou jako pomocný orgán státní správy. Prvý soud stanovisko toto dovozuje z předpisů
o hospodaření obilní sklizní z roku 1921, zejména také vládního nařízení ze dne 11. srpna 1921 čís. 270 sb. z. a n., ale přehlíží při tom důležitou okolnost, že právě toto nařízení rozlišuje při hospodaření tom stránku administrativní (rozdílení obilí a mlýnských výrobků), kterou svěřuje úřadům správním, a stránku obchodní (sprostředkování přechodu obilí od výrobce ku spotřebiteli), kterou přenechává obchodu a zásobovacím sdružením. Žalovaná strana v tomto sprostředkování činná byla na základě smlouvy t. zv. mlýnské, kteroužto smlouvou zavázala se, převzíti přidělení obilí, semlíti je a mouku odevzdati dle určitých smluvních podmínek. Obmezení, která jí smlouvou tou nebo zákonem byla uložena, neměnila ničeho na tom, že byl tu dobrovolný smluvní poměr, že strana žalovaná nejednala z příkazu státního, nýbrž dle smluvního závazku oproti soukromoprávní organisaci zásobovací
(rozdělovně), neb proti dodavateli obilí, v tomto případě žalující straně. Strana žalovaná měla dle ujednání i povinnost, platiti hotově obilí, k semletí převzaté, a, byť se to snad dělo na účet rozdělovny, dělo se tak přece oproti dodavateli obilí přímo a další vyrovnání s rozdělovnou bylo věcí strany žalované. Z toho je patrno, že nevykonávala žalovaná strana příkazu vládního, nýbrž závazek smlouvou převzatý, že tedy nemůže býti pokládána za pomocný orgán státní správy. Jaký byl poměr žalující strany ke státu, jest při tom nerozhodno a není tedy ani třeba, touto otázkou se zabývati. Nelze tedy mluviti o nějakém poměru dvou orgánů státní správy, působících ve veřejném zájmu, neboť na straně žalované šlo o výkon soukromoprávní smlouvy, jak a pokud z toho vznikaly přímé závazky pro žalovanou oproti žalující, jest již věcnou stránkou sporu a nemůže míti významu pro přípustnost pořadu práva. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Na dlouhé a rozvláčné provedení dovolacího rekursu stačí poukázati na správné a jádro věci vystihující důvody soudu rekursního a dodati: Jde o hospodaření sklizní roku 1921. Obchod touto sklizní byl uvolněn s jistými výjimkami až na 40 000 vagonů žita a pšenice, jež měli dodati státu držitelé zemědělských podniků a jichž bylo použito k zásobení vrstev nezámožných. Státní obilní ústav, se svými odbočkami a okresními obilními úřady, který dosud vedl zásobovací agendu správní i obchodní, byl zrušen a vstoupil dnem 1. září 1921 do likvidace (§ 6 nař. čís. 224/21 sb. z. a n. a nař. čís. 281/21 sb. z. a n.). Správní agenda výkupu, dodávky, zpracování a rozdělování obilí pro zásobování nezámožného obyvatelstva příslušela od té doby, pokud šlo o vrchní správu a dozor, ministerstvu pro zásobování lidu, jinak zemským a okresním správám politickým, obchodním provedením výkupu, převzetím, zaplacením a uschováním dodaného obilí pověřeny byly zemědělské organisace a obchod, vlastně obchod a zásobovací organisace spotřebitelů a za obchod Centrokooperativ, zapsané společenstvo s r. o., který prováděl nákup, převzetí a zaplacení, uschování a dodání povinného obilí na svůj účet a nebezpečí a to v jednotlivých zemích prostřednictvím generálních komisionářů a komisionářů, které si sám jmenoval a za něž ručil. V jednotlivých okresích obstarávaly rozdílení obilí rozdělovny okresní a zásobovací organisace spotřebitelů, jež byly povinny přidělené zboží převzíti, přidělené obilí dáti semlíti a mlýnské výrobky rozděliti, při čemž uzavíraly s mlýny, pokud se týče s organisací pověřenou výkupem obilí, smlouvy o dodávce (převzetí) obilí a mlýnských výrobků a vzájemných povinnostech podle zásad, vydaných ministerstvem (§§ 1, 2, 5, 6 a 9 nař. čís. 224/21 a §§ 31 a 32 nař. čís. 237/21, § 3, 4, 8 a 10 nař. čís. 270/21 a čl. II. vyhlášky vlády republiky čsl. čís. 285/21). Z těchto předpisů je zjevno, že předpisy pro období, jehož týká se spor, přesně rozeznávaly při agendě zásobovací mezi stránkou administrativní, již obstarávaly státní úřady za pomoci okresních rozděloven a organisací spotřebitelů, a stránkou obchodní, již obstarával Centrokooperativ se svými generálními a jinými komisionáři, okresní rozdělovny a zásobovací organisace spotřebitelů za smluvní pomoci mlýnů. Ona agenda jest oboru veřejnoprávního, tato soukromoprávního. Ježto zjištěno, že žalovaná strana dostávala do svého mlýna, třeba i bez objednávky, obilí určené k zásobení nezámožných vrstev obyvatelstva k poukazu žalující strany jako generálního komisionáře, dle přídělu zemské politické správy pro okresní rozdělovnu v K., že obilí to, dle platných předpisů, semílala a že mlýnskými výrobky z něho disponovala okresní správa politická (okresní obilní úřad a okresní rozdělovna) v K. a dále že žalující strana, jako generální komisionář »Centrokooperativu« prováděla nákup, převzetí a zaplacení, uschování a dodání povinného obilí na svůj účet a nebezpečí a že mlýny měly generálním komisionářům platiti obilí předem, před expedicí, jakmile dojde oznámení o přídělu, je jisto, že žalovaná strana jako t. zv. smluvní mlýn súčastnila se obchodní stránky zákonem upravené distribuce obilí a mlýnských výrobků, jsouc tím se žalobkyní v poměru soukromoprávním a že žaloba z tohoto poměru na ni vznesená patří na pořad práva. Stěžovatelem citovaných rozhodnutí čís. 1428, 1510 a 1604 sb. Vážný nelze na tento případ použiti. Nehledíc ani k tomu, že se týkají případů
spadajících do doby starších zásobovacích předpisů, je předmětem
prvého dodání obilí dle úředního přídělu a tedy správní stránka zásobovací agendy, podobně je tomu u druhého rozhodnutí. Třetí rozhodnutí týká se státního hospodaření sklizní bramborů 1920, ve prospěch státu vesměs zabavenou, při čemž byl pomocným orgánem státu Státní obilní ústav se svými zmocněnci (§ 1, 5, 6 a 21 nař. čís. 520/20). V tomto případě jde však o uvolněný již obchod obilím a distribuci jeho jisté části mezi nezámožné obyvatelstvo, kterou distribuci prováděly po stránce správní v podstatě státní úřady, po stránce obchodní obchod, zvláště Centrokooperativ se svými komisionáři, kteří vystupují již obchodně a tedy samostatně ve smyslu obchodního zákona.

Citace:

Rozhodnutí č. 3560. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 325-327.