NPD documents search: Váž. civ., 13 (1931), sv. 2

Čís. 2294.

Kandidátům advokacie nelze započítati do advokátní praxe vojenskou službu, již konali před dokončením studií.
(Rozh. ze dne 20. února 1923, R I 94/23.)
Posluchač práv konal po více let službu vojenskou až do 16. prosince 1918. Dne 20. července 1918 obdržel absolutorium, dne 21. listopadu 1918 podrobil se s úspěchem poslední státní zkoušce a dne 9. ledna 1919 byl povýšen na doktora práv. Od 23. ledna 1919 do 31. srpna 1919 konal soudní praxi dle §u 2 adv. řádu a dne 1. září 1919 vstoupil jako kandidát advokacie do kanceláře advokátní. Hodlaje se v druhé polovici června 1922 přihlásiti ke zkoušce advokátní, předložil usnesení výboru adv. komory ze dne 15. června 1920, v němž tento, vyžádav si absolutorium, potvrzuje, že se mu do zákonnité praxe jako kandidáta advokacie započítává doba od 20. července 1916 do 16. prosince 1918. Na to podal, vykonav s úspěchem zkoušku advokátní, dne 30. října 1922 výboru advokátní komory žádost, aby byl zapsán do seznamu advokátů. Rozhodnutím ze dne 1. listopadu 1922, čís. 10535 výbor advokátní komory žádosti na ten čas nevyhověl, poněvadž žadatel neprokázal šestileté přípravné praxe, neboť do vyhotovení usnesení téhož výboru ze dne 15. června 1920, jímž žadateli započtena byla vojenská služba od 20. června vlastně července 1916 do praxe advokátní, vloudila se chyba, ježto oproti správnému datu 20. června (vlastně července) 1918, v prvopisu se nalézajícímu, napsáno bylo do vyhotovení 20. července 1916. Do tohoto rozhodnutí podal žadatel k výboru advokátní komory rozklad, a spojil s rozkladem, kdyby mu vyhověno nebylo, odvolání ve smyslu posledního odstavce nařízení vlády ze dne 9. prosince 1919, čís. 651 sb. z. a n. pokud se týče §u 30 odstavec třetí řádu advokátního. Rozkladu nebylo vyhověno. Vrchní zemský soud zamítl odvolání. Důvody: Samozřejmo, že předmětem rozhodování vrchního zemského soudu může býti jen ona část napadeného rozhodnutí, kterouž odvolateli nebyla započtena vojenská služba až do 19. července 1918. V tomto směru je také učiněn návrh odvolací. Od- volatel nemá však oprávněné příčiny к stížnosti, poněvadž nezapočtení vojenské služby až do 19. července 1918 je vzhledem k ustanovení §u 1 (1) vládního nařízení ze dne 6. září 1922 čís. 262 sb. z. a n. odůvodněno; neboť odvolatel skončil právnická studia dnem vydání absolutoria, tedy 20. července 1918 a teprve od tohoto dne lze mu vojenskou službu, byť i ji již před vydáním absolutoria konal, do sedmi- nyní šestiletého zaměstnání započísti. Čl. 1 (2) čís. 1 vládního nařízení ze dne 9. prosince 1919, čís. 651 sb. z. a n.
Nejvyšší soud nevyhověl odvolání.
Důvody:
Odvolatel konal vojenskou službu až do 16. prosince 1918; část její až do 20. července 1918 spadá do doby jeho právnických studií, další část do advokátní praxe. Dle §u 1 (2) c) a dle §u 6 zákona ze dne 31. ledna 1922, čís. 40 sb. z. a n. jest souhlasně s dříve platným § 1 (2) c) a §§ 7 i 30 advokátního řádu z roku 1868 podmínkou zápisu do seznamu advokátu (kandidátů advokacie), by kandidát vykonal studia právnická. Dobu studijní nelze tedy započítati do advokátní praxe a v důsledku toho nemůže odvolateli započítána býti do této praxe ani ona část vojenské služby, která spadá do jeho studijní doby, tedy do doby přede dnem 20. července 1918, nýbrž bylo možno ji, pokud to zákonné předpisy dovolovaly, vpočítati jemu do doby studijní, kteréžto výhody se mu také skutečně dostalo potud, že, jak uvedeno jest v jeho universitním absolutoriu, byla mu do universitních studií započítána vojenská služba dvou válečných semestrů. Ani z ministerského nařízení ze dne 21. srpna 1916 čís. 268 ř. zák., ani z vládních nařízení ze dne 9. prosince 1919 čís. 651, ze dne 23. března 1920 čís. 176 a ze dne 6. září 1922 čís. 262 sb. z. a n. nelze vyvoditi nic jiného; naopak vysvítá správnost hořejšího mínění z výslovného znění odstavce druhého článku 1. vládního nařízení ze dne 9. prosince 1919, čís. 651 sb. z. a n. v nynějším, od 12. září 1922 platném znění vládního nařízení ze dne 6. září 1922, čís. 262 sb. z. а n., dle něhož vojenská služba může býti započtena jen 1. kandidátům advokacie, kteří před nastoupením vojenské služby už byli zapsáni v seznamu kandidátů, nebo byli v praxi soudní, do advokátní praxe započítatelné, tedy před nastoupením vojenské služby už dokončili studia právnická, a 2. kandidátům advokacie, kteří do dvou let po skončení právnických studií službu vojenskou nastoupili, tedy rovněž už před nastoupením vojenské služby dokončili právnická studia.

Citace:

Čís. 2294. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 294-296.