NPD documents search: Váž. tr., 14 (1932)

Čís. 4537.

Při podvodu spáchaném zatajením neshořelých věcí za účelem vylákání pojistného i za ně nemusí hodnota věcí těch představovati škodu, která mohla a měla pojišťovně vzejíti.
(Rozh. ze dne 17. listopadu 1932, Zm II 189/32.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítnuv v neveřejném zasedání zmateční stížnost obžalovaných do rozsudku krajského soudu trestního v Brně ze dne 10. března 1932, jímž byli stěžovatelé uznáni vinnými zločinem nedokonaného podvodu podle §§ 8, 197, 200 tr. zák., zrušil napadený rozsudek ohledně všech obžalovaných ve výroku o vině jakož i v ostatních výrocích s ním souvisejících podle § 290 tr. ř. z moci úřední jako zmatečný a věc vrátil soudu prvé stolice, by o ní znovu jednal a rozhodl. V otázce, o niž tu jde, uvedl v
důvodech:
Zrušovací soud se přesvědčil při poradě o zmateční stížnosti, že bylo
použito trestního zákona nesprávným jeho výkladem v neprospěch obžalovaných, an rozsudek, uznávaje všechny obžalované vinnými zločinem nedokonaného podvodu podle §§ 8, 197, 200 tr. zák., zjišťuje sice, že se obžalovaní domluvili, že před pojišťovnou zatají zachráněné věci, by dostali vyšší pojistné, a za tím účelem tvrdili četnictvu vědomě křivě, že jim shořelo všechno, ač věděli, že značnou část svršků v hodnotě přes 2000 Kč zachránili; opomenul však vůbec zjistiti náležitost nezbytnou pro kvalifikaci zločinného podvodu, třebaže nedokonaného, totiž to, že jednáním, obžalovaných, kdyby bylo došlo k jeho dokonání, byla by vůbec a také podle úmyslu obžalovaných vzešla škoda převyšující 2000 Kč. Zjištění, že hodnota ukrytých věcí činila 2888 Kč a že si obžalovaní byli vědomi toho, že zachránili část svršků v ceně přes 2000 Kč, tuto nezbytnou skutkovou podstatu zločinného podvodu ještě nenahražuje, ano lstivé předstírání, že určitá vyšší škoda jim vzešla, vzhledem k obsahu pojišťovacích smluv a vzhledem ku pravidelnému způsobu výpočtu škody z požáru jen jako určité kvóty v poměru k celkovému rozsahu pojištění a výši pojištěné částky nemuselo ještě míti v zápětí, že by pojišťovna byla i tak povinna jim vyplatiti a že by jim skutečně též vyplatila náhradu v celé tvrzené výši, pokud se týče ve výši hodnoty ukrytých věcí. Rozsudek zřejmě zaměňuje a klade rovnítko mezi dva pojmy naprosto odlišné, mezi. hodnotu věcí ukrytých a škodu, která objektivně ze lstivého předstírání vůbec mohla a podle úmyslu pachatelů též měla vzejíti. Tento způsob výkladu a zhodnocení skutkového stavu je právně mylný.

Citace:

č. 4537. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1933, svazek/ročník 14, s. 322-323.