Deník.

Proměny v právním přesvědčení.

K článku p. profesora Dra Horáčka v prvním sešitu tohoto časopisu dovoluji si krátké doplnění.
K zmíněnému předmětu dodává posuzování analogie v trestním právu zajímavý příklad, na který poukazuje profesor del Vecchio v Římě v knize: »Principi del diritto« (1920): Naše doba zamítá energicky analogii v trestních věcech a vyslovuje tuto zásadu i v trestních zákonech, že tu ale nejde o věčnou větu vysvítá z pravdy, že římské právo připustilo analogii i v trestních věcech, jak dosvědčují věty: »Tale sit delictum, quod vel ex scriptura legis descendit vel ad exemplum legis vindicandumest.« (7 § 3 D 48, 4.). Viz i Ulpian fr. 1 x 2 D I, 4.
Analogie byla odstraněna pak během času z trestního práva. Avšak dnes hlásí se již znamenití právníci a požadují nové uvedení analogie, jelikož jiným způsobem prý nelze brániti stoupající kriminalitě a novým tvarům zločinů. Ba, již r. 1885 píše německý právník Binding v slavné »příruční knize trestního práva«, že věda hájí ještě poslední zbytek zastaralých názorů, vylučujíc analogii. »Připouštíme sice tento prostředek na odhalení skrytého práva ve všech jiných oborech veřejného práva, zejména i v ústavním právu, ačkoli doslovné znění ústavního práva váží více, než doslov trestního práva. Analogii zakázati výhradně pro trestní právo, jest křiklavý odpor, jejž neslyšíme skoro úmyslně.« —
Mám za to, že tato slova nalézají dnes silnější souhlas než 1885, což dokazuje správnost myšlenek o proměnách v právním přesvědčení.
Dr. Oskar Meister, Št. Hradec.
Ke zprávě p. Dr. Meistera připojil bych tyto poznámky:
Není pochyby, že v otázce přípustnosti analogie v trestním právu setkáváme se skutečně v novější době se změnou v právním přesvědčení. Souvisí to se změněným názorem na podstatu trestního práva. Kdežto dříve převládal zřetel garanční (trestní zákon jako ochrana občanské svobody), klade se postupem doby váha též na vlastní účel trestního práva, ať je již formulován jako ochrana společnosti či jinak. Také některá positivní práva opouštějí zákaz analogie v trestním právu, pokud jde o podmínky trestnosti. Tak činí trestní zákoník dánský z r. 1930, nehledíme-li ani k revolučnímu trestnímu právu sovětskému nebo dokonce k předpisům platným pro komunistickou republiku maďarskou r. 1918 nebo pro republiku rad vojáků v Bavorsku téhož roku, které opouštějí vůbec požadavek nullum crimen sine lege poenali. Leč právě okolnost, že revoluční zákonodárce s oblibou rušil zákaz analogie v trestním právu, nutí k opatrnosti, kdyby se snad ukázala tendence, aby zmíněná změna v právním přesvědčení se projevila v trestním zákoně. Zdá se, že právě nynější neklidná doba je k podobným reformám málo vhodná, neboť je tu nebezpečí, že trestní právo stalo by se pak příliš svůdným prostředkem k uplatňování požadavků třídních, stavovských a stranických. Příliš draze byla by vykoupena výhoda větší pružnosti trestního práva, zejména vzhledem k okolnosti, že případy, kdy zákaz analogie jeví se brzdou účinnému výkonu trestního práva, jsou poměrně nečetné a potřebám toho druhu může býti vyhověno doplněním trestního zákona.
Solnař.

Citace:

ČULÍK, Jaroslav. Návrh nového občanského zákoníka a občanstvo.. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1932, svazek/ročník 14, číslo/sešit 5, s. 35-38, 49-49.