Čís. 6106.

K § 5 tr. zák.
Návod předpokládá vždy úmyslné působení na vůli přímého pachatele, v němž má tak býti vzbuzeno rozhodnutí spáchati určitý trestný čin.
Kdo pachateli bez dorozumění s ním opatří jen příležitost k spáchání deliktu, může se dopustiti spoluviny ve formě pomoci, směřoval-li jeho úmysl k podporování pachatele, ale nedopouští se návodu k trestnému činu.
(Rozh. ze dne 21. ledna 1938, Zm II 552/37.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl zmateční stížnost obžalovaného B. do rozsudku krajského soudu, jímž byli uznáni vinnými obžalovaná A. zločinem podvodu podle §§ 197, 199 a) tr. z. a obžalovaný B. zločinem spoluviny na podvodu podle §§ 5, 197, 199 a) tr. z.
Z důvodů:
Co se týče hmotněprávního zmatku podle § 281, čís. 9 a) tr. ř., nutno v souladu se zmateční stížností označiti za právně pochybený názor nalézacího soudu, že stěžovatel již tím, že vedl svou manželku jako svědkyni o nepravdivé okolnosti, dal ve smyslu § 5 tr. z. úmyslně podnět ke spáchání trestného činu (zločinu podvodu podle §§ 197, 199 a) tr. z.). Touto činností byl by stěžovatel sice třebas úmyslně manželce umožnil vydání křivého svědectví, pokud se týče byl by jí k tomu poskytl příležitost, leč v tom se ještě nevyčerpává pojem návodu po rozumu § 5 tr. z. Prostředky návodu (»rozkaz, radu, poučení, pochvalu«) uvádí sice § 5 tr. z. jen příkladmo a lze návod spáchati i jinými prostředky, na pr. nabízením odměny nebo sázky, vyhrožováním, prosbami, ba zrazováním na oko v úmyslu k činu vyprovokovati (Miřička, Trestní právo hmotné, str. 94, Altmann, Komentář, (1), (X), s. 62, str. 62), ale přece poukazují vypočtené tam prostředky návodu jakož i ostatně sám pojem návodu k tomu, že tato forma spoluviny vždy předpokládá úmyslné působení na vůli přímého pachatele, v němž má býti tímto působením vzbuzeno rozhodnutí spáchati určitý trestný čin (srovn. rozh. čís. 3065, 3376, 3464 Sb. n. s.). Po stránce objektivní nestačí tedy pro pojem návodu pouhá příčinná souvislost mezi jakoukoli činností domnělého návodce a činem hlavního pachatele, kterážto souvislost by byla ovšem dána i tam, kde přímý pachatel jen užije ke spáchání činu příležitosti domnělým návodcem utvořené, nýbrž je třeba příčinné souvislosti mezi spácháním činu jakožto výsledkem a působením návodce na vůli hlavního pachatele jakožto příčinou. Kdo hlavnímu pachateli bez dorozumění s ním jen opatří příležitost ke spáchání deliktu, může se po případě dopustiti spoluviny ve formě pomoci, směřoval-li jeho úmysl k podporování pachatele (Miřička, Trestní právo hmotné, str. 95), leč nikoli návodu.
Než přes to není stěžovatel uvedeným nesprávným názorem rozsudku zkrácen, neboť rozsudek zjišťuje mimo to výslovně, že stěžovatel manželce blíže vysvětloval, co má jako svědkyně uvésti, a že ji v tomto směru instruoval a poučil. Popírajíc tato zjištění, neprovádí zmateční stížnost hmotně-právní zmatek po zákonu (§ 288, odst. 2, čís. 3 tr. ř.) a brojí jen nedovoleně proti volnému hodnocení důkazů nalézacím soudem jediné k tomu povolaným (§ 258, odst. 2 tr. ř.).

Citace:

Čís. 6106. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1939, svazek/ročník 20, s. 54-55.