NPD documents search: Váž. tr., 15 (1933)

Čís. 14623.

Pojišťovací smlouva.
Pojem »přehánění škody«.
Ztráta nároku pro přehánění škody nastává jen, byla-li škoda přeháněna obmyslně a to při jejím zjišťování.
(Rozh. ze dne 12. října 1935, Rv I 2419/33.)
Žalobce pojistil u žalované pojišťovny sklizeň na dobu od 23. srpna 1929 do 23. prosince 1929 a movitosti a inventář obytných a hospodářských stavení vesměs proti škodám požárním na dobu od 4. května 1927 do 4. května 1937; pojistné do 23. prosince 1929 bylo včas a řádně zapraveno. Dne 14. prosince 1929 ve stavení pojistníkově vypukl neznámým způsobem požár, při němž mu byly zničeny pojištěný inventář a zásoby. Pojišťovna odmítla podle § 31 odst. 7 všeob. pojišť. podmínek pojistníku škodu likvidovati, poněvadž při vyšetřování škody podstatným přeháněním výše škody i udáním, že byly zničeny předměty, kterých tam před škodou nebylo, zavinil si sám ztrátu nároku na náhradu utrpěné škody. Dne 4. července 1929 utrpěly totiž polní plodiny v katastrálním území obce B. škodu katastrofálním krupobitím, kteráž škoda byla místy až totální. Žalobce byl proti proti škodám z krupobití pojištěn u pojišťovací banky S. a byla mu přiznána po vyšetření náhrada škody z krupobití částkou asi 16000 Kč. Proto žalobce nemohl míti dne 14. prosince 1929 uloženy sklizené plodiny v množství jím tvrzeném a likvidátor škodu požární na zásobách vyšetřil jen částkou 4470 Kč. Ohledně movitostí neměl pojistník pojištěny rovněž všechny věci, jak to uvádí. Žalobou domáhá se proto pojistník vyplacení pojistného obnosu. Prvý soud uznal podle žaloby jen do výše 3409 Kč. Důvody: Žalobce při vyšetřování škody požární udal, že mu shořelo 137 q sklizně, ač mu mohlo shořeti jen 63 q. Z toho jest patrno, že škodu ohledně sklizně podstatně přeháněl. Ve smyslu § 31 odst. 7 všeobecných pojišťovacích podmínek zanikl proto nárok žalobcův na náhradu škody z pojistky na sklizeň. Podle protokolu o odhadnutí škody žalobce měl podle jedné pojistky pojištěn proti ohni hospodářský inventář a podle druhé pojistky byly pojištěny proti požárním škodám další věci. Že by žalobce škodu na nemovitostech přeháněl, nebylo prokázáno a nelze usuzovati na přehánění škody, když žalobce patrně omylem jmenoval věci mu shořelé, které ve skutečnosti pojištěny neměl. v domnění, že pojištěny byly. Zamítnutí nároku na náhradu ohledně obou pojistek žalovanou pojišťovnou postrádá proto oprávněnosti a přiznává mu proto soud za ně, hledíc k posudku znaleckému, 3409 Kč. Odvolací soud nevyhověl odvolání žalované pojišťovny ani žalobce, pokud byla jeho žaloba, domáhající se částky 13850 Kč s 5% úroky ode dne 1. ledna 1930 za zničené zásoby obilí a píce a část movitostí, zamítnuta. Vyhověl však jeho odvolání, pokud žaloba ohledně částky 3534 s 5% úroky ode dne 1. ledna 1930 za shořelé movitosti a inventář byla zamítnuta a uložil prvému soudu nové jednání a rozhodnutí. Důvody: K odvolání žalované. Jestliže žalobce uváděl v protokole o odhadnutí škody omylem — jak sama dovolatelka připouští — jako shořelé věci, jež pojištěny neměl, pak nelze mluviti také o přehánění škody. Podle § 1 čís. 7 pojišťovacích podmínek zaniká nárok na náhradu, jestliže pojištěný při vyšetřování škody provinil se podvodným udáním nebo zatajením, zejména, jestliže podstatně přehání výši škody, jakož i udává, že zničeny nebo poškozeny byly předměty, kterých tu před škodou nebylo. Z toho ustanovení vyplývá, že nepravdivé údaje musí se státi pojištěncem obmyslně. Z toho, že žalobce udal při vyšetřování mezi shořelými věcmi věci, které neshořely, byvše zachráněny, neplyne ještě, že by tu bylo obmyslné nepravdivé udání, když žalobce tvrdí, že předměty ty byly sice při ohni zachráněny, při tom však poškozeny. Že žalobce pak cenu oněch shořelých věcí přeháněl, soudem prvé stolice dosud prokázáno nebylo. Soud prvé stolice ohledně výše škody za shořelé movitosti a inventář mylně spokojil se pouze odhadem, učiněným Pavlem K-em. Teprve po provedení důkazů ve směru tom žalobcem nabídnutých bude lze posouditi, zda žalobce i ohledně věcí těchto vědomě obmyslně činil nepravdivá udání. Naprosto však neobstojí stanovisko žalované, že prvý soud již proto, že zjistil, že žalobce podstatně přeháněl škodu ohledně shořelých zásob obilí, měl celý žalobní nárok zamítnouti, ježto obě smlouvy pojišťovací tvoří vlastně nedílný celek, vztahující se na jedno a totéž risiko. Odvolatelka sama doznává, že na zásoby obilí a píce vztahovala se jiná pojišťovací smlouva, a na věci movité a inventář rovněž zvláštní pojišťovací smlouva. Avšak i kdyby pojištění všech těchto věcí bylo shrnuto v jedinou smlouvu pojišťovací, nemohly by nesprávné obmyslné údaje pojištěncovy ohledně jedné skupiny přivoditi zánik nároku na náhradu i ohledně skupiny druhé (srov. rozh. čís. 9533 sb. n. s.), tím méně tedy mohl zaniknouti v souzeném případě nárok na odškodné z pojistky na movitosti a inventář proto, že žalobce učinil falešné údaje ohledně náhrady škody z pojistky na obilí a píci. Bylo proto odvolání žalované, pokud byla odsouzena k náhradě za pojištěné movitosti a inventář, zamítnouti. K odvolání žalobcovu: Prvým soudem je zjištěno, že žalobce při vyšetřování škody udal, že mu shořelo 137 q sklizně, ač mohlo shořeti mu pouze 63 q sklizně a dospěl ze zjištěné této skutečnosti k závěru, že žalobce při sepisování odhadu škody podstatně výši škody přeháněl, s kterýmžto závěrem odvolací soud jako správným souhlasí. I kdyby však při ovsu bylo přiznati, že nejde tu o podstatné přehánění výše škody, je toto poslední nade vší pochybnost prokázáno při žitu, a to i kdyby bylo pravdou, že žalobce udal pouze, že mu shořelo 78 q žita, jakkoli v protokole je výslovně udáno 14 1/2 q, neboť tu rozdíl mezí kvantem žita, jež žalobce mohl míti v den požáru na sýpce uloženo, a mezi kvantem žita jím jako shořelým udaným je tak nápadný, že rozdíl ten nelze vysvětliti ničím jiným, než jen právě úmyslem žalobce falešným údajem množství shořelého žita získati od pojišťovny vyšší odškodné. Jestliže odvolává se na zásadu dobré víry v obchodě obvyklou, platí zásada ta i pro něho, a se zásadou tou se nesrovnává, když proti pravdě udal větší množství shořelého žita, než na sýpce žita bylo. Bylo proto odvolání žalobcovo co do náhrady škody na shořelé obilí a píci jako neodůvodněné zamítnouti. Totéž platí ohledně požadované náhrady za určité další věci a zásoby, v kterémžto směru zjistil prvý soud, že věci tyto v ceně 1785 Kč pojištěny nebyly, proti kterémuž ujištění žalobce nikterak nebrojí. Prvý soud posoudil tudíž věc správně po stránce právní, když žalobu ohledně částky 12065 Kč za obilí a píci a ohledně částky 1785 Kč za předměty shora uvedené celkem 13850 Kč zamítl. Správným jest ovšem zjištění prvého soudu, že jiné věci byly při ohni zachráněny. Než žalobce tvrdil a nabídl o tom důkazy, že věci ty byly ohněm poškozeny, v kterémžto směru se prvý soud tvrzením žalobce nezabýval a nabídnuté důkazy neprovedl, takže řízení ve směru tom se jeví neúplné. Pokud pak jde o ostatní movitosti, za něž prvý soud přiřkl žalobci náhradu v celkovém obnose 3409 Kč, zjistil prvý sond výši škody na základě výpovědi Pavla K-y a ohledně spižírny stanovil škodu podle § 273 c. ř. s., ač žalobce nabízel ohledně přiměřenosti škody za tyto věci důkaz svědky a znalci. Prvý soud neměl se ve směru tom spokojiti pouhou výpovědí svědka Pavla K-y, který je zaměstnancem (likvidátorem) žalované pojišťovny, nýbrž měl, když již slyšení svědků nepovažoval za účelné, uznati na důkaz znalcem, který by na podkladě údajů obsažených v protokole o likvidaci škody podal o výši škody dobrozdání. Na movitosti a inventář po odečtení částky 13850 Kč zbývá ze žalobního nároku 6943 Kč, prvým soudem přisouzeno 3409 Kč, takže ohledně částky 3534 Kč prvým soudem zamítnuté bylo rozsudek zrušiti.
Nejvyšší soud k dovolání žalované zrušil rozsudky obou soudů ve výroku, jímž žalovaná byla uznána povinnou zaplatiti žalobci 3409 Kč, a uložil prvému soudu nové jednání a rozhodnutí.
Důvody:
Přehánění škody jest lišiti od ostatních v čl. 31 čís. 7 všeobecných pojišťovacích podmínek uvedených důvodů ztráty nároku. Neboť přeháněním škody jest rozuměti pouze udání větší škody pojištěných věcí opravdu požárem zničených nebo poškozených, nežli činí jich skutečná škoda. Ale i přehánění škody předpokládá obmyslnost, což patrno jest ze samého významu slova toho, a není proto přeháněním, odhadoval-li pojistník škodu věcí skutečně zničených nebo poškozených v dobré víře výše, nežli byla odhadnuta likvidátorem nebo znalcem. Odvolací soud má sám pochybnosti o výši škody věcí požárem zničených nebo poškozených, nařídiv o tom provedení nových důkazů a před provedením těchto důkazů nelze bezpečně dojíti k závěru, zda žalobce vůbec odhadoval škodu věcí skutečně zničených nebo poškozených výše, nežli on činí. Teprve podle takto provedených důkazů bude lze posouditi, zda žalobce udával vůbec škodu výše, a zda tak učinil obmyslně, čili zdali ji přeháněl, při čemž bude rozhodným jen, zda tak činil při vyšetřování škody a nikoliv, zda ve sporu se domáhal vyšší škody, poněvadž toto není předpokladem ztráty nároku na plnění podle čl. 31 čís. 7 všeobecných pojišťovacích podmínek. Bylo proto rozsudek v napadené části zrušiti.

Citace:

č. 4648. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1934, svazek/ročník 15, s. 151-152.