Authors:
= Váž. civ., 16 (1934), sv. 2
PDF

Čís. 13840.


Nezaplatila-li finanční prokuratura útratovou pohledávku, o jejíž zaplacení byla upomenuta, ani ve lhůtě jí poskytnuté, nelze to hodnotiti jinak, než že zaplacení odepřela.
(Rozh. ze dne 12. října 1934, R II 447/34.)
K vydobytí útratové pohledávky proti státu povolil soud prvé stolice exekuci zabavením pohledávky příslušející státu proti Poštovní spořitelně na běžném účtě. Rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Obdobně podle §§ 15, 28 ex. ř. lze i proti státu vymáhati exekučně pohledávky, ale jen s omezeními v těchto paragrafech uvedenými. Pro výplatu hotovostí u státních pokladen platí zvláštní předpisy, které exekučním řádem nebyly zrušeny, a vymáhající věřitel musí se jim podrobiti dříve, než podá návrh na povolení exekuce. Podle platných předpisů dějí se peněžní platy státu osobám soukromým poukázáním částky, jež se má vyplatiti, úřadem k tomu příslušným a vyzvednutím poukázané částky na řádnou kvitanci. Podle stálé judikatury nejvyššího soudu (rozh. čís. sb. 568, 5180, 7716, 1344, 1294 a j., Neumann, komentář k ex. ř.) nelze vésti proti státu k vydobytí peněžních pohledávek exekucí, dokud věřitel nepožádal příslušné úřady o poukázání a o výplatu dlužné částky, leda že by mu příslušné státní orgány odepřely likvidaci nebo výplatu pohledávky. Vymáhající věřitel musí tyto okolnosti v exekučním návrhu prokázati, neboť o návrhu na povolení exekuce jest rozhodnouti bez předchozího jednání (§§ 3, 54 třetí odstavec, ex. ř.). V souzeném případě vymáhající strana požádala dopisem ze dne 8. března 1934 finanční prokuraturu v Brně o zaplacení dlužné částky, aniž jí předložila řádnou kvitanci. Bez řádné kvitance nelze však státní pokladně peníze poukázali ani vyplatili. Stěžovatel prohlašuje, že by ani výplatu ani likvidaci požadované částky neodepřel, kdyby byl zachován předepsaný postup.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Právem obrátila se vymáhající strana na finanční prokuraturu se žádostí, by jí zaplatila pravoplatně jí přisouzenou útratovou pohledávku. Podle § 18 odst. 4 instrukce pro finanční prokuratury ze dne 9. března 1898 čís. 41 ř. z. byla tu příslušným úřadem poukazujícím a likvidujícím moravsko-slezská finanční prokuratura v Brně. Když pak finanční prokuratura ani ve lhůtě jí poskytnuté nezaplatila, nelze to hodnotiti jinak, nežli že zaplacení odepřela. Jde o vykonatelný nárok na útraty sporu, v němž žalovaný stát, zastoupený finanční prokuraturou podlehl, tedy o pohledávku na soukromoprávním podkladu. Tu nemůže finanční prokuratura namítati, že jde o dluh odnosný a že by nebyla povinna platiti bez předchozího předložení kvitance, nehledíc ani k tomu, že by byla měla o kvitanci požádati, považovala-li ji za nezbytný předpoklad likvidace útratové pohledávky.
Citace:
Čís. 13840. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 186-187.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).